Významnou roli hraje v úpadku sklářství také silná pozice české koruny. Vývoj kurzu zapříčinil, že se české sklo stalo pro zahraniční klientelu příliš drahým. Sklárna Beránek ve Škrdlovicích, která těžila ze své dlouholeté tradice, svůj provoz ukončila s koncem srpna tohoto roku.

O zaměstnání tak tehdy přišlo pětadvacet lidí, tedy těch posledních, kteří ve sklárně po předchozích dvou vlnách propouštění zůstali.

Také ve sklárně Jaroslava Svobody v nedalekém Karlově počet pracovníků rozhodně nenarůstá. „Naše sklárna navzdory některým fámám stále funguje, ale neříkám, že bez obtíží. Ještě před osmi lety jsem měl sto dvacet zaměstnanců, teď je nás tady jenom patnáct. Jeden partner z Prahy nám dluží tři sta tisíc korun, což je pro nás docela vysoká částka, která se nám klidně může stát osudnou. Nevíme dny ani hodiny,“ popisuje situaci majitel karlovské sklárny Jaroslav Svoboda.

Estetické cítění

Příčinou je podle něj nejen současná ekonomická situace, ale také životní styl dnešní populace, u které se mnohdy vytrácí estetické cítění. „Než by si dnes mnozí lidé dopřáli hodnotnou skleněnou věc české výroby, raději zvolí levnější a ne vždycky kvalitní sériové výrobky,“ říká Svoboda, který se ve sklářském prostředí pohybuje odmalička.

S problémy se potýká také žďárská sklárna Glass Art Princ, pobočka zlínské společnosti ARDK-CZ. „V poslední době jsme zaměstnance sice nepropouštěli a provoz nijak neomezovali, ale je to dáno především tím, že máme ještě nějaké staré zakázky. Jinak je budoucnost značně nejistá, lidé ztrácí bohužel o kvalitní sklo zájem. Ubývá objednávek od stálých odběratelů, a noví nepřibývají,“ vypočítává Jiří Bureš ze sklárny Princ.

Tato žďárská sklárna dává práci zhruba třem desítkám lidí, ale zda tomu tak bude i do budoucna, to si netroufá nikdo odhadnout. Činnost sklárny podle Bureše negativně ovlivňují mimo jiné zvyšující se provozní náklady, mezi nimi například zvyšování ceny plynu. Kromě sklárny v Karlově a ve Žďáře funguje na Žďársku ještě malý podnik v obci Bohdalov.

Jana Ševčíková