A o tom, že si lidé chtějí vypálit kde co, není pochyb. „V podstatě se dá pálit jakýkoliv druh ovoce, který si pěstitel vypěstuje. V našem regionu se nejvíce pálí švestky, jablka, hrušky, třešně, ale třeba i višně, ryngle. V několika málo případech jsme pálili rybíz, jahody, oba druhy jeřabin, broskve a meruňky,“ popsal pěstitel a místostarosta Nového Města na Moravě Stanislav Marek.

Lihovitost vypálených destilátů podle něj ovlivňuje hlavně kvalita kvasu. „Ta je dána zralostí ovoce, jeho čistotou, druhem a také průběhem kvasného procesu. Je třeba připomenout, že v Zákoně o lihu je zakázáno do kvasu přidávat cukru,“ vysvětlil pěstitel.

O tom, že v hlinnenské pálenici svému řemeslu rozumějí, svědčí úspěchy jejích výrobků na soutěžích. Pálenice již několikrát posílala produkty na košty pálenek, na kterých se porovnává kvalita páleného ovoce od různých výrobců a pěstitelů. „Například v letošním roce obsadila manželka 1. místo na Kozlovském koštu pálenek ze sortimentu hruškovic,“ vzpomněl Marek.

V České republice je velice rozšířené „černé pálení“. Velkou roli často hrají finance. Dalším důvodem je pravděpodobně také fakt, že v Česku si může rodina vypálit pouze 30 litrů absolutního lihu ročně. „Vede se přesná evidence zákazníků a množství vypáleného lihu. Tyto údaje se předávají celnímu úřadu, kde existuje centrální registr. Překročení limitů se dá velmi jednoduše zjistit. Je tedy možné, že se černé pálení provozuje i z tohoto důvodu,“ vysvětlil Stanislav Marek.

V Hlinném by rádi svoje služby rozšířili. „Rád bych zrealizoval provoz moštárny, ktrá by poskytovala kompletní službu přípravy kvasu moderní technologií. Přál bych si, aby naši provozovnu vyhledávali stálí i noví zákazníci,“ uvedl Stanislav Marek.

--------

Celý rozhovor se Stanislavem Markem o pěstitelské pálenici najdete v týdeníku Vysočina 11. září

Tomáš Pohanka