Zájemci tak opět dostávají při tamním „skláření“ možnost stát se pomocníky mistra skláře a na výrobku, který si přejí, se sami podílet. Anebo se jen na celý proces koukat. Stačí si dopředu domluvit termín. „Zájem o skláření se zvyšuje, míváme tak jedno nebo dva zájemce denně. Lidi obvykle vedu tak, aby se dostali k nějakému finálnímu výrobku, trvá to asi tak 45 minut. Uděláme zhruba tři věci, třeba skleničku na limonádu, vázičku, těžítko, anebo třeba nějakou jejich představu,“ popsal sklářský mistr Oldřich Šimpach.

Zdroj: Deník/ Lenka Mašová

Malá huť U Hrocha zaměřující se na takzvanou glass turistiku, ale nejenom na ni, zachovává odkaz tamních sklářů a kdysi vyhlášeného škrdlovického skla, jež se vyváželo do celého světa. Dostává se tam i nyní, i když už ne v takovém objemu, jaký v dobách svého největšího rozkvětu chrlily okolní sklárny. „Vyvážíme do Holandska, odtud si jezdí obchodníci vybírat pravidelně, a také do Francie, ale naše sklo je i jinde ve světě. Třeba si tady nechali geologové, co byli několik let v poušti Gobi, zalít červené kamínky odtamtud do skleněných bloků, a pak je tam vezli jako dárek zpátky do Mongolska svým kolegům. Prý to mělo velký úspěch,“ sdělil majitel hotelu a sklárny Karel Švanda.

Lidé, kteří se ubytují v hotelu, anebo třeba jen tak jedou či jdou kolem a ze zvědavosti se zastaví ve sklárně, si ale mohou hned na místě vybrat něco z produkce v tamní prodejně. Anebo si pak objednat nějakou skleněnou parádu přesně podle svého gusta. „Sortiment v prodejně, kde se prodává největší objem výroby, doplňujeme hlavně podle toho, co se zrovna lidem líbí. Když se něco hodně prodává, vyrobíme další,“ dodal Karel Švanda.