Dnes žije Joshua v kalifornském Silicon Valley a je jednou z vycházejících hvězd oboru křížení robotů s umělou inteligencí. „Moje aplikace DoNotPay je první robotický právník (robo-lawyer) na světě,“ tvrdí.

„Lidem pomáhá především v komunikaci se soudem, jinými právníky, úřady apod. Zavoláte chatbotu v aplikaci, popíšete mu svůj problém – třeba odvolání proti pokutě za špatné parkování – a on vám navrhne, jaký postup by byl nejlepší.

Velkou výhodou je, že moje aplikace umí překládat běžné lidské problémy do právnického jazyka, což velmi urychlí jednání a ušetří často vysoké platby běžným právníkům. Ti si za každý právní úkon účtují čím dál větší částky, i když jde třeba jen o zaslání běžného dopisu, který mají uložený v počítači a mění v něm pouze jméno klienta.“

Pandemie přidala témata

Nejčastěji se chatbot robo-lawyera s klientem domluví, že mu dotyčný pošle svými slovy popsaný problém a aplikace pak popis převede do „právnicky korektní formy sdělení“. „Když víte, jak se přesně vyjádřit, může vám to ušetřit hodně času a peněz,“ připomíná Browder.

První verzi své aplikace DoNotPay připravil během několika týdnů v roce 2015, prý „jen aby udělal dojem na svoji rodinu“. Od té doby prošla mnoha vylepšeními a rozšířila se po USA i Velké Británii. Dnes už umí uživateli poradit s komunikací v řadě oborů – v pojišťovacích sporech, všemožných stížnostech a reklamacích, při jednání s policií i třeba cestovními kancelářemi.

„V době pandemie jsem do programu přidal problematiku vracení peněz za nevyužité zájezdy či rušení členství ve fitness centrech,“ podotýká Browder.

Momentálně ve světě DoNotPay používá na 200 tisíc lidí a vloni získala od Americké asociace právníků cenu za „zpřístupnění práva lidem“. Browderova aplikace je prý úspěšná v 80 % případů, ale pokud jde o parkování, jen v 65 %.

„Opravdový prohřešek smazat neumíme,“ říká. „Věřím ale, že by postupem času mohli moji roboti řešit až polovinu soudních sporů na světě.“

Brazílie: roboti s parukou?

Nástup robo-právníků do praxe je stále razantnější. Princip není složitý: do robota s mimořádně velkou kapacitou paměti se nahrají zákony plus precedentní kauzy a přidá se umělá inteligence. Takový „právník“ je pak užitečný v jakémkoli sporu.

V Londýně ho třeba používá právnička Sally Hobsonová i pro kriminální případy. Její AI-robot zpracuje desítky tisíc dokumentů řádově o měsíce dříve, než by to zvládli lidé, a navíc ušetří jejich honoráře ve výši desítek tisíc liber.

Roboty s umělou inteligencí nyní používá na 300 právních firem v 55 zemích a 80 jazycích. Pokročilé systémy umělé inteligence už dovedou „vystavět“ argumentaci v soudním sporu a najít precedenty: teoreticky by už spor mohly vést namísto živých lidí. Zatím dodávají alespoň předpovědi výsledků sporů: ty jsou prý správné v až 95 % případů.

Zavedení právnických robotů do soudní praxe je zatím nejblíže Brazílie, kde se údajně potýkají s téměř 100 miliony nevyřešených soudních kauz. Roboti by zde v prvoinstančních sporech zastávali role žalobců, advokátů i soudců: jejich rozsudky by ovšem byly napadnutelné u vyšších soudů s lidskými soudci…

Umělá inteligence vs. lidský cit

„Příznivci robo-lawyers chtějí údajně tyto mašinky ,napumpovat zákony a kasuistikou plus umělou inteligencí‘. To z nich ale neudělá soudce,“ říká dlouholetý advokát JUDr. Vítězslav Květenský z Prahy.

„Pomiňme nyní i to, že je velký rozdíl mezi anglosaským právem, založeným do značné míry na precedentech, a kontinentálním právem, založeným na psaných zákonech, kde předchozí soudní rozhodnutí, judikáty, mají jen pomocnou roli a lze rozhodovat i v rozporu s nimi, pokud to soud dokáže řádně zdůvodnit.

Robo-lawyers mohou být napumpovány zákony, precedenty a používat umělou inteligenci. Živý soudce ale musí – nebo by alespoň měl – mít kromě znalostí a inteligence přinejmenším další tři vlastnosti: cit, svědomí a moudrost. Ani sebedokonalejší stroje by neměly soudit lidské prohřešky a poklesky. Lidi, když už je to nezbytné, by měli soudit zas jen lidé. Jinak bude tento svět nelidský.

A co Bůh, zeptáte se možná. A jsme u Karla Čapka. V roce 1919 publikoval povídku Poslední soud, v níž mnohonásobný vrah hovoří při poradě senátu posledního soudu s Bohem, který v jeho procesu vystupuje jako svědek.

Dovolím si Karla Čapka citovat: ,Proč vlastně vy… Proč ty, Bože, nesoudíš sám?‘ tázal se Kugler zamyšleně.

,Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo. Jakpak bych já tě mohl soudit? Soudce ví jenom o tvých zločinech, ale já vím o tobě všechno. Všechno, Kuglere. A proto tě nemohu soudit.‘

,A proč tedy soudí… ti lidé… i na nebi?‘

,Protože člověk patří člověku. Já jsem, jak víš, jenom svědek; ale o trestu, víš, o trestu rozhodují lidé – i na nebi. Věř mi, Kuglere, je to v pořádku; lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské.‘

A k tomu, myslím, není co dodat,“ uzavírá Vítězslav Květenský.