Po vysoké škole se stala koordinátorkou Domácí hospicové péče v Oblastní charitě Pelhřimov. S Deníkem se podělila o zážitky a pocity ze svého povolání, které je bezesporu nejen velice záslužnou, ale i poměrně psychicky náročnou prací. Markéta Vavrečková maturovala na střední škole zdravotní v Jihlavě a dále pokračovala na Masarykově univerzitě v Brně, kde vystudovala obor ošetřovatelství – gerontologie. Už při studiu se tedy zaměřila na péči o staré a nemocné. V současné době musí kromě své práce energii věnovat také své malé dceři, které jsou skoro čtyři roky.

Jak dlouho se svému povolání věnujete a co vás k takové náročné práci vedlo?
V charitě pracuji od roku 2007. Začínala jsem jako osobní asistentka. Nejdříve to bylo jen formou brigády při studiu. Po studiu jsem nastoupila do nemocnice, ale stále jsem pracovala i v charitě. A ta mě láká víc.

Není vaše práce psychicky příliš náročná? Jak ji zvládáte?
Náročné to je, ale zpětná vazba od rodin nemocných je k nezaplacení. Když přijdete do rodiny, která se o svého nemocného stará doma, vidíte tam štěstí a lásku, i když je tam také bolest, utrpení a umírání. Rodiny nám děkují za pomoc a za to, že dostaly šanci pečovat o nemocného v domácím prostředí. Rodiny klientů nám třeba říkají, že i po smrti se jejich manžel, potomek nebo rodič tvářil spokojeně. Je to prostě hezká smrt, i když to zní asi divně. Já jsem ale pracovala v nemocnici a tam tohle nezažijete.

Můžete tedy porovnat péči o těžce nemocné v nemocnici a v charitě?
V nemocnici vše probíhá za bílou plentou, anonymně, často v cizím sterilním prostředí. Není tam prostor pro rodiny pacientů. Nemůžete si s nimi sednout a popovídat si o nemocném. Často to není o lidech, kteří péči poskytují, ale o instituci a její organizaci. Málo personálu, nevhodné prostředí. Naproti tomu doma mohou být s umírajícím děti nebo domácí mazlíčci. Mohou se držet za ruce. To je ta hezká smrt. I pro rodinu je pak mnohem snazší se se ztrátou smířit. V nemocnici je práce intenzivní, v charitě jde spíš o práci dlouhodobou.

Co vám osobně práce v charitě přináší?
Je to ta zpětná vazba. Nabíjí nás, když nám třeba rodiny posílají fotky z doby, kdy jsme se spolu s nimi o klienta starali. Někdy přijde děkovný dopis nebo potkáte paní na náměstí, která vás už z dálky zdraví a chce si s vámi popovídat. Díky této práci jsem také úplně změnila hodnoty. Zhodnotíte svůj život, své chování. Zjistíte, že na prvním místě není majetek nebo dovolená, na kterou pojedete.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek, o který byste se chtěla s námi podělit?
Jednou jsem si o sobě přečetla článek, v němž mě pozůstalí přirovnávali k víle z pohádky, která se u nich zjevila a se vším jim pomohla. To mě vážně potěšilo. Dodnes mám ten článek schovaný.

V čem spočívá nejnovější služba, která se v charitě objevila?
Pelhřimovská charita poskytuje už od roku 2008 domácí hospicovou péči, při níž se staráme o umírající klienty. Součástí této služby je i péče o rodinné příslušníky klienta a o pozůstalé, která u nás funguje už několik let. Vycítili jsme ale potřebu zavést pomoc i pro pozůstalé a rodinné příslušníky ostatních, ne jen našich klientů. Nově tedy nabízíme službu Poradce pro pozůstalé. Ta je určena i příbuzným zemřelých, kteří nebyli našimi klienty.

Jaké má poradce povinnosti? V čem je pozůstalým nápomocný?
Příbuzným nebo pozůstalým nadále pomáhá. Po úmrtí volá pohřební službu a lékaře. Může pomoci s vyřízením pohřbu. S rodinou je v kontaktu i po pohřbu a pomáhá i s praktickými věcmi (přepis elektriky, plynu, a tak dále). S klienty je v kontaktu někdy opravdu dlouho. Třeba rok. A prostě si s nimi povídá. Snaží se je také udržet u jejich koníčků, aby na ně po ztrátě milovaného člověka nezanevřeli. Navíc díky poradci pozůstalí vědí, že se s námi mohou kdykoli spojit a požádat o pomoc.

Jakým způsobem může běžný občan přispět charitě?
Asi nejdůležitější pomocí pro nás může být dobrovolná práce pro Charitu a finanční příspěvek na provoz. Uvítáme dobrovolníky na výpomoc do charitního šatníku, na zajištění lednové tříkrálové sbírky a občas je potřeba i dobrovolník do ohrožené rodiny, které poskytuje služby KLÍČ – Centrum pro rodinu. V rodině může dobrovolník věnovat dítěti svůj čas, pozornost, přátelství.

Jak je vlastně Oblastní charita Pelhřimov dotována?
Co se týče financí, služby jsou zajišťovány především z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí, kraje Vysočina, města Pelhřimov a z Tříkrálové sbírky. Stává se však, že tyto a další zdroje jen stěží pokryjí nutné náklady na provoz služeb, proto jsme vděční za každý finanční příspěvek a dokážeme jej smysluplně využít.

Mohou finančně přispívat i obyvatelé města?
Lidé mohou přispět jednorázově či si zřídit trvalý příkaz z účtu, mohou si zvolit konkrétní službu či konkrétní účel, na který chtějí přispět. Dále se veřejnost může zúčastnit potravinové sbírky, která bude probíhat v říjnu a listopadu ve vybraných pelhřimovských supermarketech.

Karolína Hovorková