Kde se vzala idea projektu výstavy Zmařené osudy?
Věci a události typu holocaustu a nacistické genocidy jsou mým dlouhodobým zájmem. Tento projekt vznikl tak, že jsme si loni povídali s dětmi na táboře a já jsem před nimi zmínil jméno Hany Brady, na což oni, k mému velkému překvapení, vůbec nereagovali. Myslel jsem si, že kniha Hanin kufřík je natolik známá, že každý bude vědět, o co jde. Ovšem znala ji pouhá třetina z nich. Proto jsem se ve spolupráci s dalšími lidmi rozhodl uspořádat na toto téma výstavu. Na 16. května letošního roku připadá 80. výročí narození Hany Brady, proto jsme se rozhodli uspořádat k tomuto výročí výstavu. Nazval jsme ji Zmařené osudy a proběhne od 2. května do 3. července v novoměstské Horácké galerii.
Jak pokračovaly další přípravy?
Rozhodl jsem se oslovit Horáckou galerii a jejího ředitele Josefa Chalupu s prosbou o spolupráci. Sestavil jsem tým lidí, historiků, archivních pracovníků, prostě těch, kteří se pohybují v oboru. Vydal jsem se do památníku Terezín, Židovského muzea, chtěl jsem získat potřebné materiály. Byl jsem velice potěšen vstřícností pracovníků a rozsahem materiálů, které zde mají k dispozici. Udělali jsme základní předvýběr materiálů s tím, že jsem se tam za týden vrátil a výběr dokončil. Uvažovali jsem však o tom, že by se nejednalo pouze o výstavu jako takovou, která se bude týkat konkrétně Hany Brady, ale že by se k tomu vztahoval a navazoval další bohatý doprovodný program s besedami a přednáškami.
Půjde tedy obecně o problematiku holocaustu?
Ano. I když nám jde hlavně o ono výročí 80 let, koncipujeme výstavu jakoby i na osudy jiných dětí, které takto dopadly, a na holocaust úplně v obecné rovině. Koncovým by pak asi bylo téma zvedající se vlny neonacismu v současné společnosti. Myslím si, že hodně emocionální bude i to, že máme k dispozici všechny časopisy, které děti v Terezíně psaly, některé části z nich vystavíme a některé budou volně k nahlédnutí. Existuje mýtus, který šíří nacionalisté, že Židé, kteří v Terezíně a vůbec v českých zemích žili, nebyli Češi, ale hlásili se k Němcům. Když se však podíváte do těch časopisů, zjistíte, že byly psané česky, výborným jazykem. Jazykově, obsahově i písmem není možné, aby to takto dokázal napsat Němec, byť by to byl premiant. I z tohoto důvodu jsou tyto časopisy nesmírně zajímavé.
Můžete přiblížit, jak bude vypadat samotná výstava?
Ve spolupráci s Horáckou galerií v Novém Městě na Moravě je připravena výstava, kde bude možno vidět několik archivních dokumentů, které nebyly nikdy zveřejněny, nebo je nebylo možno v Novém Městě na Moravě vidět. Realizátor projektu výstavu pojal „badatelsky“, archiválie získával nejen z místních zdrojů, ale též v Památníku Terezín, Židovském muzeu v Praze, Státním muzeu v Osvětimi, koncentračním táboře v Mauthausenu a dalších…. Výstava nabízí ve dvaceti panelech vhled do situace v Novém Městě na Moravě v druhé polovině třicátých let minulého století a to specificky s ohledem na osudy rodiny Brady a Skuteckých. Výstava mapuje osudy rodiny Brady s přicházející německou okupací, kdy se více zaměřuje na život dětí Hany a Jiřího bez rodičů, kteří jsou již internováni. Výstava dále mapuje životní pouť Hany a Jiřího přes terezínské ghetto do polské Osvětimi, kde život Hany Brady končí. V rámci výstavy bude návštěvník též obecně seznámen s opatřeními, které byly proti občanům židovské národnosti zaváděny, o životě v terezínském ghettu – zaměřeno opět na dětské obyvatelstvo ghetta.
Jaký bude další doprovodný program?
Na výstavu navazují vzdělávací programy pro základní a střední školy, ve spolupráci s Památníkem Terezín a Židovským muzeem v Praze nebo i samostatně. V souvislostí s výstavou proběhne ve školách i v jiných organizacích ve městě, ale i pro veřejnost, řada přednášek a besed, které se týkají tématu hromadného vyvražďování židovského obyvatelstva v době druhé světové války. Doplňkem komplexu projektu Zmařené osudy bude projekce filmů, které souvisejí s tématikou života a odkazu Hany Brady nebo holocaustu obecně. V den zahájení celé akce, tedy 2. května 2011 pak proběhne benefiční koncert ruského houslového virtuosa Alexandra Shonerta.
Jakým způsobem chcete přilákat k návštěvě děti z Nového Města?
Oslovujeme školy s nabídkou účasti na této akci. Mám sen, aby každé dítě druhého stupně základní školy a studenti středních škol tuto akci navštívili. Není to příkaz, pouze můj sen, ale bude to vyžadovat spolupráci s řediteli škol a učiteli. Nabízíme dětem nejen návštěvu výstavy jako takové, ale také vzdělávací programy pro školy i veřejnost.
Celá výstava má tedy poměrně široký společenský přesah?
To v každém případě. Víme všichni velice dobře, že existují tendence z nacistických a nacionalistických kruhů buďto vše zamlčovat, nebo alespoň holocaust zkreslovat. Dnes ještě máme svědky těchto zločinů, kteří tu však již za dvacet či třicet let nebudou. Pro popírače to samozřejmě bude dobré, protože nebudou mít protivníky z řad těch, kteří tímto peklem prošli a unikli mu. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že je dobře, aby se dnešní děti mohly s těmito názory střetnout.
Předpokládám, že je to jedna z největších akcí, pořádaná Klubíčkem?
Asi nikdy v dosavadní historii Klubíčka jsme nedělali časově a organizačně náročnější projekt nežli je tento. Jsme však přesvědčeni o tom, že má svůj význam pro budoucnost našich nejmladších generací a navíc to ještě může zaujmout nejširší spektrum lidí bez jakýchkoliv rozdílů.
TOMÁŠ POHANKA
