Na akci pořádanou tamní firmou MusicData dorazilo poměrně hodně zájemců. Účast komentoval Klaudius Kryšpín slovy: „Vás ale přišlo!“

Úvodem zahrál Kryšpín svoji skladbu, kterou sám složil původně k jednomu filmu. Kousek po kousku, notu po notě pak vysvětloval všem okolo, jak zahrát jednotlivé části skladby. "Je až neuvěřitelné, co dovede s písničkou udělat to, když kladete důraz na jinou dobu".

Bubeník vysvětloval, jak si s muzikou hraje, jak písničku vytváří a jak ji zahrát tak, aby byla co nejhezčí, zajímavá, poutavá, aby řekla posluchačům přesně to, co se od ní očekává.

Klaudius Kryšpín se svou soupravou bicích dokáže mnohé. Vnímání rytmu a počítání dob, to vše se snažil slavný bubeník vysvětlit všem zájemcům. Receptu na jeho kouzelnické pohrávání s notami zanesené do rytmu bicích přítomní naslouchali jedním dechem.

S ochotou a trpělivostí vysvětloval Kryšpín, jak si ulehčit hraní, jak si rozdělit práci nohou a rukou. Prozradil i některé své „fígle“, jak zahrát složitou část písničky tak, aby se hra stala co nejjednodušší se stejným výsledkem.

Seminář se dá nazvat i malá bubenická abeceda. Kryšpín v první části večera seznámil hudebníky s tím, jak správně držet paličky a jak se vyhnout tomu, aby ruka nebolela. Nepoužívat úder, ale správný švih je tajemstvím správného pohybu paličkou do bubnů.

Padl i dotaz jednoho s přísedících: „Jak mám správně sedět, aby mě nebolela záda?“ Tuto otázku bubeník skupiny Pražský Výběr II. považoval za velmi důležitou a popisoval každý pohyb ze svých zkušeností. Další z fajnšmekrů litoval: „To je škoda, měl jsem si vzít kameru.“

V druhé polovině semináře se ostych přítomných rozplynul a obstoupili bicí soupravu. Kryšpín by ze sebe rozdal každý kousek bubenického ducha. Pro zpestření večera vyprávěl historky z koncertů a veselé zážitky ze života.

Seminář byl zážitkem nejen pro začínající bubeníky také díky tomu, že jeden z nejlepších bubeníků v republice považuje své žáky za kamarády. Sedmihodinová diskuse bubeníků končila brzy k ránu.

Irena Kudílková