Zájemci tak opět dostávají při tamním „skláření“ možnost stát se pomocníky mistra skláře a na výrobku, který si přejí, se sami podílet. Anebo se jen na celý proces koukat. Stačí si dopředu domluvit termín. „Zájem o skláření se zvyšuje, míváme tak jedno nebo dva zájemce denně. Lidi obvykle vedu tak, aby se dostali k nějakému finálnímu výrobku, trvá to asi tak 45 minut. Uděláme zhruba tři věci, třeba skleničku na limonádu, vázičku, těžítko, anebo třeba nějakou jejich představu,“ popsal sklářský mistr Oldřich Šimpach.

Malá huť U Hrocha zaměřující se na takzvanou glass turistiku, ale nejenom na ni, zachovává odkaz tamních sklářů a kdysi vyhlášeného škrdlovického skla, jež se vyváželo do celého světa. Dostává se tam i nyní, i když už ne v takovém objemu, jaký v dobách svého největšího rozkvětu chrlily okolní sklárny. „Vyvážíme do Holandska, odtud si jezdí obchodníci vybírat pravidelně, a také do Francie, ale naše sklo je i jinde ve světě. Třeba si tady nechali geologové, co byli několik let v poušti Gobi, zalít červené kamínky odtamtud do skleněných bloků, a pak je tam vezli jako dárek zpátky do Mongolska svým kolegům. Prý to mělo velký úspěch,“ sdělil majitel hotelu a sklárny Karel Švanda.

Lidé, kteří se ubytují v hotelu, anebo třeba jen tak jedou či jdou kolem a ze zvědavosti se zastaví ve sklárně, si ale mohou hned na místě vybrat něco z produkce v tamní prodejně. Anebo si pak objednat nějakou skleněnou parádu přesně podle svého gusta. „Sortiment v prodejně, kde se prodává největší objem výroby, doplňujeme hlavně podle toho, co se zrovna lidem líbí. Když se něco hodně prodává, vyrobíme další,“ dodal Karel Švanda.