Vývoj Meteoru začal v roce 1940, ačkoli práce na vzniku proudových motorů probíhaly už od roku 1936. Ohledně aerodynamiky nebyl nijak sofistikovaným letadlem, ale ukázal se jako úspěšný bojový stíhací letoun.
Portál Wikipedia popisuje, že několik hlavních variant Meteoru začleňovalo technologický pokrok během 40. a 50. let. Vyrobeno bylo několik tisíc letounů, které sloužily u britského Královského letectva Royal Air Force a vzdušných sil dalších států. Letouny zůstávaly ve službě po několik desetiletí.
První spojenecký proudový stíhač 2. světové války - Gloster Meteor:
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE:
* Jméno Britům „vyfoukli“ Američané
* Přechod proběhl za přísného utajení
* Na konfrontaci s Me 262 Schwalbe nedošlo
* Meteory a Čechoslováci
* Nejen v britských službách
Během II. světové války se Meteor dostal jen do omezené služby v rámci 616. perutě RAF. Meteory královského australského letectva (RAAF) bojovaly v Korejské válce. Několik dalších uživatelů jako Argentina, Egypt a Izrael nasadilo letouny Gloster Meteor ještě v pozdějších lokálních konfliktech.
Byly vyvinuty i specializované varianty Meteoru pro letecký průzkum a noční operace. Web zaměřující se na letectví Flight global uvádí, že letoun Gloster Meteor F.4 s imatrikulací G-AIDC byl v roce 1946 prvním civilně registrovaným proudovým letadlem na světě.
Jméno Thunderbolt Britům „vyfoukli“ Američané
Autor Emerich Drtina v časopisu Military Revue číslo 4 z roku 2013 v článku s názvem Gloster Meteor, první spojenecká proudová stíhačka píše, že původně se měl letoun jmenovat jinak.
„Uvažovalo se v duchu meteorologických názvů britských stíhaček o jménu Thunderbolt. Když ho ale Britům „vyfoukli“ Američané s P – 47, zvažovala se další jména. Například Terrifier, Tyrant, Wrathful nebo Scourge. Nakonec byl v únoru 1942 vybrán název Meteor,“ uvádí Drtina.
Za přísného utajení
Jako první obdržela operační Meteory 616. peruť RAF. Původně bylo k této jednotce dodáno 14 letadel.
„Squadrona měla základnu v RAF Culmhead v hrabství Somerset a byla vyzbrojena letouny Spitfire Mk VII,“ uvádí v knize Gloster Meteor: Britain's Celebrated First-generation Jet autoři Phil Butler a Tony Buttler (Aerofax, 2006) s tím, že přechod jednotky na typ Gloster Meteor se uskutečnil za přísného utajení.
Po konverzním kurzu ve Farnborough, kterého se zúčastnilo šest předních pilotů perutě, byl první letoun dodán do Culmhead 12. července 1944.
„Squadrona a jejích sedm Meteorů se přesunuly 21. července 1944 na základnu RAF Manston a během týdne bylo na tento typ přeškoleno 32 pilotů,“ popisuje události Edward Shacklady v publikaci The Gloster Meteor, která byla vydána u nakladatelství Macdonald & Co. v Londýně v roce 1962.
Na konfrontaci s Me 262 Schwalbe nedošlo
Zpočátku bylo úkolem proudových Meteorů bránit území Velké Británie před německými létajícími střelami V-1. Proti nim poprvé vyrazili piloti 616. squadrony 27. července 1944, kdy nad hrabstvím Kent působily tři letouny.
„Byla to první operační trysková bojová mise pro Meteor i pro Royal Air Force. Dne 4. srpna se novým tryskáčům podařilo sundat první dvě V – 1 z oblohy,“ uvádí dále Schacklady.
Ke konci války měly meteory na svém kontě čtrnáct létajících střel V - 1. „Po ukončení hrozby od V-1 a zahájení útoků na Anglii německými balistickými raketami V-2, rozhodlo velení RAF o zákazu létat se stroji Meteor na bojové mise nad územím ovládaným Německem. Důvodem byl strach ze sestřelení nebo případného ukořistění letounu Němci.
Podle Edwarda Schackladyho to byl hlavní důvod, proč se nikdy nedostaly do přímé konfrontace se svými německými proudovými protivníky, tedy stíhačkami Messerschmidt Me – 262 Schwalbe. I když ty se do služby u Luftwaffe dostaly ve stejné době jako Meteory.
Gloster Meteor:
První jednotkou s letouny Me 262 A-1a Schwalbe se stalo Erprobungskommando 262 pod velením Hauptmanna Wernera Thierfeldera. Podle wikipedie byly úkolem zkušebního oddílu zformovaného v dubnu 1944 v Lechfeldu z pilotů jednotky III./ZG 26 operační testy Me 262.
