Muži jsou při dávání svého zájmu o partnerku najevo rychlejší než ženy. Dokazují to výsledky studie, které se účastnilo 3109 respondentů z Austrálie, Brazílie, Chile, Kolumbie, Francie, Polska a Spojeného království. Jediná účastnická země, která trend nepotvrdila byla Francie.
V prvním průzkumu účastníci, z nichž bylo 70 procent žen, odpovídali na šest otázek týkajících se vyznání lásky. Museli se zamyslet i nad tím, kdo řekl jako první „miluji tě“ v jejich posledním vztahu.
Dále se jich výzkumníci ptali na to, za jak dlouho začali uvažovat, že magická slovíčka sami řeknou, kdy to pak doopravdy řekli a kdy jim vyznal lásku jejich partner. Nakonec se jich podle portálu Daily Mail zeptali na to, jak se cítili, když jim někdo říkal, jaké city k nim chová.
O vyznání lásky uvažovali muži podle portálu The New York Post v průměru 69 dní, zatímco ženy až 77 dní. Definitivně slovní spojení muži vyřkli po 107 dnech, přičemž u žen to trvalo 122 dní. Výzkum zveřejnili vědci z Abertay University ve Skotsku v časopise SAGE Journal of Social and Personal Relationships.
Záleží na typu citové vazby
Všichni respondenti popsali šťastné pocity při vyznávání lásky, záleželo však i na tom, jaký měli typ citové vazby. Respondenti s takzvanou vyhýbavou vazbou, tedy ti, kteří mají radši ve vztazích odstup, byli méně šťastní. Naopak lidé s úzkostnou vazbou, již ve vztahu požadují neustálé projevy náklonnosti a jsou přehnaně emocionální, byli přímo nadšeni.
Takové výsledky podle psychologů dávají smysl, lidé s vyhýbavou vazbou se spíše bojí závazku, kdežto úzkostní lidé se bojí opuštění ze strany partnera. „Styly citové vazby mohou mírnit emocionální reakce na vyznání lásky,“ napsali vědci ve studii.
Jak říct „miluji tě“ v 60 jazycích:
Badatelé zároveň upozornili, že výsledky studie nemůže nikdo brát doslova. Někteří respondenti si vyznali lásku se svým partnerem ve stejný čas, jiní si zase nevzpomněli na přesný termín, kdy jim partner slova "miluji tě" řekl. Studie rovněž nepokrývá respondenty v Africe či Asii, nebere tak v úvahu všechny kulturní představy o lásce a oddanosti.
Práci chtějí vědci v budoucnu rozšířit i na respondenty z LGBT komunity, tedy na homo, trans, nebinární či intersexuální účastníky.
Za teorií attechementu, neboli citové vazby, stojí vývojoví psychologové John Bowlby a Mary Ainsworth. Ti v roce 1969 řekli, že existují čtyři typy citové vazby, které se odvíjí od toho, jak se k člověku chovala v jeho mládí matka.
Podle toho, jak dokázala uspokojovat jeho potřeby, se pak odvíjí, jak se bude chovat v (nejenom) romantických vztazích po zbytek života. Přednesli, že existuje bezpečná, úzkostná, vyhýbavá a úzkostně-vyhýbavá citová vazba.
