V dříve vysloveném přání (DVP) může každý z nás rozhodnout, zdali si v takové situaci přeje nebo nepřeje například resuscitaci, dýchání s pomocí přístroje, sondy do žaludku, do žíly, antibiotika, nebo dialýzu. Dříve vyslovená přání jsou podle odborníků obrovskou pomocí nejen pro pacienty, ale také pro jejich okolí, rodinu, blízké, zdravotníky.

„Každá dospělá lidská bytost jasné mysli má právo určit, co se bude dít s jejím vlastním tělem.“ Tato slavná věta amerického soudce Benjamina Cardoza z roku 1914 stojí v základech právního institutu, který se nazývá Dříve vyslovená přání.

Citlivá záležitost

Svoje zkušenosti s touto novinkou má i Zdravotnická záchranná služba Kraje Vysočina. „Možnost sepsat dříve vyslovené přání už mají pacienti řadu let. Naše výjezdové skupiny jsou proškoleny, aby byly schopny platné DVP na výjezdu rozpoznat a brát na ně zřetel. Máme zároveň sestaven postup pro případ, že by chtěl pacient sepsat DVP přímo s lékařem záchranné služby na výjezdu. I to je jedna z možností, takto sepsané DVP je však závazné pouze pro naši ZZS, ne pro cílovou nemocnici, čímž pro pacienta poněkud ztrácí smysl,“ sdělila ředitelka záchranné služby Vladislava Filová z Jihlavy. 

Jak dodala, setkání s dříve vysloveným přáním na výjezdu je samozřejmě pro členy výjezdové skupiny záchranářů velice citlivá záležitost, neboť se musí v řádu vteřin rozhodnout, zda je předložený dokument platný, a tedy zda přihlédnou k přání pacienta, nebo zda zahájí činnost směřující k záchraně života.

„Z praxe víme o pacientech, kteří sepsali obecně závazné DPV v tom smyslu, že si nepřejí oživování. U takových pacientů naše skupiny čas od času zasahují, ale zatím se nikdy nejednalo o situaci, pro kterou pacienti DVP sepsali. Tedy o zástavu dechu a oběhu, takže zatím nebylo nutné brát na DVP zřetel,“ dodala ředitelka Filová s tím, že záchranná služba předpokládá, že zpravidla rodina nebo příslušná instituce, kde o takového nemocného pečují, je s dříve vysloveným přáním pacienta srozuměna.

Zajistila mu náležitou paliativní péči (paliativní péče je péče o umírající, pozn.autora) a v posledních chvílích jeho života už záchrannou službu nevolá. „To je optimální situace, v níž záchranná služba není vůbec přivolána a není třeba se spoléhat, že DVP v časové tísni posoudí jako platné a v plném rozsahu k němu přihlédne. O pacienta je přitom díky službě paliativní péče po zdravotní stránce postaráno, ať už se jedná o tišení bolesti, dušnosti a podobně, ale není zbytečně vystavován marným a zatěžujícím výkonům, bolesti a samotě,“ upřesnila ředitelka Filová.

Život na přístrojích

O tom, jestli sepsat dříve vyslovené přání, uvažují jak lidé mladí, tak lidé vyššího věku, lidé nemocní, nebo ti kteří pečovali až do smrti o někoho blízkého. „Mojí mamince bylo 93 let. Byla nemocná a pokaždé, když se její stav zhoršil a sanitka ji odvážela do nemocnice, přála si už mít klid a důstojně umřít,“ svěřila se například Marie Bouchnerová z Havlíčkova Brodu.

„Zatím jsem v celku zdravý, ale co bych si v budoucnu určitě nepřál, je být uměle držený při životě na přístrojích,“ konstatoval čerstvý důchodce Josef Vácha z Havlíčkova Brodu. Jak dodal, děsí ho příběh jeho příbuzného, který byl v léčebně dlouhodobě nemocných závislý na dýchacím přístroji.

Paní Ivana z Chotěboře spolu s manželem pečovala o tchyni s těžkou demencí, v posledním roce života již žena nebyla při vědomí. „Prodloužili jsme její život nebo její umírání,“ povzdechla si paní Ivana.

„Kdybych umíral tak, že bych nebyl schopen se sám o sebe postarat, určitě bych nechtěl tohle břemeno přenášet na své blízké,“ konstatoval Pavel Fiala z Havlíčkova Brodu. 

