Převážně starší publikum čekalo včera v Dobroníně na autorské čtení Hermy Kennelové, jejíž výpověď v knize Bergersdorf odkryla důkazy poválečného dění na louce Budínka u Dobronína, kterými se začala zabývat česká policie. Budínka, byť se jí autorka ve své knize věnuje pouze okrajově, byla také hlavním tématem následné diskuse s místními.

Organizátoři čtení se zbytečně obávali rozporuplných emocí, které by beseda na domácí půdě mohla vyvolat. Lidé si přišli spíše zavzpomínat a připojit postřehy, které mezi místními léta kolují. „Jsme rádi, že to nakonec proběhlo bez větších vášní. Čekali jsme, že se potkají skupiny lidí, kteří na historické události, byť podložené archivními prameny, budou nahlížet jinou optikou,“ uvedl s ohledem na silnou komunistickou minulost obce organizátor Ondřej Matějka.

Většina přítomných naopak postoj minulého režimu odsoudila. Komunisté totiž nechtěli existenci masového hrobu vůbec připustit. I z toho důvodu trvalo ještě více než deset let, než případ Budínky spatřil světlo světa. „Příběh se šířil šeptandou, pro komunisty nebylo pohodlné ho otevřít. Ještě na začátku devadesátých let byly na místě nálezu odstraňovány věnce, se kterými sem jezdily zájezdy s příbuznými německých obětí,“ popsal utajování událostí Jan Prachal z Klubu Za historickou Polnou.

Tajemství a bílá místa historie místní připouští. Na některé skutečnosti o soužití Čechů a Němců v Kamenné, jak je Kennelová popisuje, mají místní odlišný názor.