Společně s kolegyní Dominikou Dufkovou jsme se s nimi seznámily v úterý večer v pelhřimovské restauraci Měšťanský dům, kde degustační akci uspořádalo občanské sdružení Hodina H.

Na začátku musím zmínit, že řada lidí v našem okolí si po sdělení, že budeme večeřet hmyz ťukala na čelo se slovy, že jsme se nejspíš zbláznily. A tak jsme se společně s několika desítkami dalších „bláznů" plni očekávání vydali do restaurace. Tam nás přivítal sympatický kuchař Petr Ocknecht, který jako jediný v České republice vaří a učí hmyzí kuchyni. A o tom, co připravuje, dovede i poutavě vyprávět.

„Pojďte blíž," lákal nás ke stolu plnému průhledných plastových krabiček, ve kterých se to hemžilo nejrůznějšími „broučky". A tak jsme dostali příležitost seznámit se se svou večeří. V tu chvíli jsem váhala, jestli budu opravdu takový dobrodruh a pozřu všechno, co nám v šestichodové ochutnávce nabídnou, včetně švába, který byl zlatým hřebem večera.

Názor jsem ale změnila ve chvíli, kdy z pánve zavoněl první chod  v podobě moučných červů, kteří se podávali na listovém salátu. Na tom, co tak pěkně voní, přece nemůže být nic špatného. A taky že nebylo. Červi byli výborní, dali by se chuťově přirovnat ke škvarkům. Lahodní byli i cvrčci na másle a zophobas na chilli. Dalším chodem v podobě grilovaných sarančat jsme trochu „přitvrdili". Už jde přece jenom o větší a „nohatý" hmyz, ale pozor, i nožky se jedí.

„Ze sarančat se nejedí pouze křídla, kdo by ale měl problémy s nohama může je odloupnout a nechat na talíři," poradil Petr Ocknecht, který nás nabádal i k důkladnému kousání – saranče je tužší a může škrabat v krku.

I s nožkama

Sarančata, která jsme slupli i s nožkama, byla předstupněm k „hmyzí maturitě" v podobě švába. Byli jsme ujištěni, že kdo jej sní, „dá" už opravdu všechno. Dostali jsme na výběr ze dvou úprav: na přírodno a nebo v těstíčku.

„Do těstíčka je obaluji spíše kvůli psychice strávníků," upozornil kuchař. Po důkladném porovnání obou verzí jsem se rozhodla, že do přírodní verze raději nepůjdu. Šváb totiž po pobytu na pánvičce připomínal tvora podobného filmovému Vetřelci. Kolegyně Dominika byla statečnější a do „vetřelce" se s chutí pustila. V hmyzí maturitě jsme nepropadly a opět ani poslední teplý pokrm chuťově nezklamal. Pak už jsme večer uzavřeli sladkou tečkou v podobě perníku s rybízem a sušenými moučnými červy.

Pro toho, kdo dočetl až sem a stále nevěřícně kroutí hlavou, mám jediný vzkaz – zkusit se má všechno. Navíc hmyz je dobrým tipem na vydatnou a rychlou večeři. K přípravě vám postačí trochu másla, sůl a pár minut na pánvi. Sice je to strava poněkud náročnější na péči – jak jsme se dozvěděli, před úpravou hmyz musíte několik dní krmit a pak nechat důkladně vyprázdnit, ale věřte mi, výsledek stojí za to!