Od té doby objevila o své a manželově rodině spoustu perliček. „Přes internet jsem si založila Family Tree Builder, což je program pro zápisy o předcích. Program vyhledává shody ve všech rodokmenech, které jsou založeny po celém světě, a našel mi dva příbuzné. Tím se mi podařilo dohledat větve v rodokmenu, které mi chyběly," vzpomíná na své začátky Tereza Tišlová.

Na hledání jehly v kupce sena ji nejvíce baví nacházení nových příbuzných. „Každého, s kým se o rodokmenech bavím, by nejvíce zajímalo, zda má slavné předky. Ovšem my obyčejní lidé můžeme být rádi za nějakého toho celoláníka. V našem rodokmenu je z povolání nejvýše František Malý, který byl hospodářem na dvoře v Milaticích," přiblížila badatelka.

Hledání předků je podle ní o trpělivosti a vytrvalosti. „Těžké to je obzvlášť, když kroniku psal nějaký nepořádník. Víte například, že příbuzný se měl narodit okolo nějaké roku v té a té vesnici, ale na místní faře chybí zápis. Těžké je dopátrat i děti, protože se někdy rodilo u vzdálených příbuzných," doplnila. Základní informace shání od příbuzných. Pak hledá v kronikách, které jsou dostupné i na internetu. „Hledám na www.actapublica.eu. Ovšem zveřejněné kroniky jsou dostupné jen do určitého roku, většinou se jedná zhruba o rok 1910. Informace z let poté jsou uloženy v archivech," poradila badatelka. Během svého hledání přišla na spoustu zajímavostí. První z nich byla ta, že je se svojí nejlepší kamarádkou, aniž by o tom od svých dětských let, kdy spolu začínaly kamarádit, tušily, čtyřikrát příbuzná v průběhu dvou set let. „Jedenkrát přes moji stranu a třikrát přes manželovu," usmála se Tišlová.

Pyšná je například i na to, že se jí podařilo vypátrat manželovu linii Tišlů. „Příjmení Tišl prý údajně pochází z Puklic, kdy farář udělal v matričním zápise chybu a místo Tyšl napsal Tišl. Zatím to však potvrdit nemohu, před 100 lety byla jedna třetina Puklic Tišlovi," přiblížila.

Na veselé historky ve svém rodě nenarazila, převládají ty tragické. Nejsmutnější osud se šťastným koncem měl manželův pradědeček Alois Pěška, který se narodil v Přísece. Když mu bylo 13 let, osiřel, zůstal se svou sestrou a bratrem. Sestra ovšem během dvou let také zemřela a on i bratr museli chodit po sedlácích, kteří je za práci nechávali na statku přespat.