A také konzervářem. Vinařské vzdělání získal v Mikulově a v Lednici, dnes patří k posledním pamětníkům slavné produkce ovocných vín a šťáv v mlékárně Pribina v Hesově, která je v současnosti proslulá sýry, především jejich králem – Hermelínem.

„To slyším poprvé, že se v Pribině dělala vína," nevěřícně kroutí hlavou pracovník hesovské mlékárny Petr Pospíchal z Dlouhé Vsi. Ani další sýraři si na produkci vína nepamatují. „Pribina vznikla v roce 1924 jako Mlékařské a pastevní družstvo. V zápise z jednání představenstva v únoru 1942 se poprvé objevuje úvaha o zpracovávání lesních hub a plodů ve spojení s Lesním družstvem a škrobárnou Amylon. Válka plány odsunula a teprve po osvobození Československa byla v Hesově do provozu uvedena konzervárna ovoce. Od září do konce roku 1948 v ní bylo zpracováno 116 788 kilogramů jablek, vylisováno 70 000 litrů moštu a vyrobeno 7 200 litrů stolního jablečného vína," vzpomíná Jaroslav Kolek.

Ve vsích plantáže, podél silnic aleje

Sběr lesního ovoce pro tuto produkci nestačil, proto byla založena ovocná školka a mlékárenské družstvo objednávalo sazenice rybízu, za levné peníze nebo i zdarma je rozdávalo svým členům, aby je v soukromých zahradách vysadili. Později se z výpěstků vlastní ovocné školky zakládaly celé plantáže, byly v Nížkově, Nových Dvorech, u mlékárny v Polné a vzorová hektarová plantáž černého rybízu byla vysazena přímo v Hesově. Plantáže malin vyrostly ve vsi Uhry a ve spolupráci s cestáři podél silnic na Žďársku, Chotěbořsku,  Havlíčkobrodsku i Hlinecku zakořenily aleje višní, jabloní, hrušní, třešní, švestek a jedlého jeřábu. „Byl to velmi prozíravý počin," soudí dnes Kolek.

Vína z Pribiny byla nejkvalitnější

Pod Kolkovým vedením se konzervárna rychle rozvíjela a specializovala. Hlavní správa konzerváren ovocná vína z Hesova prezentovala jako nejkvalitnější v zemi a navrhla, aby se v družstevním sektoru vyráběla výlučně v Pribině. „To však byla velikášská představa, pro velkovýrobu ovocných vín v Hesově nebyly dostatečné kapacitní prostory, scházely sklepy i sudy, tehdy se ještě používaly dřevěné. Tak velké plány nebyly reálné," uvádí Kolek. Naopak výroba džemů, jejíž technologii přivedla k dokonalosti dvojice Jaroslav Kolek a Karel Fikar (mimochodem poslední žijící představitelé konzervárny), došla takového uznání, že se Pribina stala výhradním dodavatelem džemů pro výrobu jogurtů v celém Česku.

Kolek přišel také na nápad vyrábět ovocné sirupy s vyšším obsahem ovocné šťávy a bez použití konzervačních prostředků. Bylo to tak výběrové zboží, že se zprvu dodávalo pouze do tří Domů potravin – v Praze, Brně a Ostravě. Na láhve se lepily atraktivní etikety s logem a nápisem Dům potravin, což tehdy nebylo obvyklé. Těchto sirupů se ročně vyrobilo 2 500 tun!

