Už je to dva roky, co do vašeho života vstoupila postava advokátky Lenky Braunové. Jak si rozumíte?
Dobře, za ten čas jsme se stihly skamarádit. Vzájemně se ovlivňujeme… Mám možnost se na rozvoji Lenky podílet. Lence jsme dodali víc kuráže, odvahy a možná i radikálnosti. Myslím, že jsem jí pomohla vyprofilovat se do silné ženské osobnosti.

Vy jste už od začátku seriálu neskrývala, že si s Lenkou nejste charakterově moc podobné…
Lenka žije ve světě paragrafů, pravda je pro ni to, co vidí. Je důvěřivá a respektuje řád. Postava Lenky byla původně uchopená spíš jako „nahrávačka“ Prokopu Královi. To, přiznám se, mi na hlavní postavu přišlo trochu málo. Po odhalení Prokopovy minulosti se dostává do popředí i její příběh, a to mě samozřejmě strašně baví. Má mnohem víc prostoru. Každý režisér má také k práci s ústředními postavami jemně jiný přístup.

Znamená to, že se nemusíte pevně držet scénáře a je vám dovoleno si do něho propašovat něco svého?
Jako herci samozřejmě do postav promítáme hodně svého, to, jak postavy cítíme a vidíme, jak na sebe reagujeme, to vše je naše interpretace scénáře, v tom spočívá naše práce. Rozvíjíme, co scénář přinese. Situace jsou samozřejmě scénářem pevně dané. Můžeme si upravovat dílčí věci, aby se nám třeba lépe říkaly. Já osobně jsem takový „slovíčkář“ a zakládám si na správné volbě slov. Myslím, že je to důležité. Scenáristé už mě znají, a jelikož vědí, že konečný výsledek je většinou velmi dobrý, lehké úpravy textu tolerují.

Jakému povolání byste se věnovala, kdybyste nebyla herečka?
Upřímně řečeno, já tyto myšlenky moc často nemívám. Jsem v tomto ohledu asi šťastná povaha. Dělám naštěstí to, co mě baví.

Herectví bylo tedy od malička jasná volba?
Přivedl mě k němu život. Od malička jsem chodila na dramaťáček a pak se věci nějak daly samy do pohybu. Nikdy jsem nebyla hnána touhou po exhibici nebo slávě, šlo mi o seberealizaci. Baví mě utvářet nové světy, ohmatávat život a svou osobnost v jiných realitách. A k tomu má herectví blízko. Dovedu si ale představit, že bych dělala i něco jiného – například pracovala pro neziskovou organizaci. Věnuju se i svým věcem. Například divadelnímu projektu Skugga Baldur ve Studiu Hrdinů, za který jsme obdrželi cenu pro nejlepší alternativní představení, cenu Divadelních novin a já nominaci na cenu Alfréda Radoka za herecký výkon. Je to úspěšný projekt, na který jsem pyšná. Jinak mám i nějaké plány studijní. Herectví mě v současné době baví a jsem ráda za každou novou nabídku. Ale život je otevřený a člověk nikdy neví…

Vraťme se k seriálu Dáma a Král. Váš hlavní parťák je teď Michal Dalecký a advokátka Lenka se trochu mění…
Michal je velmi otevřený, kreativní, pokorný, vstřícný a optimistický člověk, takže moji skeptickou a kritickou letoru dobře doplňuje. A co se týká Lenky – odhalí se její kořeny a tajemství.

A co Lenka a muži?
Lenka má okolo sebe mužů spoustu. Mám pro seriál svůj pracovní název „Dáma a králíci“.

Natáčení je samo o sobě dost časově náročné, natož když probíhá v různých koutech republiky. Jak to zvládáte zkombinovat s rodinou?
Těžko. Točí se většinou dvanáct hodin denně, někdy i víc. Já mám ještě navíc tzv. precall, to znamená, že trávím minimálně hodinu před natáčením v maskérně, kde mě líčí a narovnávají mi vlasy. K tomu je třeba se učit texty na následující den. Když chci svou práci odvádět na sto procent a zároveň se na sto procent věnovat i své malé dceři, je to velmi vyčerpávající. Můj osobní život je dnes jen práce a starost o dceru. V současnosti žiju vlastně jen povinnostmi.

TOM FRANZKI