Potvrdily to roky pozorování. I naši bratranci šimpanzi mají různé formy podání rukou lišící se podle tlup a sociálního postavení. Navíc tato forma pozdravu přetrvává v průběhu času, což znamená, že se jedná o kulturní chování.

Asi si dokážete představit, že na vaše silné potřesení rukou spojené s polibkem na tvář bude reagovat jinak třeba Češka, Japonka nebo Arabka. Přičemž Francouzky by to nejspíš vůbec nepřekvapilo. Na Kavkaze byste se tak mohli pozdravit i s muži. Jenže v řadě oblastí našeho světa by to bylo vnímáno jako známka špatného vychování a překročení hranic. Proč? I způsob pozdravu závisí na kultuře. 

Díky analýze dvanáctiletého vytrvalého pozorování různých tlup šimpanzů, kterou publikoval v Biology Letters psycholog a primatolog Edwin JC van Leeuwen, nyní víme, že s podobnými problémy se setkávají i šimpanzi z různých tlup.

Nizozemský expert sledoval tyto primáty v Zambii. Jedna skupina jednoznačně upřednostňovala potřesení rukou, které bylo velmi lidské - zdravila se potřesením, které vypadalo, jako když někomu pomáháme vstát. Podle van Leeuwena tento pozdrav preferovali samice. Ve druhé skupině se pozdrav podobal způsobu, jakým se v lidské společnosti zdraví členové tajných společností nebo gangů - šimpanzi si tiskli pouze zápěstí.

Důkaz sociální kultury

Čím je tento objev zajímavý? Není totiž možné tyto způsoby pozdravu vysvětlit genetickými nebo environmentálními faktory. Životní podmínky obou tlup šimpanzů byly v podstatě stejné.

Jedná se tak o důkaz existence sociální kultury u jiného druhé než u člověka. I když existuje mnoho pozorování o různých zvycích souvisejících s hmotnou kulturou, např. o metodách získávání potravy, a můžeme je najít dokonce i mezi kytovci, stále chyběly údaje o sociální kultuře.

Z analýzy rovněž vyplynula trvanlivost pozorovaného chování. Sledování probíhalo dvanáct let, během něho mnoho šimpanzů zemřelo, skupiny opustilo, narodili se noví členové, přesto styl pozdravu vydržel. Tato perzistence tak splňuje běžně přijímaná kritéria chování, které je součástí kultury: Vzniká prostřednictvím sociálního učení, je sdílené členy skupiny a je trvalé v čase.

Navíc pozdrav podáním si ruky vyžaduje i ve světě lidí mít rozsáhlý společenský život. Jak  poznamenává van Leeuwen, v případě šimpanzů „zapadá do složité sociální interakce, do níž se zapojují dva jednotlivci, což z ní činí jedinečnou kombinaci v rámci již existujícího vztahu.“

Opět se tedy ukázalo, že šimpanzi jsou velmi „lidští.“ „V pozdravech rukou byly pozorovány nejen rozdíly mezi tlupami, ale i mezi jednotlivci v rámci jedné skupiny. Stejně jako u lidí, je to individuální, záleží, zda si hrají, jedí nebo se na něco připravují,“ uvedl van Leeuwen. Někteří šimpanzi jsou podle vědce vždy velmi vážní a dávají pozor na to, co se děje v jejich sociálním prostředí. Ostatní jsou bezstarostnější, komunikují a hrají si, nevyjímaje vysoce postavené jednotlivce v skupině.

„Je to také důkaz, že lidská kultura, její konvence a stabilita v čase, má kořeny v naší evoluční historii. V roce 2021 již nelze obhajovat tezi o údajné „jedinečnosti“ lidského chování a kultury,“ doplnil vědec. „To, čemu říkáme kultura, je tak souborem chování, který vznikl v průběhu evoluce. Liší se v závislosti na okolních podmínkách, ale jádro má biologické kořeny a lze ho nalézt i u jiných živočišných druhů.“