„Už je v Bystřici, ale nevíme kde,“ řekly organizátorky akce, s pohledy upřenými na náměstí. Tam, na posledním kousku nerozkopaného parkoviště trůnil automobil s pražskou značkou, o kterém byla v jedné z posledních knížek úspěšného autora zmínka: „Vy máte své ceny, já mám svoje Volvo.“

Viděl jsem v televizi pořad Třináctá komnata, věnovaný vám, šlo o váš boj s bulvárem, proč vy si to nevyřídíte po svém, perem. Novela na téma bulvár by vám nebrala síly a peníze, na rozdíl od vleklých soudů a jsem přesvědčen, že efekt by byl větší?
Já už jsem to částečně dělal, třeba v knize Lekce tvůrčího psaní je jednou ze záporných postav bulvární novinářka. Ale, obávám se, že to bez soudů nepůjde. Třeba už se něco pohnulo, něco málo a snad soudy pochopí, že pokud mají v duchu svého poslání přispívat ke kultivaci našeho prostředí, ve kterém žijeme, tak budou muset jednat jinak, než dávat bulváru malé pokuty, ve výši jedné miliontiny jejich výdělků.

Stejně si myslím, že při vaší popularitě u obrovského množství čtenářů, by knížka na téma Bulvár byla elegantním a účinným řešením.
Zvažoval jsem to, mně se moc líbila novela Heinricha Bela Ztracená čest Kateřiny Blumové, líbil se mně i film, ale jak to zopakovat, co k tomu přidat nového?

Když dovolíte, pokud potřebujete reálie z druhé strany, ze strany bulváru, jsem vám plně k dispozici, asi rok jsem psal pro bulvár. Teď jsem si asi moc nešplhnul?
No, to jste si tedy opravdu nešplhnul, máte u mě tři záporné body.

Z toho slyším vaši původní profesi, kantor zůstane kantorem i jako slavný spisovatel. Nicméně, moje nabídka trvá, i přes ty trestné bodíky, zvažte to.
Dobře, já se chystám psát humoristický román, ve kterém se pokusím zesměšnit Václava Klause, vysmát se mu. Tak tam třeba bude nějaká okrajová role pro další záporné postavy a to by mohli být představitelé bulváru.

Nedávno vás verbálně napadl váš kolega spisovatel a bylo to v nebulvárním týdeníku. Šlo o pětadvacetiletého autora jedné knížky veršů a jedné prózy, který tvrdil, že raději bude žít na ulici a psát kvalitní literaturu, než dělat komerci, jako vy a další váš kolega, Rudiš. To vám nevadí?
Ne, to rozhodně ne. Hodnotí moje a Rudišovy knihy, má z nich jakýsi pocit, nelíbí se mu, ale to je jeho svaté právo, to mu přiznávám. Třeba ho to za pár let bude mrzet, že byl tak předpojatý. Samozřejmě bych s jeho názorem mohl polemizovat, mohu se tomu usmívat, ale každopádně mu přiznávám právo se vůči mně kriticky vymezit. Ono je to vlastně v pořádku, že se ti dvaceti a pětadvacetiletí kriticky vymezují vůči nám, proto že kdybychom se jim líbili, tak by tady bylo něco v nepořádku. Já jsem se občas kriticky, až jízlivě vyjadřoval na adresu starších českých spisovatelů, které jsem redigoval v Československém spisovateli, kde jsem pracoval jako redaktor, ono to tak má být. Bulvár, to je něco jiného, to je svinstvo.

Máte oblíbené současné české spisovatele?
Mám rád Terezu Boučkovou, Emila Hakla, sleduji věci Jáchyma Topola a Jardy Rudiše, se kterým vzdáleně kamarádím, z mladých autorek jsem teď četl Petru Soukupovou.

A z již nežijících spisovatelů?
Pro mě je největším českým autorem z konce minulého století Bohumil Hrabal, to jsou věci, ke kterým se dá vracet.

---------------

Po rozhovoru pro týdeník Vysočina následovalo Vieweghovo autorské čtení a ne ledajaké, autor přednesl ve světové premiéře zbrusu novou povídku.

Pokud to měl být test její životaschopnosti, může jít, podle reakce posluchačů, rovnou do tisku. Poté na autora sršely dotazy a po skončení besedy Viewegh trpělivě podepisoval knížky, památníky a programy.

Mnohokrát byl požádán o společnou fotografii a mnohokrát vstal a vyhověl. Od časných ranních hodin ve Snídani s Novou, po cestě z Prahy do Bystřice, neměl Viewegh lehký den, ale ve všech, kdo přišli na jeho čtení, zanechal silný dojem.

Poté, co jsem se přiznal, ke svému někdejšímu poměru s bulvárem, Vieweghem tolik nenáviděným, považoval jsem za povinnost zeptat se ho, na nutnost autorizace tohoto textu. „Nic mně nemusíte posílat, jenom mně slibte, že napíšete, co jsem opravdu říkal,“ povstal a znovu se v něm probudila kantorská duše, „Já vám věřím a považuji vás za částečně polepšeného,“ řekl a poklepal mně na rameno. Ale z těch tří záporných bodů neumazal nic.

Pavel Faus