Smyslem tradice, která vznikla vlastně teprve nedávno, bylo připomenutí, jak je voda důležitá i jakou dokáže mít moc. „Přišli jsme se pomodlit, aby nám řeka Dyje přinášela jenom to užitečné a dobré," řekl k duchovnímu významu poutního setkání u pramene řeky Dyje znojemský děkan Jindřich Bartoš.

Impulsem k duchovnímu setkávání na louce nad Panenskou Rozsíčkou byly zkušenosti veskrze světské. „K zamyšlení nad mocí řeky a vody nás přivedly nedávné zkušenosti, když se Dyje rozvodnila a Znojmo a Znojemsko postihly záplavy," připomněl důležitou okolnost děkan Bartoš.

Díky poutím přibyl na louce dřevěný kříž, pod nímž se v sobotu většina obřadů odehrávala. Děkan Bartoš četl seznam devíti desítek měst a obcí, jimiž Dyje na Moravě protéká. „Brněnská diecéze se zhruba z 97 procent shoduje s povodím řeky Dyje," poukázal na zajímavou souvislost.

Následující mši s požehnáním vody pak sloužil duchovní Jan Krbec, rodák z nedaleké Třeště. „Voda nás doprovází po celý život, křtem počínaje," řekl ještě před bohoslužbou děkan Bartoš.

Od Znojma přicestovala i celá řada poutníků, Eva a Stanislav Rojkovi přijeli z Konic. „Jezdíme sem od první pouti. Právě díky ní jsme objevili toto krásné místo," říkala Eva Rojková. „Díky této pouti jsme si uvědomili, že nás všechny řeka Dyje spojuje," dodával Stanislav Rojka.

O prameni Dyje se dlouho moc nevědělo a hlavně nemluvilo. První soška od Jaroslava Krechlera tady stojí od osmdesátých let minulého století. Více se pak o tomto místě začalo hovořit v minulém desetiletí. Upozornili na ně turisté, přibylo sem první zastavení na Kristkově podyjské glyptotéce, což je výtvarně-filozofická trasa poutních míst od pramene Moravské Dyje až po soutok Dyje a Moravy. „Skutečnost, že Dyje pramení u nás, tuhle oblast i samotnou obec pochopitelně zviditelňuje. A dnešní pouť tomu dává další rozměr," vyprávěl starosta Panenské Rozsíčky Bohumil Novák.

Přitom tradice vznikla nejspíš jenom díky velké náhodě a uzavírce na hlavním silničním tahu. „Tohle místo jsme objevili, když jsme tudy jeli ze Znojma do Jihlavy a museli jsme na objížďku. Věděli jsme, že tady někde řeka Dyje pramení, ale teprve, když jsme místo na vlastní oči viděli, tak se zrodil ten nápad s poutí," doplnil příběh znojemský děkan Jindřich Bartoš.