Velitel Thierfelder se nevrátil již z prvního operačního letu, když 18. července 1944 samostatně odstartoval proti velké formaci amerických letounů. Zahynul v troskách stroje po jeho dopadu na zem v Kauferingu. Příčinou byla s největší pravděpodobností technická závada na letadle.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Roland Turner, CC BY - SA 2.0
zoom_in
Pohled do kabiny letounu Gloster Meteor.
K prvnímu zdokumentovanému vzdušnému boji Me - 262 došlo 26. července, kdy Leutnant Alfred „Bubi“ Schreiber nárokoval sestřel britského letounu de Havilland Mosquito Flight Lieutenanta A. Walla z 544. perutě Royal Air Force nad Bavorskem. Získal tak první sestřel na proudovém stíhacím stroji. „Ve skutečnosti ale poškozené Mosquito přistálo na letišti Fermo u Ancony v Itálii,“ popisuje dále wikipedie.
Messerschmidt 262 byl podle Billa Gunstona, který o něm píše v knize Noční stíhací letouny (Vydavatelství Deus, 2008), rychlejší a silněji vyzbrojený než jakýkoli spojenecký stíhač, včetně britského proudového letounu Gloster Meteor.
Meteory a Čechoslováci
Do kabiny první spojenecké proudové stíhačky usedli i někteří naši západní letci, kteří v době II. světové války bojovali v řadách československých perutí v britském Královském letectvu RAF.
Prvním Čechoslovákem, který měl možnost létat se strojem Gloster Meteor byl podle portálu fronta.cz někdejší válečný pilot – stíhač Tomáš Kruml. Stalo se tak 4. června 1945 a Kruml usedl do kokpitu Meteor F Mk.III (EE232) v rámci své krátké seznamovací stáže s proudovou technikou na základně RAF v Tangmere.
Gloster Meteor přistání:
Václav Šorel v knize Letadla československých pilotů (Albatros, 1986) píše, že dalším Čechoslovákem, který létal se strojem Gloster Meteor, byl někdejší válečný pilot – stíhač Jiří Maňák, a to v roce 1946, kdy absolvoval ve Velké Británii výcvik. Kromě Meteoru si Maňák vyzkoušel i další britský tryskáč, a sice De Havilland Vampire.
Někteří bývalí českoslovenští váleční letci pak usedali do kabiny Glosteru Meteor poté, co po únoru 1948 museli prchnout z tehdejšího Československa, aby se vyhnuli případnému věznění a perzekucím ze strany komunistického režimu, který se dostal k moci.
Postupně se za kniplem Meteoru v rámci nové služby v Královském letectvu RAF například objevili Emil Foit, Josef Jílek, Jiří Hartman, Josef Kohout, Miroslav Mansfeld nebo Miroslav Liškutín.
Jejich životní, válečné i poválečné osudy skvěle zpracovali historikové Zdeněk Hurt a Jan Rail v knihách Pod křídly RAF v druhém exilu (prozatím 1. a 2. díl nakladatelství Svět křídel, 2022 a 2023).
Podívejte se, jak australské meteory bojovaly s MiGy v Koreji:
Jednomu z našich válečných hrdinů se let s Glosterem Meteor stal osudným. Byl jím František Bartoš, který 17. září 1952 letěl spolu s navigátorem Ericem E. J. Quirkem na cvičném dvoumístném Meteoru T Mk7 a ve formaci s dalšími dvěma stroji provedli za nepříliš dobrého počasí dva průlety nad městem Gloucester pro veřejnost.
„Poté se jejich letoun zřítil na Overton Farm do lesa, nedaleko města Granham. Havárie se přihodila krátce po 15. hodině. Oba letci v troskách zahynuli,“ píše se v prvním dílu.
Nahrává se anketa ...
Nejen v britských službách
Meteory sloužily ještě dlouho po skončení II. světové války. A to nejen ve Velké Británii. Jednou z posledních britských jednotek, která je využívala, byla 11. peruť RAF, a to až do roku 1962. Letouny Gloster Meteor v různých variantách sloužily například u vzdušných sil Argentiny, Austrálie, Belgie, Biafry, Brazílie, Kanady, Dánska, Ekvádoru, Egypta, Francie, Německa, Holandska, Izraele, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Sýrie a jeden stroj byl na testech v USA.
V letech 1955 až 1974 bylo sedm Meteorů, jak uvádí wikipedie využíváno v civilním sektoru ve Švédsku u Svensk Flygtjänst AB pro vlečení cvičných cílů.
