Tak obyčejné myši, jaké potkáváme v přírodě nebo na svých dvorcích, tam však nemají.

Tamní chov je totiž jediným v zemi a naprosto ojedinělým ve střední Evropě. Každá myš tam má svůj rodokmen. „Na kartě má uveden název kmenu a číslo, teď jsme na 1044. U každé je ještě datum narození a identifikační údaj matky. Myším navíc stříháme poslední článek prstíku, abychom, když by utekla, věděli, že je naše a ne divoká," popisoval vědec a odborník na myší svět Ludovít Ďureje.

Denní režim

O drobné savce je ve Studenci dobře postaráno. Krmení mají v neomezeném množství, stejně tak vodu. Žijí v plastových akváriích při stálé teplotě 21 stupňů Celsia. Čtrnáct hodin denně mají světlo, zbylých deset tmu a čas od času se zapojí do některého z vědeckých pokusů. „Zkoušeli jsme, jaká je myš plavec. Potvrdilo se nám, že menší vodní plocha pro ni není problém. Navíc je velice chytrá. Při druhém nebo třetím opakování experimentu už bezpečně našla podle značky ostrůvek, na kterém si mohla odpočinout," řekl Ludovít Ďureje.

V sobotu do svého království vpustil desítky zvědavců, kteří do ústavu zavítali v rámci dne otevřených dveří. Dozvědět se mohli, že není myš jako myš. „Máme tady myš západní, východní, středomořskou a další poddruhy. Všechny pocházejí z Přední Indie, jejich prapředek vznikl někdy před 350 až 900 tisíci lety," poznamenal studenecký vědec.

V laboratoři má nyní asi tisícovku myší. Ne každá je stejná. „Některé jsme si k experimentálním účelům vytvořili sami. Jde o to, že jsme po třicet generací křížili bratra se sestrou, až jsme dostali geneticky čisté myši jen s rozdílem, že jsou mezi nimi samci a samice. Máme tady i další poddruhy. Bílé laboratorní myši jsou mazlíčci. Kam je položím, tam je za dvě hodiny najdu," usmíval se Ludovít Ďureje.

Řada lidí zná myši nejčastěji jako mrtvé hlodavce v pastičkách. Jejich život v divoké přírodě je však nelehký. I když právě člověk, v jehož přítomnosti se myši asi před deseti tisíci lety rozhodli žít, jim v mnohém prospívá. „V jeho blízkosti je potrava," vysvětlil vědec. „Myši žijí ve velkých společenstvích, tak jako třeba opice nebo vlci. Na vrcholu stojí dominantní samec, který celý život bojuje s dalšími, brání svoje teritorium a svoje samičky. Až 90 procent mláďat v jeho skupině pochází od něj," líčil Ludovít Ďureje.

Poměrně známý je rychlý rozvoj myších populací. Samičky jsou březí jen dvacet dní, rodí až třináct mláďat, která dvacet dní kojí. „Samec ji dokáže oplodnit hned po porodu, takže matka je schopná jedny mláďata odstavit a ve stejnou chvíli porodit nové," podotkl odborník ze Studence. „Myš dospívá v padesátém až šedesátém dni života, takže když vám vleze do domu, má vhodné podmínky a vy nemáte dobrou kočku, tak se dokáže množit geometrickou řadou," doplnil Ludovít Ďureje.

Když už je potřeba přeci jen nalíčit pastičku, je podle něj nejlepším vnadidlem oves namočený v rybím tuku.