Letošní včelařský rok pro Pavla Nováka nezačal zrovna nejlépe. Varroáza mu totiž zdecimovala včelstva, z dvaceti čtyř jich zbylo jedenáct. 
„O tom, že mám ve včelíně roztoče Varroa destructor, jsem věděl, bohužel jsem na včely neměl kvůli stavbě domu čas. Proti varroáze jsem zasáhl příliš pozdě. Doufám, že zbylá včelstva už vydrží a podaří se mi je opět rozmnožit. Krizové roky, kdy jsou včelstva takto ohrožena, se opakují zhruba po pěti letech,“ řekl Novák.

Naposledy takovou včelí katastrofu sám Novák zaznamenal v roce 2002. „Tehdy mi 
z dvaceti včelstev zbyla jen dvě. Ale to nebylo nic až tak zvláštního, vzhledem k tomu, že jsem včelařil teprve od roku 2000. To víte, i teď je pořád se co učit, je to nekonečná škola,“ doplnil. Podobně dopadla letos i včelí farma v Kostelní Myslové, kde uhynulo sedmdesát včelstev ze sto deseti.

A jak se ke svému koníčku Novák dostal? Včelařil už Novákův dědeček, po jeho smrti včelín chvíli držel Novákův otec, ale včely mu po dvou letech uhynuly. Bedny a další vybavení včelína proto skončilo na půdě. „Věci ze včelína tam ležely asi šestnáct let. Několikrát jsme je museli stěhovat při rekonstrukci domu. Když je měl v ruce asi potřetí, řekl jsem si, že je buď vyhodím, nebo začnu včelařit. Jak to dopadlo, je jasné,“ vysvětlil včelař.

V začátcích mu pomáhal jeho jmenovec z nedalekých Hostětic. „Když jsem se tomuto zkušenému včelaři svěřil, že s tím také chci začít, měl obrovskou radost. Ve všem mi ze začátku pomáhal, radil mi, abych vše udělal správně. Jezdil jsem za ním do Hostětic, on byl několikrát za mnou ve Lhotce. Od pana Nováka jsem si potom koupil i maringotku na včelín,“ uvedl Novák.

A hned přidal historku, kterou zažil jeho soused. Ten si chtěl také pořídit včely. „Bylo to v roce 2003 nebo 2004, tehdy se hodně rojily venku. Já jsem si bez problémů několik rojů odchytil. Jeden z rojů ale byl na nedostupném místě, říkal jsem sousedovi, že ten je za odvahu. A bylo to tak. Soused vylezl na žebřík, oblečený do kukly. Jeho dva synové mu žebřík drželi, oblečeni jen 
v tričkách. Táta odchytával včely a ty, co nepadly do bedny, padaly na kluky. Jeden z nich to pěkně schytal, poštípalo ho snad šedesát včel. Přes noc mu bylo hodně špatně, ale naštěstí se nakonec z toho dostal,“ uzavřel včelař.

Pavel Novák má spolu s bratrem Petrem ve Lhotce ovčí farmu, penzion a kemp. Včelaření bere jako zpestření a přivýdělek. Jedno včelstvo ročně vyprodukuje průměrně 35 kilogramů.

ZUZANA MUSILOVÁ