Desítky lidí čekaly týden ve frontě před žďárským úřadem, aby si mohly rezervovat pozemek pro stavbu řadovek ve Vápenické ulici. Šťastlivci, co dorazili včas, drželi noční hlídky. Vytvořili si vlastní pořadník. Kdo se vzdálil na delší dobu a nenechal za sebe náhradu, byl ze seznamu vyškrtnut.

Radní ve Žďáře nad Sázavou to mysleli dobře. Aukce vyhrávají lidé s plnou kapsou. Teď měli šanci lidé s největší mírou otrlosti. Ale celek připomíná grotesku. Dlouhé fronty jsou jedním z nejvíc vysmívaných socialistických fenoménů. Fronty se dokonce dočkaly speciální kapitoly v knize Abeceda socialismu.

Ta je popisuje jako fenomén, vznikající jako výsledek kvalitativních a kvantitativních rozdílů mezi nabídkou a poptávkou. Bylo by jistě zajímavé sledovat, jak by autor Abecedy zdůvodnil fronty dnes. Projev nefunkčnosti systému bez ohledu na politické zřízení? Opět jsme ochotni stavět se do front. Na kotlíkové dotace, na zubaře, fronty na parcely. Fronty se plíživě vrací. Jak je ale možné, že v době, kdy lze téměř vše vyřídit on-line, nejsou úřady, které žádosti přijímají, schopny zpracovat obyčejné žádosti o pozemky elektronicky nebo poštou?