Padesátka malých zpěváčků, koledníčků a herců, z prvního až čtvrtého ročníku základní školy, zúročila mnoho hodin nácviku a vedli si skvěle. Tehdy, před patnácti lety, na kurzu keramiky, napadlo rožínské učitelky uspořádat předvánoční akci, při které by se bavily děti i dospělí.

Školník vyrobil betlém a každý rok přibývalo betlémských postav. Jenom oslíka a vola musela vyrobit paní učitelka z kartonu. „Tyto dvě figury zůstávají neobsazeny, děti je odmítají hrát,“ řekla Deníku učitelka Ivana Janoušová.

Který ročník byl nejúspěšnější?
Určitě ten letošní. Letos jsme měli nejvíce dětí, největší nástrojové obsazení a dokonalé ozvučení. A to nejdůležitější, přišlo hodně diváků.

Jak dlouho s dětmi pořad nacvičujete?
To je průběžná záležitost v rámci výuky a také v mimoškolních aktivitách našich žáků. Některé děti navštěvují hudební kroužek Základní umělecké školy v Bystřici nad Pernštejnem a máme tady Národopisný soubor, se zaměřením na písně, koledy, říkadla a tance z Horácka. S takto dětmi se pracuje dobře, mají už solidní základ.

Není to škoda, že vše končí jediným vystoupením?
Kdepak, se svým pásmem každoročně navštěvujeme domov důchodců na Mitrově, tam se na nás moc těší. Další dvě vystoupení máme v kostelích v Rožné a v Rozsochách, bývá tam plně obsazeno. To nejdůležitější ale zůstává v dětech. V době pádu hranic a sjednocování Evropy, měl by každý vědět, kde má své kořeny, odkud je, kde je doma a kam se třeba jednou vrátí.

Pavel Faus