Podle právničky Jany Tomešové moderní medicína zná léčebné postupy, které byly dřív nepředstavitelné. Může zachránit život člověku, který by dříve neměl šanci.„Současně však jsou tyto možnosti využívány rovněž k prodlužování lidského života i v případech, kdy je otázkou, zda je to skutečně v zájmu pacienta. Pokud je pacient v postavení, kdy není schopen sám projevit svou vůli, je otázka možného ukončení léčby velmi citlivá a složitá jak z pohledu etického, tak právního,“ zdůraznila právnička na speciální webové stránce věnované tomuto tématu.

Všechno podle zákona

Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. „Součástí tohoto přání musí být písemné poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí. V zájmu jistoty lze doporučit i podpis lékaře, který poskytl poučení, přímo na listině obsahující dříve vyslovené přání pacienta,“ upřesnila právnička.

Základním problémem při sepsání dříve vysloveného přání je podle Tomešové jeho přesný obsah, tedy vymezení situací, na které se vztahuje, a zároveň vyjádření pacienta ke konkrétním medicínským opatřením. Pacient bude v každém případě potřebovat spolupráci lékaře, který s ním probere možné situace a možná medicínská opatření připadající v úvahu a pomůže mu je přesně formulovat. Typicky může pacient vyjádřit své stanovisko k otázkám, jako jsou umělé podávání výživy a tekutin, oživovací pokusy, dechová podpora, hospitalizace a podobně.

„Rovněž lze doporučit, aby pacient vzal na vědomí možné dopady jeho rozhodnutí, zejména případy, kdy mu mohou jeho volby zkrátit život. Z každého dříve vyjádřeného přání by mělo být nepochybně zřejmé, že si je pacient plně vědom důsledků svých rozhodnutí a je s nimi plně srozuměn. Z tohoto důvodu je také nutné neopominout poučení lékaře jako nezbytnou součást dříve vysloveného přání,“ zdůraznila právnička.

Podle lékaře Jaromíra Matějeka z mobilního hospice Cesta domů Dříve vyslovená přání patří v Česku mezi rozhodnutí, která nejsou nijak zvlášť rozšířena a využívána. Přitom se jedná o možnost, která může významně přispět k organizaci péče u pacientů, kteří již nejsou ve stavu, kdy by mohli sami o sobě rozhodovat.

Hospic a nemocnice

Že lidí, kteří se vážně zamýšlejí nad tím, co s nimi bude, až nebudou moci o sobě rozhodovat, přibývá, potvrzují zkušenosti z Mobilního hospice sv. Zdislavy Oblastní charity Třebíč. „Vypisuji je denně do dokumentace po diskusi se svými pacienty a jejich blízkými. Sepsání s notářem vlastně – je-li dotyčný již jen u jednoho poskytovatele (v mém případě Mobilní hospic) – není tak důležité,“ sdělil primář Ladislav Kabelka specialista na obor geriatrie a paliativní medicína.

„S dříve vysloveným přáním jsme se v naší nemocnici již setkali, asi u tří pacientů. Vždy šlo o nezvratitelné diagnózy a pacienti si převážně nepřáli být resuscitováni,“ informovala mluvčí nemocnice Havlíčkův Brod Petra Černo.

V nemocnici v Novém Městě na Moravě s takovým případem setkali zatím jen jednou. „Shodou okolností to bylo před pár týdny, pacientka měla svá přání na svém seznamu, kolegové jí pomohli její přání sepsat do speciálního - oficiálního - dokumentu, který je potřeba k dříve vyslovenému přání mít,“ upřesnila mluvčí Tamara Pecková Homolová s tím, že mnohem bohatší zkušenosti mají s tímto tématem v Domácím hospici Vysočina v Novém Městě nebo primář Domácího hospice svaté Zdislavy v Třebíči MUDr. Ladislav Kabelka.

V domově pro seniory Havlíčkův Brod podle ředitelky Hany Hlaváčkové v tomto zařízení zatím nikdo z klientů neuplatňoval možnost sepsání dříve vysloveného přání. „A ani jsme nezjistili, že by ho někdo z našich klientů měl sepsáno dříve,“ dodala ředitelka.