Vaše agentura funguje zatím krátce. Jaké jsou vaše dosavadní poznatky?

Že místní lidé nejsou na personální agenturu zvyklí, plete se jim klasické agenturní zaměstnání a zprostředkování práce. Naše agentura zprostředkovává práci pro společnosti, pro místní podniky na Třebíčsku a v Kraji Vysočina, ale neděláme agenturní zaměstnání. To znamená, že nezaměstnáváme dělníky, pouze případné dělnické profese pro firmy hledáme.

Nějaké pozitivní dojmy?

Jsem příjemně překvapená, že jsem se už za tak krátkou dobu, co zde funguji, potkala se spoustou zajímavých lidí, kteří mě nasměrovali dál na další myšlenky a projekty, které budu postupně realizovat. Zatím tedy moje fungování hodnotím velmi pozitivně.

Jak vůbec pracuje personalista v agentuře? Slibuje výhody a přetahuje zaměstnance, jako ve filmu Já to tedy beru, šéfe?

Personální agentura dostane požadavek od firmy, která potřebuje najít lidi na volná pracovní místa. Tyto pozice potom inzeruje, popřípadě uchazeče oslovuje napřímo. Dobrý konzultant v personální agentuře si má o firmě zjistit co nejvíce informací, i různé zákulisní informace: Proč toho člověka hledají, rozšiřují oddělení, nebyli s dosavadním pracovníkem spokojeni? Měli bychom o pozici zjistit co nejvíce, abychom nehledali člověka jen podle požadavků v inzerátu, ale abychom věděli, jaký má být osobnostní typ, aby zapadl do týmu. Jsou různé typy lidí a všechny charaktery jsou v pořádku, ale ne všichni se hodí na všechny pozice a do všech společností.

Dají se takové informace zjistit snadno? Jsou firmy ochotné se svěřovat?

Jak která společnost. Někdy ani samotní firemní personalisté ty informace neznají, jindy ano. Já se jich ptám. V některých firmách dostanu informací víc, v některých méně.

Spolupracujete nějak s úřady práce?

Ráda bych spolupracovala. Sama jsem si úřadem práce prošla, když jsem odešla z podniku. Chyběly mi tam tenkrát informace z reality, co by měl člověk dělat, aby byl úspěšný na trhu práce, aby nebyl na úřadu práce třeba půl roku nebo rok. Takovou přednášku jsem teď nabídla místnímu úřadu práce, zatím bez odpovědi.

Mám za to, že nezaměstnaní očekávají od úřadu práce, že bude fungovat jako personální agentura, že jim bude nabízet volná pracovní místa. Ale ono to tak není.

To je i moje zkušenost. Úředníci nemají zřejmě časový prostor, aby se lidem více věnovali, uchazečů je tam opravdu hodně. To je také důvod, proč fungují personální agentury. Máme zmapovaný místní trh, aktivně komunikujeme s místními podniky a uchazečům se můžeme daleko více věnovat, nabízet jim práci podle jejich představ.

Co by měl tedy člověk udělat, aby nebyl na úřadu práce několik let?

Nejprve bych se zamyslela, zda nejsem ve skupině, kde je obtížné najít práci. Konkrétně ve skupině absolventů, maminek po mateřské dovolené, věkové skupině 50 plus nebo skupině s handicapem. Těmto lidem se obecně hledá práce hůře, protože jsou na trhu práce znevýhodnění. Ale není to nemožné. Sama jsem se vracela z rodičovské dovolené. Už na ní jsem neustále studovala cizí jazyk, protože jsem věděla, že může nastat jakákoliv situace, že už mě třeba firma zpátky nepřijme. Založila jsem také mateřské centrum v Okříškách, to byla a je doteď pro mě velká škola a zkušenost. Pokud chcete najít práci, musíte být aktivní, musíte pro to něco udělat. Začněte studovat, vzdělávejte se v oblasti cizích jazyků, snažte se získat praxi, učte se stále novým věcem.

A nějaká další rada?

