VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Škrdlovická sklárna příští pondělí ukončí provoz

Škrdlovice - Konec. Pec vyhasne. S tímto faktem se musejí smířit zaměstnanci ze škrdlovické sklárny Beránek. Firma s letitou tradicí, která se stala synonymem sklářství na Žďársku a jejíž výrobky sklízely úspěchy v zahraničí, bude od 1. září minulostí.

27.8.2008 1
SDÍLEJ:

Poslední týden práce má před sebou pětadvacet lidí, které zaměstnává škrdlovická sklárna Beránek. Po desítkách let činnosti k začátku září ukončí provoz. Foto: Deník/Jiří Marek

Nejsou zakázky, o kvalitní české sklo už není zájem. „Ano, je to pravda, k prvnímu září provoz končí,“ potvrdila ředitelka firmy Věra Pelantová s tím, že bližší informace může sdělovat pouze majitel firmy. Vlastimila Beránka se však Deníku nepodařilo zastihnout.

Pětadvacet pracovníků, kteří v huti zůstali po předchozích dvou vlnách propouštění, tak bude od pondělí bez práce.

„Výpovědi jsme ještě nedostali, ale bylo nám sděleno, že v pondělí už do práce chodit nemáme. Přišlo to naráz ze dne na den. Firma sice měla už delší dobu problémy, ale že to vezme tak rychlý konec, to nikoho nenapadlo. Doděláme poslední zakázku, a prostě končíme,“ vyjádřil se jeden ze sklářů, který si z osobních důvodů přál zůstat v anonymitě.

-----------

Vízner: Zájem o sklo i řemeslo obecně dnes bohužel klesá

„O české sklo byl od padesátých let velký zájem,“ vzpomíná žďárský světově uznávaný sklářský výtvarník František Vízner. I jeho cesta vedla přes sklářskou huť ve Škrdlovicích, a to v době, kdy se „škrdlovické sklo“ stávalo výhodným obchodním artiklem.

„V roce 1967 jsem nastoupil do Škrdlovic. Tam jsem se poprvé setkal s tím, co je dokonalé sklářské řemeslo. V tamní sklárně byla v šedesátých letech skupina takzvaných huťáků. Já jsem dovedl jenom brousit, sklářskou píšťalu jsem nikdy nedržel v ruce, takže jsem přišel docela vyjevený, ale udělalo se František Vízner

pár návrhů, a začalo to klapat,“ popisuje svoje vzpomínky František Vízner.

V té době měli ve Škrdlovicích jiné úrovně pecí. „Sklovina nebyla úplně dokonalá, takže jsem přemýšlel nad dekory, které by nedokonalost té skloviny zakryly nebo využily toho špatného, co v ní je. Proto v roce 1968 vznikla kolekce předmětů, které v sobě měly zatavenou vzduchovou bublinu, a ta bublina schovávala všechny nečistoty, nedokonalosti, byla třpytivá. Stal se pak z toho šlágr,“ dodává výtvarník.

A jak by František Vízner hodnotil dnešní sklářský průmysl? Přehnaně radostné vyhlídky mu nedává, úpadek je příliš zřetelný. A to i přes to, že pojem „české sklo“ znali ve druhé polovině minulého století v celém světě. „Dnes zájem o sklo i řemeslo obecně klesá. Pícka ve Škrdlovicích, u které jsem kolikrát večer seděl, je zbouraná, sklárna v Železném Brodě zavřená, kvalitní sklo se dováží z Číny,“ poukazuje Vízner.

Podle něj se už nikdo o sklo „neřízne“, jen se kreslí na počítači. „Všechno se dováží ze zahraničí, domácí kultura je v útlumu. Sklo se nahrazuje plastem, jeho úloha v lidském životě se mění a já to chápu. Vyrábět ručně skleničky na pití je prostě dneska zbytečné,“ přiznává skepticky.

Žďárský výtvarník má v oblibě předměty, které k něčemu slouží. V jeho tvorbě se dají najít mísy, vázy, záleží mu na užitné funkci předmětu. Uznávává tradice a si cení řemeslné práce. „Není to jenom ve skle, ale i v kovovýrobě a dalších oborech. Tam začínají chybět lidé. Patnáctiletému klukovi dnes rodiče neřeknou, aby se šel vyučit řemeslu. Ale lidé budou jednou po řemesle volat,“ je přesvědčen Vízner.

Autor: Lenka Mašová

27.8.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Radek Koten měl na slavnostním otevření poslanecké kanceláře v Jihlavě dobrou náladu.
4

Radek Koten otevřel poslanecké kanceláře

Ester Ledecká je překvapivá vítězka Super-G
20

Sportovci tleskají Ledecké. Američanka chce znát její DNA

Své obrazy Petra Šínová vystavuje po deseti letech

Velká Bíteš – Nová výstava je od pondělí 19. února k vidění ve Velké Bíteši. Své obrazy ve výstavní síni tamního Klubu kultury na Masarykově náměstí představuje Petra Šínová z Lesního Hlubokého, kterou většina lidí zná díky pravidelným podzimním expozicím minerálů v bítešském muzeu.

Pilná, cílevědomá a skromná - tak hodnotí Martinu Sáblíkovou její učitelky

Žďár nad Sázavou – Jméno Martiny Sáblíkové je v posledních dnech skloňováno ve všech pádech. Jaká ale byla česká rychlobruslařská jednička v době, kdy spolu s ostatními dětmi usedala do školních lavic? Odpověď na tuto otázku znají především její tehdejší učitelky.

Stříbrné Sáblíkové opět fandila i celá „její‟ škola

Žďár nad Sázavou – „Naše Martina Sáblíková získala úžasnou stříbrnou medaili. Martino, doufám, že vzkazy, které jsme ti poslali, ti pomohly, tak vše nejlepší, jsi skvělá holka…,‟ hlásil s nadšením po skončení pátečního olympijského závodu rychlobruslařek na pět kilometrů do školního rozhlasu ředitel žďárské základní Švermova Jaroslav Ptáček. Právě z této školy si kdysi nosila domácí úkoly i česká sportovní hvězda.

Každý puk má svůj příběh, říká sběratel František Pokorný ze Staré Říše

Vysočina /ROZHOVOR/ – Kostel, fara, škola, obchod, hasičárna, obecní úřad…To je centrum Staré Říše na Jihlavsku. Bydlí tam ale i soukromý zemědělec František Pokorný, nad jehož sbírkou puků pookřeje srdce každého hokejového fanouška. Černým upomínkám na velké sportovní události věnoval celou jednu místnost a o každém kousku, který tam uvidíte, vám poví zajímavou historii nebo příběh.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT