Jiří Strachota s kolegy zkoumal vnitřek protonu
Proti atomu je přitom proton jako fotbalové hřiště proti zrnku máku, přirovnal sám jaderný fyzik, třiasedmdesátiletý Jiří Strachota. Celý jeho rod je spojen s Vysočinou. Na gymnáziu byl vášnivým muzikantem, poté přispěl k dobrému jménu československé jaderné fyziky. Nyní pracuje na infobázi Informace jsou zlatá zrnka v písku dat (prkotin) a chce aplikovat princip minimální akce v politice.
Na fotografii z roku 1993 stojím nahoře zcela vpravo na otevřeném detektoru H1 vedle Alice Valkárové, nynější předsedkyně Grantové agentury ČR. Do společného projektu evropských laboratoří fyziky vysokých energií za sto milionů tehdejších marek (téměř tři miliardy československých korun) jsme z Československa přispěli dílem v hodnotě 3,5 milionu marek, které si vyžádalo investici 5 milionů korun. Za 3 roky jsme zhotovili technologií tištěných spojů ve špičkové světové kvalitě 9000 elektrod pro hadronový a elektromagnetický kalorimetr LAr. Bylo jich 250 různých typů, celkem 4000 m2. Největší elektrody měly 1 m2 a na každé bylo přes 200 m vodičů o šířce 0,5 mm oddělených stejně širokými izolačními mezerami pro napětí 3000 V. Shoda kresby na obou stranách desky musela být lepší než 0,1 milimetru.
Zdroj: archiv Jiřího Strachoty
Na fotografii z roku 1977 jsem v Budapešti na Evropské fyzikální konferenci po boku laureáta Nobelovy ceny Leona Ledermana. Od nás ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů Dubna tam přednášeli Bruno Pontecorvo a Samoil Bilenky o hypotéze oscilací neutrina, která byla experimentálně ověřena až o desítky let později (Nobelova cena 2015).
Zdroj: archiv Jiřího Strachoty
Rád vzpomínám na společné vysokohorské pochody po Kavkazu a Horním Alaji. Digitalizované fotky jsme dali našemu příteli a velkému fyzikovi Samoilovi Bileňkému k devadesátinám. Ten žije a pracuje nyní v Kanadě, a nejen podle mého názoru měl sdílet Nobelovu cenu za oscilace neutrina v roce 2015.
Zdroj: archiv Jiřího Strachoty
Celá naše rodina volila ODS od jejího vzniku, ale v roce 2009 nedodržela Topolánkova vláda slib voličům a podepsali Lisabonskou smlouvu. Po srovnání programů s největšími stranami a několik mailech s předsedou Petrem Machem se mou novou volbou stali Svobodní. Kupodivu jsem se pak na stará kolena stal poprvé straníkem a nyní jsem předsedou krajského sdružení Svobodných Vysočina. Fotoografie je z Republikového sněmu Svobodných v roce 2015.
Zdroj: archiv Jiřího Strachoty
Profesionálně jsem s fyzikou skončil v roce 1994, pomohl jsem se „zrušením“ emisí škodlivin uhelných elektráren, trochu i s dokončením Temelína. Přispěl jsem k úspěchu nového řídícího systému v cementárně Lafarge, ale pak jsem založil roku 1999 na zelené louce IND, s.r.o. (Informace Doopravdy). Na fotce jsem před patnácti lety v čele konvoje při firemním výletu na bobové dráze v Praze na Proseku coby řidič dcery mladého kolegy.
Zdroj: archiv Jiřího Strachoty
V dětství jsem miloval hornický průvod v Jihlavě a jeden rok jsem v něm i šel. V polovině šedesátých let jsem byl nadšeným pozaunérem, mimo jiné členem symfonického orchestru v Kamenici nad Lipou. Na fotografii jsem ale vzadu uprostřed s hornou. Vyměnili jsme si nástroje s kamarádem.
Zdroj: archiv Jiřího Strachoty
26
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
