Pamatujete si něco špatně? Váš mozek tím pádem funguje dobře, tvrdí vědec

Tématu se dlouhodobě věnuje také vědec Robert Jacobs. Nyní pro portál The Conversation, kam přispívají akademici, vysvětlil a obhájil tezi, proč drobné chybky v zapamatování si nějaké situace mohou být ve skutečnosti znakem, že paměť daného člověka funguje velmi dobře.

Spát osm hodin? To je příliš, tvrdí vědci. Přemíra spánku může být nebezpečná

Příkladem špatného zapamatování detailu může být třeba situace, která se přihodila jemu osobně. „Když jsem nedávno dostal otázku ohledně pekárny, která se nachází nedaleko od mého domu, odpověděl jsem, že jsem odtud měl výborné sušenky s čokoládou. Má žena mě ale opravila, že sušenky, které jsem měl, byly ve skutečnosti s rozinkami," uvádí Jacobs.

Vědci se zkoumání záhad paměti a důvodů, proč jsou některé vzpomínky odlišné od reality, věnují již od 60. let minulého století. Jacobs a jeho tým jsou příznivci racionální teorie. „Ta bere naši paměť jako komunikační kanál," zmiňuje Jacobs.

Omezená kapacita

Podle něj je paměť prostředkem komunikace s naším budoucím já. To znamená, že pokud si do paměti uloží člověk nějakou informaci, chce, aby ji někdy v budoucnu mohl opět využít. „Jenže náš kanál má omezenou kapacitu, a proto nedokáže převzít všechny detaily uložené zprávy. Zpráva, která je z paměti vylovená později, se tak může lišit od toho, co jsme si v danou chvíli do pamětě ukládali," vysvětluje Jacobs.

Člověk nebo lidoop? Issa podle vědců uměla chodit po dvou i šplhat jako opice

Lidská paměť je navíc nastavená tak, že si lidé pamatují z čehokoliv spíše obecné znaky, než detaily - a pokud si pamatují detaily, pak muselo jít o velmi výjimečné věci hodné zapamatování si. „Když ovšem dojde k tomu, že lidé si z něčeho pamatují obecné znaky, mají pak tendenci chybějící detaily něčím "doplnit". A to nejběžnějšími vlastnostmi pro danou věc. Jde o rychlou strategii, která většinou funguje dobře, občas ale selže," zmiňuje Jacobs.

Podle něj to lze opět nejjednodušeji vysvětlit na příkladu se sušenkami, které ve skutečnosti nebyly čokoládové, jak si odborník pamatoval, ale rozinkové. „Pamatoval jsem si podstatu své zkušenosti, tedy pojídání sušenek. Jenže zapomněl jsem na detaily této situace - a tak jsem je podvědomě doplnil o ty nejběžnější vlastnosti, které se sušenkami spojuji, tedy že jsou posypané kousky čokolády," uvádí Jacobs.