Lucie Nešporová, Lucie Kejvalová, Markéta Kašparová a Petra Junová jsou totiž čerstvými absolventkami oboru Porodní asistentka. Ty by podle plánu Ministerstva zdravotnictví měly o zdravé ženy pečovat v době těhotenství i po porodu a k lékaři by ženy docházely jen na nejnutnější prohlídky nebo při zdravotních potížích.

„Diskusi kolem pravomocí porodních asistentek jsem sledovala a myslím si, že bychom měly dostat větší šanci,“ zhodnotila současnou debatu kolem asistentek Lucie Kejvalová. Její tři kolegyně přitakají, podle nich se asistentky s lékaři mohou výborně doplňovat. Rozhodně je prý lékaři nemusí brát jako konkurenci, práce gynekologů je podle mladých absolventek nezbytná a nenahraditelná.

Silný zážitek

Po celé tříleté studium absolvovaly novopečené porodní asistentky nezbytnou praxi, která byla nejnáročnější. „Nejtěžší byl druhý ročník, kdy jsme začaly chodit na porodní sály. Jak časově, tak 
i psychicky je to hodně náročné,“ potvrdila Petra Junová.

Moment, kdy přichází na svět miminko, se prý nedá popsat slovy. Všechny čtyři se shodují, že jim při jejich prvním porodu ukápla slza, tak silný emocionální zážitek to pro ně byl. „Málem jsem se rozbrečela jako malá holka, byl to emočně hodně vypjatý okamžik. Všechno se odehrálo strašně rychle, takže nebyl čas při porodu nad něčím přemýšlet, ale když je potom dítě na světě, tak to na vás padne,“ popsala neopakovatelný první pocit při asistenci u porodu Markéta Kašparová.

Těsně po slavnostní promoci nedokázaly mladé porodní asistentky říct, kam se budou ubírat jejich kroky. Všechny by rády zůstaly u vystudovaného oboru, případně si ještě dálkově dodělaly nějakou specializaci. „Uvidíme, kde se najde volné místo, zatím to neřeším,“ poznamenala Lucie Nešporová, která uzavřela kvarteto absolventek.

Na to, že by třeba samy založily vlastní rodinu, zatím ani jedna z nich nepomýšlí. Otázka, zda není výhoda vědět vše o porodech, protože ten svůj tak hravě zvládnou, vyvolala na tvářích mladých dívek široký úsměv. „Je to spíše naopak, při svém porodu jednou rozhodně klidná nebudu, když toho člověk tolik ví, tak to také není dobře,“ uzavřela povídání Junová. Ta se po vlastní zkušenosti nediví, že někteří lékaři mají z kolegů strach.