V našem povídání zavzpomínala na rodné Karlovy Vary, prozradila, jaká jsou její oblíbená výletní místa i kam by pozvala čtenáře a svoje fanoušky.

„Mnoho letních dnů v mém dětství jsem se moc ráda toulala krajinou kolem řeky v Lokti a v okolních lesích. V zahraničí mám pak v sobě stále ještě živé vzpomínky na San Francisco a mnoho zážitků a obrázků ze čtyřletého cestování na turné po celých US státech. Vše bylo hluboce propojené s hudbou a hudební komunitou, ve které jsem se tam pohybovala. Vzpomínám i na milé, oddechové výlety po kalifornských wineriích či lázních spojených s jógou v lůnu přírody. Ale už je to tak dávno… A mohu též doporučit Aljašku. Přes mrazivou drsnost jsem se tam v této zimě mnohokrát v myšlenkách vracela. Nějak do mě zasekla hluboko svůj dráp.“

Judit Bárdos
Judit Bárdos: Pandemie mě připravila o peníze. Začala jsem péct dorty a zákusky

Neuvažovala jste, že zůstanete v Americe nastálo?
Ano, seriózně jsem o tom mnohokrát uvažovala. Ale okolnosti mě nakonec přidržely doma v Čechách a nelituji.

Vyrůstala jste v Karlových Varech. Jak na město a okolí vzpomínáte? Vracíte se tam?
Můj vztah ke Karlovým Varům je trochu negativně rozporuplný kromě mé rodiny, hudby, bytu, v kterém jsem vyrůstala s mámou a bráchou, trampské a hudební komunity, v které jsme hledali únik před tehdejší šedou socialistickou lázeňskou realitou. Silně ve mně dodnes rezonuje ve vzpomínkách nepřijetí a občasná šikana ze strany některých učitelů a spolužáků. Cítila jsem se neschopná a bez budoucnosti a dost se to zásadně změnilo k lepšímu, když jsme se s mámou v mých jedenácti letech odstěhovaly do Prahy. Ale milovala jsem ten les nad naší základkou Dukelských hrdinů směrem ke Svatému Linhartu kupříkladu. Hodně jsem se tam jako dítě nalítala po lese. Bylo to boží. Též jsem ráda jezdila za mámou do práce na malé nádražíčko v Dalovicích. Krásné, staré, jak z Menzelových Ostře sledovaných vlaků. Aspoň tak na mě působí ve vzpomínkách. Za tím nádražím byl úžasný ovocný sad, kde jsem se vyhřívala na slunci ve vysoké trávě a baštila ovoce ze stromu.

Když už mluvíme o západních Čechách, jednou z památek, která si zaslouží pozornost, je Hauenštejn. Hradu dokonce hrozila demolice, ale díky soukromému majiteli se už řadu let pracuje na jeho obnově. S Hauenštejnem souvisí i projekt Monument/um. Můžete ho alespoň ve stručnosti přiblížit a nastínit, jestli v něm budete pokračovat?
Monument/um je audiovizuální projekt, který má za cíl pomáhat méně známým ohroženým památkám různého charakteru, podporovat jejich obnovu, zpropagovat je. Projekt je postavený na hudebně-vizuálním živém představení spojeném s geniem loci vybrané ohrožené památky. Tyto performance jsou šité vizuálně na míru každé památce. Kmenové jádro tohoto projektu tvoříme společně s vizuálním umělcem Aeldrynem ze studia Lunchmeat, ředitelkou projektu Soňou Paleta, která je zásadním hybatelem celého projektu a která dává dohromady celou síť lidí a spolků kolem památek a je srdcem celého projektu. Dalším důležitým tvůrcem je i můj manažer Tomáš Paleta. Parametrem výběru památek je jejich potenciál, který stojí na úsilí lidí a komunit, kteří tyto památky doslova znovu obnovují z trosek a hledají pro ně nový účel, aby památky opět sloužily lidem. První, velice úspěšný ročník proběhl v roce 2019 na čtyřech vybraných památkách v bývalých Sudetech severních a západních Čech. Doporučuju se potoulat na našich webových stránkách www.monumentum.cz, kde je krásný transparentní výstup z prvního ročníku. Pokud letos ještě získáme chybějící prostředky, mohl by druhý ročník proběhnout v tomto létě. Ale situace vzhledem k pandemii není příliš příznivá. Pokud neproběhne letos, budeme se snažit další ročník zrealizovat v létě 2022.

Leona Machálková má se synem Arturem, který před nedávnem oslavil osmnáctiny, skvělý vztah.
Nepropadám skepsi a čekám na lepší časy, říká zpěvačka Leona Machálková

Ale zpátky k vám. Kilometry na cestách na koncerty, práce, rodina… Máte vůbec na cestování čas? Kdo u vás doma plánuje výlety a dovolené?
S přítelem a našimi společnými dětmi se v protiváze k našim hudebním povoláním, v kterých musíme být vzhledem k práci velice flexibilní, a je to někdy dost náročné, snažíme udržovat společný čas během celého roku. Ať už v těchto týdnech doma či touláním se po celých Čechách. V Praze se ráda vydávám s klukama směrem za Podbabu na Roztoky či Suchdol. Vlastně místa vůbec opět propojená s řekou. Zajímavý, teď mi to dochází… (smích) Nicméně, v současnosti mi teda moc chybí cestování s hudbou, která je pro mě zásadní.

Koronavirová pandemie převrátila naruby životy všech lidí. Myslíte si, že kvůli omezením bude větší chuť cestovat, nebo se projeví opačný extrém, někteří na dovolené nebudou mít prostředky?
Nevím… Já sama nevím, jak to bude letos s mou prací, která je na cestování závislá. Pokud se situace uvolní a bude možné hrát i pro omezenou kapacitu, budu cestovat hlavně s hudbou už i kvůli obživě. Plány na dovolenou jdou v tuto chvíli stranou, ale volný čas s dětmi si vzít nenecháme.

Doufejme tedy, že už brzy zase bude možné nejen cestovat. Na co se nejvíc těšíte?
Moc se těším na živé koncerty a na to, že budu moci opět vykonávat své povolání, které obrovsky miluju. To je profese, v které se cítím silná a které rozumím.