Kredit na trhu práce lidem určitě zlepší, když zapracují na prezentaci. Ta začíná už tím, že firmě pošleme svůj životopis a motivační dopis. Stává se, že někdo odešle pouze životopis a není tam ani zmínka, co by chtěl dělat, ani dobrý den. Přijde mi to trochu jako neslušnost až drzost. A pak se tohle lidé často ještě diví, že se jim firma ani neozve.

Řekněme, že někdo má životopis ukázkový podle návodu, motivační dopis také, a neustále mu chodí zamítavé odpovědi. Dělá něco špatně?

Důvodů může být více. Doporučovala bych životopis vždy napasovat na danou pozici, na kterou se hlásíte. Některé informace tam zvýraznit, jiné upozadit. Také se se stává, že lidé jsou i překvalifikovaní. Personalista, který hledá klasického administrativního pracovníka na jednoduchou administrativní práci nebude oceňovat vaše dosavadní manažerské úspěchy. Když uvidí životopis člověka s praxí ve vedení oddělení, řekne si: Ten asi nebude chtít obyčejnou stereotypní práci, bude spíš chtít šéfovat nějaké divizi a asi bude žádat i hodně peněz.

A třeba nám do toho bude chtít mluvit, řekne si…

Ano. Některé firmy mají rády inovaci a jiné se spíš drží starých zavedených věcí a úplně nevítají lidi, kteří do všeho šťourají, chtějí vše měnit. A samozřejmě neúspěšní můžeme být i na pohovoru. Tam si můžeme uškodit nervozitou, nepřipraveností nebo pozdním příchodem bez omluvy.

Sama jste dělala devět let personalistku ve velké firmě. Jaké máte zkušenosti s lidmi, kteří přicházeli na pohovor? Čím nejčastěji chybovali?

Nepřipraveností.

Jakože nevěděli vůbec nic?

Nevěděli nic o té společnosti. To je základ. První otázka personalisty ve velké společnosti zní, co víte o naší společnosti? A tam většina lidí pohoří. Personalista samozřejmě neočekává, že musíte vyjmenovat všechny produkty firmy, ale chce slyšet alespoň pár vět o hlavní činnosti společnosti, jak je velká, co vás na ní zaujalo. Přicházeli k nám i čerství absolventi vysokých škol, kteří už si ani nepamatovali, jakou psali bakalářskou nebo diplomovou práci. To také považuji za nepřipravenost. Když firma hledá člověka se znalostí cizího jazyka, tak bývá z velké části pohovor veden právě v tomto cizím jazyce. Velice často bývají tímto uchazeči vyvedeni z rovnováhy, přidá se nervozita a je to. Přitom se stačilo se na pohovor jenom více připravit.

Říká se, že firmy nechtějí zaměstnávat absolventy, ale žádají lidi s praxí. Je to pravda?

Neřekla bych, že je to tak. Trend se mění. Firmy si začínají uvědomovat, že lidí s praxí není na trhu práce tolik. Zejména velké společnosti dávají už absolventům více možností. Ale šikovným absolventům. V dnešní době má valná většina lidí vysokoškolské vzdělání, konkurence je obrovská. Absolventům doporučuji pracovat už při škole, navázat spolupráci, dělat v té společnosti povinnou praxi či brigádu. To vše pomůže.

Personální agenturu si nemůže založit každý, kdo by chtěl?

Nemůže. Musíte mít na to povolení od generálního úřadu práce, je to poměrně složitý proces. Musíte doložit praxi v personalistice a příslušné vzdělání.

Proč je to tak přísné?

Nevím. Zřejmě chtějí zamezit tomu, aby si personální agentur neotvíral každý. Česká republika má nejvíc agentur v Evropě. A převážná část z nich se zaměřuje na agenturní zaměstnávání, vozí ze zahraničí a zaměstnávají občany EU a cizince. Neříkám, že je to špatné, ale ne všechny agentury práce k tomu přistupují poctivě.

Na agenturních pracovnících se dá zřejmě dobře vydělat.

