Mezinárodní studie HBSC (Health Behaviour in School-Aged Children), zaměřená na zdraví a životní styl dětí školního věku, probíhá od roku 1994. Jak se změnili čeští školáci za posledních skoro třicet let?
Jsou na tom čím dál lépe. A to navzdory mediálnímu obrazu, podle kterého by se mohlo zdát, že příliš holdují alkoholu, marihuaně a cigaretám. To ale dávno není pravda. Od roku 2010 se chování českých dětí zlepšuje.

Ve kterých ukazatelích?
Stále více dětí konzumuje pravidelně ovoce a zeleninu, častěji pijí vodu a méně sladké nápoje. Méně jich pravidelně kouří i pije alkohol. Na druhou stranu tady máme relativně velkou skupinu dětí, které vykazují nadměrnou, až rizikovou konzumaci energetických drinků. Když jste dříve procházela kolem dětského hřiště, válely se tam plechovky od piva. Dnes se tam povalují spíše plechovky od energetických nápojů.

Jaké množství energy drinků je považované za rizikové?
Odborná literatura uvádí jeden nápoj týdně. Nám to přišlo poměrně přísné, takže v rámci našich analýz jsme hranici zmírnili na dva energetické nápoje týdně. Dnes má běžný půllitrový energetický nápoj 160 mg kofeinu. Doporučená dávka pro děti je 100 mg kofeinu za den. Takže když si dítě dá jeden energeťák, hned o 60 procent překročí doporučenou denní dávku. K tomu má další přísun kofeinu z běžných potravin, jako je například čaj. Jeden energeťák jsou čtyři kávy, navíc se spoustou kostek cukru. A v jejich složení jsou další nevhodné chemické přísady.

Kolika dětí se riziková konzumace týká?
Zhruba jedenácti procent, tedy kolem třiceti tisíc dětí ve věku 13 až 15 let. Riziko je výrazně vyšší u chlapců než u dívek a Ústecký kraj a severní Čechy jsou nejohroženější.

Jaká rizika se pojí s nadměrnou konzumací energy drinků?
Děti, které pijí energetické nápoje, sedmkrát častěji kouří, třikrát častěji se opíjejí a užívají marihuanu a dvakrát častěji trpí depresemi a bolestmi hlavy. Jsou podrážděnější, nemají kladný vztah ke škole, výrazně méně toho naspí a tak dále. To nás trochu vylekalo. Skutečně z toho vychází, že pití energetických nápojů je problém a jejich konzumace dětmi rozhodně není v pořádku. Dnes, když přijdete do školy, děti běžně mají na lavici energetický nápoj. Pokud to dříve byla cola, nebylo to dobře, ale je-li to dnes energeťák, je to mnohem horší. Třeba některé země v Německu je zařadily k alkoholu. Nesmějí se prodávat dětem a v obchodě je najdete ne u džusů, ale u piva. Na rizika chceme upozornit také sportovní trenéry, protože ve výkonnostních sportech tyto nápoje hodně frčí.

Hlavní riziko pro sportovce spočívá v tom, že kofein, cukr a sportovní výkon jsou zátěžová kombinace pro srdce?
Ano, dokonce to vedlo k několika úmrtím třinácti- až čtrnáctiletých sportovců na srdeční selhání. Fyzická námaha také mění chemické složení slin, které ztrácejí ochrannou funkci, takže energeťák po sportovním výkonu je zabiják i pro zubní sklovinu. Stomatologové to přirovnávají k tomu, jako by váš zub byl sníh a vy jste ho polili horkou vodou. Kromě toho zvyšují energetické nápoje riziko obezity, nadváhy, hypertenze či cukrovky.

V kategorii nadváha a obezita si české děti ukázkově nevedou…
To je pravda, počet dětí, které jimi trpí, setrvale mírně stoupá. Nicméně ne ve všech kategoriích. U dívek z bohatých rodin nadváha a obezita klesá. Celkově v našem výzkumu vnímáme velké rozdíly mezi životním stylem dětí z dobře situovaných rodin a z těch nízkopříjmových. Také mírně stoupá počet dětí s podváhou. Lze tedy říci, že mizí normální váha, protože čím dál více dětí má buď pod-, nebo nadváhu.

Z jakého důvodu mají české děti podváhu?
Tou trpí pět procent dětské populace. Je to způsobeno poruchami příjmu potravy, jako jsou anorexie či bulimie.

Přijde mi zajímavé, že děti hodně sportují, ale přirozeného pohybu mají málo.
Podle doporučení WHO by se děti měly hýbat alespoň šedesát minut denně. Ty české chodí do sportovních kroužků. Jedenáctiletých chlapců sportuje skoro osmdesát procent. Ale to nestačí, samotný sport to nezachrání, i když výrazně pomáhá. Děti se musejí hýbat také přirozeně.

Co to znamená?
Třeba jít pěšky nebo jet na kole do školy. Taková běžná pohybová aktivita dětem znatelně chybí. Do školy jezdí auty, autobusem, nechodí. Dvacet procent děti má omluvenku z tělocviku. Rodiče je ze školy vy zvednou a autem přejedou na nějaký sportovní kroužek. Běžný pohyb, kdy jdete do školy, na kroužek, nakoupit pěšky, se nám z života vytratil. Podle toho vypadají i naše města. Vycházejí vstříc autům, ale už ne dětem ani chodcům obecně.

Co pozitivního jste o dětech zjistili?
Že sociálním sítím a bezpečnému pohybu na nich rozumějí mnohem lépe, než si myslíme. Také se ukazuje, že sociální sítě nejsou nepřítel, naopak. Aktivita na sociálních sítích a obecně v on-line prostředí je nutným předpokladem k tomu, aby dítě bylo spokojené a mělo kamarády.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Přitom si většina z nás myslí, že děti kvůli času strávenému na sítích o kamarády a životní spokojenost přicházejí.
Je to tak. Naše respondenty jsme si rozdělili do čtyř skupin. První jsou neuživatelé sociálních sítí, kteří na ně zavítají dvakrát až třikrát do týdne. Těch je 18 procent. Mají mnohem méně kamarádů i mnohem menší životní spokojenost. Zároveň ale mají lepší oporu v rodině a o něco lepší výsledky ve škole. Pak je mainstream a poté následují intenzivní uživatelé, těch je pětina. Ti jsou každou volnou chvíli on-line. Ale mají to pod kontrolou, stíhají úkoly do školy i tréninky. Mají nejvíce kamarádů, nejvyšší životní spokojenost i nejvyšší úroveň pohybové aktivity. Je pravda, že lehce experimentují s alkoholem a cigaretami. Tyto děti jsme si definovali jako děti, které žijí naplno. Poslední skupinu tvoří problémoví uživatelé, těch je kolem pěti procent. Ztrácejí kontrolu nad užíváním internetu, je u nich násobně vyšší riziko, že budou pít alkohol, energetické drinky nebo kouřit marihuanu. Velmi se jim propadá životní spokojenost a vykazují násobně vyšší riziko úzkostí a deprese. Hádají se s rodiči, mají konflikty s přáteli.

Trendy téma zdravého životního stylu je spánek. Jaké mají české děti spací návyky?
Většina českých dětí spánková doporučení WHO neplní. A zažívají něco, čemu se říká social jetlag. To je rozdíl mezi tím, co naspí v týdnu, a tím, kolik toho naspí během víkendu. Čím větší ten rozdíl je, tím je to rizikovější (má to vliv na náladu, metabolismus, vznik srdečních chorob a další – pozn. red.). Sociální jetlag je jedna z mála kategorií, kde nehraje roli socioekonomické zázemí rodiny. I v této oblasti jsme se umístili na nejspodnějších příčkách. Je to způsobené i tím, že české děti brzy vstávají. Nabízí se otázka, proč české školy začínají tak brzy.

Jaká jsou ta spánková doporučení?
Pro jedenáctileté to je 9 až 12 hodin, ani méně, ale ani více. U dětí ve věkové skupině 12 až 15 to je 8 až 10 hodin spánku denně.

Jak si stojí české děti v mezinárodním srovnání obecně?
Průměrně. V čem si nestojíme dobře, jsou snídaně. Více než polovina českých dětí na rozdíl od svých zahraničních protějšků nesnídá. Z výživového hlediska to není dobrá zpráva. Snídaně je důležitá pro nastartování organismu. Navíc tam je i sociální rozměr, rodina si sedne a snídá spolu. Co se týče společného stravování, jsme na tom špatně celkově. Ve vyspělejších státech se rodina alespoň jednou denně sejde u stolu, to české děti tolik neznají. Také si špatně stojíme v něčem, čemu se říká „school liking“. České děti se netěší do školy. Naše školy ze srovnání vycházejí skoro nejhůře.

Proč?
Čeští žáci se cítí přetěžovaní úkoly ze strany učitelů a necítí pomoc a podporu od spolužáků. Dobře si nestojíme ani v rodinných vztazích. České děti hůře komunikují s otcem než děti v ostatních zemích. Takže sociální vztahy – škola, rodina, vrstevníci – nám nevycházejí příliš optimisticky.

Zmínil jste, že velkou roli hraje socioekonomický status rodin. Ve kterých kategoriích se odráží nejvíce?
V míře pohybu, kouření a obezitě. Děti z Ústeckého kraje, který ze všech ukazatelů vychází jako ekonomicky nejslabší, dopadají nejhůře snad ve všech kategoriích. Naopak Praha vychází nejlépe. Děti tam sportují, dobře jedí. Ale nesouvisí to nutně s penězi. Pít vodu vyjde mnohem levněji než pít energy drinky.

Nesouvisí to s celkovým sociokulturním zázemím a zdravotní gramotností? Tyto rodiny možná nevědí, že pít obyčejnou vodu a snídat je zdravé. Není to pro ně klíčové, řeší jiné problémy.
Určitě, zdravotní i IT gramotnost jsou naprosto zásadní. OSN i WHO na tyto kompetence teď dělají velký osvětový program. I my se tím v našem výzkumu nově zabýváme a sledujeme, jak děti dokážou identifikovat správné a lživé informace, jestli umějí ověřovat informační zdroje, do jaké míry tomu rozumějí. A u pětiny českých dětí vychází, že mají nízkou úroveň zdravotní gramotnosti. Předpokládáme, že tyto děti pak nerozumějí tomu, proč je teď například dobré nosit roušky. Proto jsme vládě doporučili zaměřit se s osvětou na tuto skupinu.

Ve zdravotní gramotnosti jsme dokonce na chvostu mezinárodního žebříčku, že?
Ano, ale zároveň je třeba zdůraznit, že v porovnání s mnohem menším počtem zemí. Studie HSBC má mandatorní, povinnou část, té se účastní padesát zemí. Zdravotní gramotnost je dobrovolná, té se zúčastnilo jen asi deset zemí.

V reakci na neslavný výsledek ve zdravotní gramotnosti jste připravili školení pro učitele. Jak jsou zdravotně gramotní oni?
To náš výzkum nesleduje. Ale občas zíráme, jaké má veřejnost i někteří odborníci představy o českých dětech. Třeba adiktolog v novinách bije na poplach, kolik dětí kouří marihuanu. Ve skutečnosti jich je ale stále méně spolu s tím, jak setrvale stoupá věk, kdy děti zkusí kouřit marihuanu poprvé. Protože někteří učitelé vidí před školou kouřit žáky, jsou zase přesvědčení, že je to obrovský problém. Ano, je to problém, ale mnohem menší než před deseti lety. Dětí, co kouří, je stále méně.

Takže životní styl českých dětí se zlepšuje?
Určitě. A je nejlepší za posledních pár dekád. Nejen v České republice. Rizikové chování dětí klesá v celé Evropě. Skutečně to s dětmi není tak špatné, jak máme někdy tendenci si myslet. Není třeba se hned lekat, když je vidíme v tramvaji koukat do mobilu. Zkrátka to patří k našemu současnému životu. Když před dvěma sty lety vzalo dítě do ruky knihu, jeho rodičům se to taky nelíbilo a říkali: „Proč to čteš? K čemu ti to bude?“

… a hnali ho na pole.
Přesně tak. Dneska děti tráví čas zase jinak. Je dobré se o tom s nimi bavit, ale nezakazovat. I nás výsledky překvapily. Také jsme byli přesvědčení, že je to tragédie, že dnešní děti jen sedí u počítačů nebo na mobilech. Ale zjistili jsme, že když si děti chtějí říct něco důvěrného, dělají to face to face, ne přes sociální sítě. Takže nedělejme z internetu strašáka. Děti umějí mnohem lépe identifikovat rizika on-line prostředí, než se nás snaží přesvědčit některé filmové dokumenty.

Výzkumník Michal Kalman

Vystudoval obor Rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, kde teď působí jako vědecký pracovník. Vede českou část mezinárodního výzkumu HBSC o zdraví a životním stylu dětí a školáků, do které je zapojeno padesát zemí světa a která je koordinována WHO (Světovou zdravotnickou organizací).

Je členem Společnosti přátel Afriky. Plaví se na historických plachetnicích, doplul až do Antarktidy a Arktidy.