Pribinka podle džusu armády USA

Do historie českého konzervárenství se Pribina zapsala převratnou technologií výroby tekutého ovoce a zeleniny, kterou ještě starší a střední generace pamatuje pod názvem Pribinka. Mládež dnes pije nejrůznější džusy a dřeňové limonády a netuší, že všechny mají svůj základ právě v pribince. Ovšem, dnes ani zdaleka nedosahují kvality, které tehdy hlásalo logo Pribinky „Z čerstvého – čerstvé!" „S myšlenkou vývoje nového výrobku v roce 1953 za tehdejším ředitelem Stanislavem Čapkem přišli dva pražští výzkumníci Hylmar a Čermák. Inspiroval je nápoj americké armády Grapefruit Juice. Výzkumníky na něm zaujala konzistence – hustá, homogenní šťáva s přirozenou chutí ovoce. Vypátrali hlavní výrobní zařízení, tzv. koloidní mlýn. Po tříletém vývoji vlastního mlýnu se v roce 1956 na trhu objevila jablečná šťáva a na počest závodu v Hesově byla nazvána Pribinka," vybavuje si v paměti Kolek.

Důkazem kvality pribinky je skutečnost, že měla dvojnásobnou i vyšší záruční dobu zachování přirozeného vitamínu C. Vyráběla se z neuvěřitelného počtu 18 druhů ovoce. Byly to jahody, borůvky, černý rybíz, meruňky, broskve, jablka, jedlé jeřabiny, pomeranče, citrony, grapefruity, ananas, švestky, karotka s pomerančem, karotka s meruňkou, rajčata, paprika, karotka a zeleninový koktejl.  Do Hesova se ročně dopravovalo 5 000 tun ovoce a zeleniny a 10 milionů speciálních lahví s korunkovým uzávěrem. V roce 1961 byla podle Kolkova projektu dostavěna nová výrobní linka. „Je zajímavé, že zatímco konzumenti pribinku pili s velkou chutí, konzervárnám v Československu se to nelíbilo. Nemohly přenést přes srdce, že chuťově pestrý nápoj se zrodil v mlékárenském sektoru," vzpomíná Kolek.

Unikátní válec ze sázavské sklárny

Základ úspěchu konzervář vidí v tom, že v Pribině vyšli z americké koncepce, ale drcení ovoce a zeleniny ještě zdokonalili velejemným, koloidním rozmělňováním. Nejdůležitějším zařízením byla odvzdušňovací kolona. Unikát ze skla vyrobila sklárna Kavaliér Sázava v Růženíně. Byly to 2,5 metru dlouhé skleněné válce o průměru 40 centimerů a obsahu 250 litrů, které musely vydržet tlak 6 atmosfér a také značný podtlak. Skleněná kolona dosud nemá obdobu ani v evropské, ani v americké technologii.

Okopírované linky fungují v Oděse

V Evropě, a dokonce na Blízkém východě rostl zájem o pribinku a také o naše strojní zařízení. Strojírny potravinářského průmyslu však objednávky nebyly schopny akceptovat. Sovětský svaz dostal zdarma projekční dokumentaci a podle hesovského vzoru vyrobil dvě linky pro potravinářský kombinát v ukrajinské Oděse. Naproti tomu naše Hlavní správa mlékáren usilovala o „vyčištění" výrobního programu, chtěla se zbavit všeho, co nesouviselo se zpracováním mléka, a v roce 1970 výrobu pribinky v Pribině úředně ukončila. Technologii a stroje převzaly Východočeské konzervárny v Novém Městě nad Metují, závod v Dobrušce. Během tří let slavná pribinka zmizela z trhu.

Přibyslavské radniční z bezu

Stejný osud postihl ovocná vína. K jejich výrobě z plodů černého bezu podle technologického postupu, který Kolek dodnes vlastní, v Hesově již nedošlo. Víno se mělo jmenovat Přibyslavské radniční. Ve stadiu zkoušek byla zastavena příprava výroby vína z bílého rybízu pod názvem Hrozen Vysočiny.

Jsou ovocná vína k nerozeznání od vín z hroznů?  „Ta kvalitní, a jiná než jakostní, jsme v Pribině nedělali, mnohdy je nerozezná ani školený sommeliér. Když vám nepřiznám, že pijete ovocné víno, budete přesvědčen, že pijete víno z hroznů vinné révy. