Půvabné obce v blízkosti Berounky, jako jsou Černošice, Všenory či Dobřichovice, na začátku dvacátého století lákaly k bydlení pražskou smetánku. Do dnešní dnů tu najdete stopy tohoto okouzlení v podobě výstavných secesních vil. Jednu z nich si nechal podle návrhu architekta Františka Buldra postavit v roce 1906 velkoobchodník Alexandr Hlasivec ve zmiňovaných Dobřichovicích. Sloužila jeho rodině jako letní sídlo. Ve třicátých letech minulého století se stala útočištěm slavného a obávaného literárního kritika a spisovatele F. X. Šaldy.

Současní majitelé se před čtyřmi lety obrátili na architekta Michaela Karneta s úkolem proměnit prostory měšťanské vily v pohodlné a moderní rodinné bydlením, které však ctí historii. Aby náročné zadání splnila, rekonstrukce domu zahrnovala řadu přestaveb a dokonce i přístavbu.

Světlo na kliknutí

Z hlediska běžného provozu byl hlavním problémem nepraktický vstup do domu. V původní dispozici se vcházelo na schodišťovou podestu, což do značné míry limitovalo úložné prostory. Zároveň to ale vytvářelo autentickou atmosféru a krásný průhled obývacím pokojem až na balkon. Michael Karnet se rozhodl přesunout hlavní vstup do přízemí. „Šlo o zásadní krok pro celé fungování objektu. Díky tomu jsme získali mnohem více prostoru jak pro šatní skříně a botníky, tak pro pohyb ve vstupní hale.

Zároveň vznikly přidružené místnosti, jako technická místnost či druhá šatna,“ vysvětluje architekt. Podesta zůstala zachována a slouží jako vchod pro návštěvy. Do kuchyně, která se nachází v prvním patře a je nyní orientována na sever, přibylo nově vytvořené velké okno. Majitelka se může těšit výhledem do okolí a zároveň vidí na vstupní branku. Přicházejícím návštěvám ji pohodlně odemkne a rovnou rozsvítí světla v přízemí s pomocí aplikace v tabletu.

Instalace co největšího množství prvků chytré domácnosti byla součástí zadání a speciálním přáním majitele. Především pohodlné ovládání světel v celém čtyřpatrovém domě z mobilu patří k technologickým vychytávkám, které rodině usnadňují život. „Největším oříškem se stala integrace chytré domácnosti s použitím ikonických klasických otočných vypínačů, které jsme navrhovali kvůli celkové atmosféře,“ vzpomíná Michael Karnet.

Druhé patro patří hlavní koupelně a především potomkům majitelů. Aby obě děti měly své pokoje na jednom patře, bylo třeba proměnit původní terasu na místnost se šikmou střechou. Projekt splnil jejich přání v podobě vyvýšené postele, která zároveň poslouží jako občasný pelíšek pro nového čtyřnohého kamaráda, nechybí ani malá fotbalová branka v nice pro vestavěnou skříň. „Díky přestavbě terasy vznikla celá nová kontrastní hmota. Zároveň stavební úprava zjednodušila a sjednotila původní, velmi členitou a komplikovanou dispozici domu,“ vysvětluje architekt. Tmavě šedá fasáda a typ oken vědomě a cíleně odlišují novou přístavbu od původního domu.

Spaní ve věži

Ložnice rodičů spolu s koupelnou a šatnou je umístěna ve třetím patře. Přestavba, kterou vila prošla v roce 1939 podle návrhu Karla Šťastného, zahrnovala úpravu průčelí domu a vybudování věže se stanovou střechou, která je výrazným, z ulice viditelným prvkem. Právě v tomto věžním prostoru, z něhož dýchá opravdu velebná atmosféra, se nachází zázemí rodičů. Strmé černé schodiště spojuje věž se zbytkem domu, po průchodu pod krokví se rázem se otevírá celý prostor. Ve věži je umístěno dvanáct oken, která do ložnice vnášejí dostatečné množství světla a zároveň jsou posazena tak, aby v místnosti dostatečně chránila soukromí majitelů.

Přesně pod vrcholem věže zůstalo zachováno původní dřevěné pódium, kde je nyní umístěno dvojlůžko. K působivém výsledku rekonstrukce přispěla jistě snaha týmu architekta Karneta v maximální míře zachovat původní stavební prvky a tvarosloví měšťanské vily. „Navrhli jsme repliky špaletových dřevěných oken u otvorů, které zůstaly v původní podobě. Zachovány zůstaly fasádní vlysy, které vytvářejí autentický prvek budovy, byť se tento náš záměr zprvu nesetkal s nadšeným přijetím investorů. S výslednou podobou však nakonec byli spokojeni,“ vypočítává Michael Karnet.

Během první rekonstrukce na konci třicátých let minulého století se v domě objevilo litinové zábradlí. Prošlo také renovací, sloupky se nechávaly odlévat do formy vytvořené podle dochovaného vzoru. Materiály v interiéru byly zvoleny tak, aby každý, kdo do vily vstoupí, pocítil její vznešenost a výjimečnou atmosféru. Podlahy v přízemí pokrývá mramorová dlažba, jejíž kresba plynule navazuje na ořechovou dýhu vestavěných skříní. Ze stejného materiálu byl vyroben atypický nábytek podle autorského návrhu Michaela Karneta. V patrech jsou dřevěné kazetové podlahy. Efektní podsvícení nábytku v celém prostoru dobřichovické vily výsledný dojem umocňuje.

Architektonické studio Karnet
Studio založil Michael Karnet v roce 2017 po ukončení studia na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Od té doby se studio rozrostlo o další členy a řeší nové a rozsáhlejší projekty od interiérů po bytové domy. Architekti působí zejména v Příbrami a okolí. Mladý tým si zakládá na nových neobvyklých řešeních a koncepčním přístupu specificky ke každé nové výzvě, ať už jde o rekonstrukci, nebo zcela novou budovu. Tým se vždy snaží najít odpověď na daný kontext se vší úctou k tradičním konstrukčním řešení a detailům. „V letošním roce kolaudujeme menší bytový projekt kousek za Příbramí, bude se dokončovat i rekonstrukce staré kamenné stodoly. Hlavní ale je, abychom měli stále štěstí na takové zakázky a klienty, jako jsme měli doposud,“ dodává Michael Karnet.