Poznávací deskovka z Vysočiny: Češi mají rádi vědomostní hry, říká její autor

Dá se to tak říct. Hledali jsme ve Fox Games cestu, kterou se vydáme, než přejde koronavirová pandemie, a svou roli opravdu sehrálo to, že jsem Pelhřimák a navíc mám rád deskovky. Loni v dubnu mě napadlo, že bychom mohli vytvořit něco regionálního, co by nebylo navázané jen na školy. Chytly se toho místní akční skupiny a další organizace a pak už se to rozjelo tak nějak samo.

Takže hra vznikla za necelý rok?

Ano, šlo to poměrně rychle. Bylo to i díky tomu, že nám pomáhaly zapojené obce i zmíněné akční skupiny a organizace. U deskovek většinou trvá, než se protestují, ale my jsme se snažili herní princip udělat opravdu jednoduchý, aby ho mohly hrát i děti. A to se nám myslím povedlo.

Jaká jsou tedy její pravidla?

Jde o to, že jste vedoucím výpravy, máte k dispozici deset figurek, obsazujete mapu našeho okresu, která je rozdělená na šest menších regionů, a snažíte se získat převahu nad ostatními hráči. Na základě jednoduchého mechanismu můžete posouvat své figurky, ale i vyšoupávat cizí ze svého území. Je to sice vědomostní hra, ale důležitým prvkem v ní je i strategie. Nevyhrává ten, kdo zná nejvíc odpovědí, ale ten, kdo nad ní nejvíce přemýšlí.

Dá se k něčemu přirovnat? Osobně mi některými prvky připomíná Carcassonne…

Možná máme podobné počítadlo vítězných bodů, ale jinak je ten herní princip zcela odlišný.

Opravdu jste se ničím neinspiroval?

Samozřejmě mohou existovat hry, kterým se bude v něčem podobat, vymyslet zcela nový herní mechanismus není lehké, ale v současné chvíli o podobné hře nevím. (přemýšlí) I když teď si tak říkám, že vlastně může trochu připomínat online hru Dobyvatel, tam se taky přetahujete o území.

Otázky se v ní také různě mění?

Ano, ve hře jich je přes tři stovky a za jednu hru se jich použije maximálně čtyřiadvacet. Na kartě máte tři otázky a čtete jen jednu. I když další hru dostanete stejnou kartu, můžete číst jinou barvu, což znamená i jinou otázku. Máme to ošetřené, aby se to dalo hrát víckrát za sebou.

Takže nehrozí, že se časem odpovědi naučím nazpaměť…

Myslím si, že ne. Navíc z vlastní zkušenosti vím, že když hraju nějakou vědomostní hru, tak už si za tři dny nepamatuji, co tam bylo za otázky. Jestli je většina lidí jako já, tak by s tím problém být opravdu neměl. (směje se)

Kolik obcí je do ní zapojených?

V současné chvíli přes padesát. Nejsou to ale jen obce, zapojily se i neziskové organizace nebo třeba pelhřimovská Agentura Dobrý den. Snažili jsme se, aby tam byl každý, kdo má k cestovnímu ruchu a obecně různým turistickým cílům co říct.

Oslovili jste opravdu všechny obce v okrese?

Ano, ale znáte to, byl to takový ten klasický mail s nabídkou spolupráce. Chápu, že některým buď zapadl nebo nepřipadal zajímavý. Ostatně hodně obcí nebo organizací, které do toho s námi šly, se přidaly díky doporučení ostatních. Za starosty, kteří se ozvali, jsem zajel osobně, ti mi doporučili další a takto se to postupně nabalovalo.

Kdo všechno je tam zapojený? Můžeme jmenovat konkrétně?

Samozřejmě jsou tam města, ale nechybí ani menší vesnice. Namátkou mě teď napadají třeba Leskovice, Vyklantice nebo Ježov. Mají místo na herním plánu a jsou tam přímo zakreslené. Další věc je herní karta s otázkami, které si v obcích sami připravovali. Nejsou to tak jen obecně známé věci, které najdete na internetu, ale spousta z nich to pojala opravdu netradičně, takže tam najdete různé perličky a špeky. Myslím si, že i člověk, který si myslí, že Pelhřimovsko zná, se trochu zapotí. (usmívá se)

Pro koho bude určená?

Koncipovali jsme ji tak, aby se dala hrát už na prvním stupni základních škol, zhruba od nějakých deseti let. Zpočátku bude určitě důležitý prvek nějakého dospělého, ale když děti pochopí pravidla a princip hry, tak si ji zvládnou zahrát i samy.

