Lehké šumění obecenstva prozrazuje, že v sále je skutečně napjatá atmosféra. Po prvních větách ohledně dodávek tepla a teplé vody přicházejí na řadu ty nejpalčivější otázky kolem výplat zaměstnancům, nároku na odstupném či poptávce na trhu práce.

Za úvodním okruhem, týkajícím se agendy úřadu práce, je v sále naprosté ticho. Jediná poznámka zní z úst dámy ve středních letech: „Mě je z toho špatně.“

Vzrušení v kině vyvolá až okruh, kde se probírají výplaty. Ze sálu je slyšet nelibé zvuky, několik lidí vstává a odchází. Je mezi nimi i menší pán s rodinou, který v odstupné už nevěří. „Aspoň víme na čem jsme. Je to lepší než nevědět,“ stručně hodnotí. Zároveň dodává, že práci naštěstí sehnal v Brodě.

Hypotéka i půjčky

Se sklopenou hlavou a těžkým srdcem opouští kinosál dlouholetý zaměstnanec světelského podniku Josef Rokos. Ten si neví s nastalou situací rady, neví co bude dělat.

„Ani s půjčkama nevím, budu to muset pozastavit.“ Množství problémů má i vysoký muž mladistvého vzhledu, který nechtěl prozradit své jméno.
Podle něho nebyla diskuze o ničem novém, všechno je stejně na internetu.

Ocenil však snahu úřadu práce nalézt volná pracovní místa prostřednictvím burzy práce ve vedlejším kulturním domě.

Těžkou hlavu má ale z nastalé situace ohledně výplat. „Prodal jsem byt, tak teďka nějaký peníze mám, ale mám jedenáct tisíc hypotéku, koupil jsem kuchyni…“

Ovšem stejně jako jeho kolegové věří, že ve sklárnách ještě práce bude. „Pořád věřím, že se to rozjede,“ doufá.

Špatná nálada vládne i v sousední sklárně v Josefodole. Na situaci je proto zvědavý i jeden z tamních zaměstnanců.

Ten věří, že v Josefodole skláři odstupné dostanou. Na otázku, zda si hledá práci stále ve sklářství, odpovídá: „Zaměstnání plánuji už mimo obor, protože sklářství je ve špatné situaci.“

Jiří Svoboda