Dokonalá podoba? Dvojníka má pravděpodobně každý člověk, fascinuje nová studie

Michael Malone a Charlie Chasen. Dva obyčejní֧ muži z americké Atlanty, kteří zdánlivě nemají nic společného. Zatímco předci prvního z nich pocházeli z Baham a Dominikánské republiky, ten druhý je potomkem přistěhovalců ze Skotska a Litvy. Jejich rodiny nepojí žádné „špinavé“ malé tajemství. Přesto jsou od sebe prakticky k nerozeznání.

Vzájemná podoba obou mužů nekončí hnědými vlasy, vousy či dioptrickými brýlemi. Obdobný je i tvar jejich nosů, lícních kostí a rtů. „Za léta se to pro nás stalo častým zdrojem pobavení, protože si nás lidé nezřídka pletli. Došlo k několika opravdu kuriózním situacím. A to jen proto, že si lidé mysleli, že jsme ten druhý,“ svěřil se serveru americké televize CNN Charlie Chasen, kterého s Malonem pojí celoživotní přátelství.

Máte v sobě DNA neandertálců? Napovědět může tvar vaší lebky

Podoba Charlieho Chasena a Michaela Maloneho je zkrátka tak dokonalá, že by oba muži mohli být jednovaječnými dvojčaty. Dlouho ovšem nebylo jasné, jak je to možné. Jistá vodítka nyní nabízí vědecký výzkum, který se uskutečnil ve Španělsku. Účastnili se ho lidé, kteří sice vypadají stejně, ale minimálně po dobu posledních sta let mezi nimi neexistuje žádné rodinné propojení. Závěry studie byly v úterý 23. srpna publikovány v časopisu Cell Reports.

Propojení umění a vědy 

Při hledání účastníků studie pomohlo vědcům i umění. Konkrétně projekt dvojníků „I’m not a look-alike!“ kanadského fotografa Françoise Brunella, mezi jehož účastníky vybírali vhodné jedince.

Vybrané dvojice poté podstoupily test DNA a vyplnily dotazníky, které se věnovaly jejich životu. Všichni účastníci studie byli zároveň posouzeni pomocí tří různých softwarů pro rozeznávání tváří. Z 32 párů dosáhla přesně polovina stejného skóre jako identická dvojčata, která posuzoval stejný program. Dalších 16 dvojic sice lidskému oku připadalo jako identická dvojčata, nejméně jeden ze zmiňovaných programů mezi oběma osobami našel určité rozdíly.

Vědci vytvořili největší lidský rodokmen. Zjistí předky staré sto tisíc let

Následovalo pečlivé zkoumání DNA všech účastníků studie. Ukázalo, že páry, které i počítač vyhodnotil jako identické, měly mnohem více společných genů, než dalších šestnáct párů, upozorňuje CNN.

„Mohli jsme pozorovat, že tyto osoby spolu sdílejí několik genových variací. Ty byly odpovědné za tvar nosu, očí, úst rtů a dokonce i strukturu kostí. Náš hlavní závěr tak byl, že je propojuje genetika,“ vysvětluje lékař a genetik Manel Esteller z Josep Carreras Leukaemia Research Institute (IJC) v Barceloně. 

Projekt „I’m not a look-alike!“ kanadského fotografa Françoise BrunellaZdroj: Profimedia.cz

Toto propojení ovšem vědci označují za pouhou náhodu. „Na světě nyní žije tolik lidí, že je logické, že se najdou jedinci s podobnými genetickými variacemi,“ pokračuje Esteller. „Když jsme se na dvojice s podobnými genovými variacemi zaměřili podrobněji, zjistili jsme, že v jiných oblastech se liší. Rozhodně tak nejde o zcela identické osoby,“ dodává. 

Vzhledem k malému počtu zúčastněných dvojic navíc studie naráží na nejrůznější omezení. Vědci sice věří, že jejich zjištění by nezměnil ani větší vzorek populace, pochybnosti však přetrvávají. Problematická může být i skutečnost, že studie se účastnili převážně lidé evropského původu. 

Potenciální riziko 

Nová zjištění každopádně poukazují na další úskalí používání softwarů na rozpoznávání tváří, které řada odborníků i států považuje za nepřiměřený zásah do soukromí lidí.  
 
Jak upozornil server americké televize CNN, situace v USA není v současnosti jednoznačná. Zatímco některé státy a města tyto systémy zakázaly zákonem, federální vláda a orgány činné v trestním řízení je příležitostně používají. Softwary na rozeznávání tváří však nezřídka nacházejí své využití i na letištích, či ve vysokoškolských kampusech.  

„Pokud závěry celého výzkumu aplikujete na skutečný svět, okamžitě narazíte na potenciální problém. Software pro rozeznávání tváří by někoho mohl špatně identifikovat,“ varuje dětská lékařka a genetička Karen Grippová. 

Opary znali už v době bronzové. Rozšířily se líbáním, zjistili vědci

Závěry studie zkrátka naznačují, že žádný člověk není naprosto jedinečný. „Je možné, že každý máme někde na světě svého dvojníka, tedy někoho, kdo vypadá přesně jako my,“ konstatuje Esteller.

Zcela určitě se najdou lidé, které toto zjištění nepotěší. Jisté však je, že Michael Malone k nim nepatří. „Uvědomil jsem si, že všichni jsme propojeni. My všichni jsme vzájemně propojeni, protože existence lidstva se začala psát jedinou maličkostí,“ uzavírá.