Testoval jste ji na rodině nebo známých?

Ano, na nich vždy začínám. Většinou s námi spolupracují i školy, z těch pelhřimovských je to třeba základní škola Komenského. Necháme děti si zahrát a sbíráme od nich zpětnou vazbu. To se nám tentokrát kvůli covidu bohužel nepovedlo. Testovali jsme ji proto po známých a jejich dětech. V tom to bylo trochu ztížené. Konzultoval jsem ji ale i s pár lidmi, kteří se v deskovkách vyznají. I oni mi pomohli s finální podobou hry, za což jim jsem vděčný.

Jaké měla ohlasy?

Dobré. Od začátku se hodně změnila, první hráči našli opravdu dost much, ale líbila se jim už tehdy. Věřím tomu, že si ji zamilují i ostatní. Poslední série testování ukázala, že je to zábava a navíc ideální věc na procvičení mozkových buněk. Češi mají rádi vědomostní hry, takže věřím tomu, že je potěší.

Jak vás vlastně napadlo ji vytvořit?

Právě díky tomu, že se kvůli covidu zavřely školy a my jsme se přestali soustředit na naše didaktické hry. Rozhodli jsme se proto vytvořit regionální produkt nejen pro školy. Hra má tři hlavní funkce a těmi jsou regionální výchova, marketingové účely obcí a zároveň suvenýr pro turisty. Viděl jsem podobný projekt na Havlíčkobrodsku, ale ten byl hodně zjednodušený. Řekl jsem si, že je to skvělý nápad, ale chtělo by ho mnohem více rozpracovat.

Máte ambice vytvořit podobnou hru i pro zmíněné Havlíčkobrodsko, nebo jiné okresy Vysočiny?

Ano, s Havlíčkobrodskem už dokonce jednáme. Probíhají prvotní „námluvy“, ale předběžně tam zájem o ni je, takže to vypadá, že už letos bychom s ní mohli začít. A co se týká dalších regionů, proč ne. Mám takovou vizi, že by z našich her mohla vzniknout sběratelská edice za Kraj Vysočina. Nevidím jediný důvod, proč ji nevytvořit ve všech okresech. Nechat stejný herní mechanismus a jen ji odlišit třeba barevně.

Na kontě už máte hru Cesta životem, která učí finanční gramotnosti. Jak ta se hraje?

To je vyloženě ekonomická deskovka zaměřená na školy. Je to taková didaktická pomůcka. Jde v ní o to děti provést životem. Volí mezi zaměstnáním a podnikáním. V zaměstnání mají v podstatě jistotu, kdežto v podnikání musí hledat obchody a nikdo jim nic zadarmo nedá. Řešíme v ní, jaký stupeň školy chtějí vystudovat, projedeme trh práce, jak obchodovat, s kým obchodovat, berou si v ní úvěry, mohou i zkrachovat… Slouží zkrátka k tomu, aby se už na základních školách naučily tyto rozdíly a jaké vůbec mají možnosti.

Co konkrétně v oblasti finanční gramotnosti dětem dělá největší potíže?

Základní problém je v tom, že nemají vztah k penězům. Pořád si řada lidí myslí, že peníze kazí charakter a že nejsou důležité. Ten, kdo toto říká, si ale lže do kapsy. Peníze jsou důležité a bez nich se žít nedá. Je potřeba s nimi pracovat a vztah k nim budovat už od dětství. Na svých přednáškách už po pár minutách poznám, jestli se peněz žáci bojí, nebo je berou jako normální součást života. Základy finanční gramotnosti vždy musí jít z rodiny. Ve škole není reálné se tomu tolik věnovat, i když je to škoda.

Chybí podle vás ve školních osnovách předmět zaměřený právě na finanční gramotnost?

V některých školách ho mají. Většina škol má ale finanční gramotnost pod matematikou a tam samozřejmě toho prostoru není tolik. Nicméně zpět k otázce, myslím si, že by se rozhodně vyučovat měla. Porovnat ceny produktů, sestavit si základní rozpočet a vědět, že když ho překročím, vznikne dluh. To by měly znát už děti na prvním stupni základní školy. Problém je, že někteří se toto učí až v dospělosti s první výplatou, a to je průšvih.

Jsou na tom dnes hůře, nebo lépe než jejich rodiče či prarodiče?