Určitě.

Neplánujete něco takového?

Neplánuji. Mám s tímto zkušenosti z personální agentury, kde jsem pracovala, když jsem studovala vysokou školu. Je to určitě dobrý byznys, ale já nejsem úplně příznivcem agenturního zaměstnávání. Nelíbí se mi ten systém, kdy člověk má totální nejistotu, měsíc co měsíc se mu prodlužuje pracovní smlouva. Pro firmy je to výhodné, využívají agentur práce, aby měly flexibilní pracovní sílu, kterou mohou bez dalších nákladů propustit, když pro ni nebudou mít práci. Pro lidi je to ale veliká nejistota. Ovšem dokud budou ochotni toto podstupovat, tak bude agenturní zaměstnávání fungovat.

Jaký předpokládáte vývoj na pracovním trhu v regionu? Stále lepší? Nebo se zase zhoupne dolů?

Očekávám, že to bude lepší, procento nezaměstnaných v třebíčském regionu stále klesá. Už dávno nejsme za mosteckým a ústeckým regionem s nejhorší nezaměstnaností, jako jsme bývali dřív. Trend je takový, že na tom budeme lépe a lépe. Staví se tady nová strojírenská společnost, nové firmy zde investují, pracovních nabídek pořád přibývá. Člověk, který chce v třebíčském regionu pracovat, si práci najde. Teď už jde jen o to, jakou práci. Chceme všichni přece chodit do práce, kde nás to bude bavit. Trávíme zde většinu života.

Ještě jde o to, aby si taky vydělal.

Samozřejmě, ale já si nemyslím, že by mzdy na Třebíčsku byly až tak nízké. Zase je to o tom, co jsme ochotni akceptovat. Dokud se budeme spokojovat s tím, co je nám nabízeno, tak se to nezmění. Nemůžeme čekat, že ten systém se změní, to my musíme změnit ten systém. My jsme ti tvůrci systému.

Nemáte někdy dojem, většina firem nabízí co nejnižší mzdu?

U menších zaměstnavatelů a neziskových organizací chápu, že nabízejí nižší mzdy. Nemůžou si dovolit platit za pracovníka dvacet tisíc hrubého, super hrubá mzda by se pak pohybovala okolo 28 tisíc hrubého. To je to, co zaměstnanec nevidí, zaměstnavatel ještě za každého odvádí sociální a zdravotní pojištění, daň. Takže u malých podniků je to pochopitelné, ale zase je to o tom, co my si dovolíme. Nemusíme to přeci akceptovat a nebo jen na krátkou dobu. V takové firmě můžeme získat třeba praxi a pak si najít místo, kde nás ohodnotí lépe. Ozývají se mi lidé ze špatně placených oborů a často jsou rádi, když jim zprostředkuji práci ve výrobě, kde budou mít jasně určené směny za prokazatelnou mzdu.

Po kterých profesích je na Třebíčsku největší poptávka?

Po technických profesích, ať už jsou to strojírenští technici všeho možného druhu, soustružníci, frézaři, technologové, kvalitáři, vedoucí nějakého technického úseku, elektrotechnici, stavaři. Apelovala bych proto na rodiče, aby spíše děti směřovali na jakoukoli technickou školu. Lidí s ekonomickým nebo všeobecným vzděláním je spousta, pokud nepokračují na vysokou školu či nemají velmi dobrou znalost cizích jazyků, mají na trhu práce velmi těžké uplatnění.

Když teď rodiče začnou dávat své děti podle vaší rady na technické obory, nehrozí, že za pár let bude zase nadbytek techniků?

Myslím, že ne. Česká republika je hlavně o strojírenství a tento trend se až tak rychle nezmění. Samozřejmě ekonomové a účetní budou pořád potřeba a budou potřeba i lidi se sociálním vzděláním, ale není jich potřeba až tolik. Zato technologie a výzkum jdou obrovsky dopředu, tito lidé budou neustále potřeba. Takže bych se nebála dát děti na technický směr.