Těžko říct, každá generace byla jinak vychovávaná. A asi se shodneme, že dnes je svět jiný, než jaký byl před dvaceti či padesáti lety. V dobách našich prarodičů vysokoškolský titul znamenal mnohem víc než dnes. Když jim jejich rodiče říkali: „Uč se a budeš se mít dobře“, tak to mohlo platit. Dnes, když to řeknu synovi, tak to neplatí. Dnes už vysoká škola není zárukou úspěchu, mnohem víc záleží na dovednostech. Jednotlivé generace jsou zkrátka úplně odlišné a nedají se hodnotit.

Čekala jsem spíše, že řeknete, že dnes už se mladí tolik nestydí mluvit o penězích…

Jsme určitě na dobré cestě. Řekl bych, že jsme teď na přelomu. V našich rodičích je stále zakořeněný minulý režim, ale generace našich dětí už to bude mít úplně jinak. A bude to lepší. Nicméně je potřeba vidět obě strany mince. Pamatuji si, když jsem brigádničil za čtyřicet korun. Dnes, když studentům nabízíte brigádu za stovku na hodinu, tak nad ní ohrnují nos. Když mají děti peněz moc, tak nemají potřebu se s nimi naučit pracovat, a to může být také velký problém.

Neváží si jich?

Přesně tak. Na přednáškách vždy říkám, že je rozdíl mezi „vydělat peníze“ a „udržet peníze“. Znám lidi, kteří berou dvě stě tisíc měsíčně a žijí od výplaty k výplatě. Pak si vezměte matku samoživitelku se dvěma dětmi, která si o takových penězích může nechat jen zdát, a přesto dokáže děti zaopatřit a mnohdy jim ještě něco našetřit. A jsme zase u finanční gramotnosti.

Jak už částečně zaznělo, děláte také přednášky na školách. Co děti nejčastěji zajímá?

Jak mohou vydělat hodně peněz. (směje se) Část o dluzích je moc nebere, ale ožijí až, když se bavíme o vydělávání peněz a nejlepších zaměstnáních, co se platu týče. Je to dobrý námět na diskuzi. Vydělávání peněz je jedna věc, ale je potřeba je umět také udržet.

A co jim radíte?

Že není univerzální řešení. Každý má jiné potřeby. Hodně se bavíme o podnikání, tak jim říkám, že v této oblasti se dají vydělat peníze, ale je to zároveň náročné na psychiku a není v něm taková jistota jako v zaměstnání. Snažím se jim vysvětlit, že v podnikání jsou určitá rizika. Někdo do něj může jít, ale nebude šťastný a za pár let ze všech nervů může dostat třeba infarkt.

Proč jste se lidem rozhodl ekonomiku přibližovat právě formou her?

Deskovka Cesta životem vznikla jako moje diplomová práce, když jsem studoval učitelství. Hry mě vždy bavily, a tak mě jednou napadlo, že by bylo dobré vymyslet nějakou aktivizující didaktickou pomůcku, která by děti bavila a byla interaktivní. Testoval jsem to na školách, viděl jsem, jak reagují žáci i učitelé. Začali se tehdy ptát, kde bude k dostání, a výsledkem je, že dnes vymýšlím deskové hry.

Plánujete v této oblasti ještě nějakou další?

Ano, ve spolupráci s lidmi z Matfyzu vyvíjíme hry zaměřené na matematiku a fyziku a s odborníky z pedagogické fakulty Univerzity Karlovy připravujeme hru do přírodovědy. To jsou tři projekty, které jsou teď ve vývoji. Ale díky tomu, že jsem vystudovaný ekonom, chci udělat Cestu životem i pro první stupeň, protože ta aktuální je spíše po starší děti. To je ale zatím v plenkách.

Jaká je vaše oblíbená deskovka?

Moje preference se každou chvíli mění. V jednu chvíli to byl Carcassonne, pak Osadníci z Katanu a protože milujeme svět kouzel, tak teď s manželkou dost ujíždíme na Harry Potter: Boj o Bradavice, což je kooperativní hra. Zkoušíme i Pandemic. A mám rád i hru Na křídlech, která vyšla v poslední době a je opravdu dobrá.

Je u vás hraní her na denním pořádku?

Když nám to děti dovolí. (směje se) Tomu mladšímu je půl roku a večery se teď odvíjí od něj. Když to ale jde, tak si rádi zahrajeme. Nemáme doma televizi, takže volno často trávíme právě u deskovek.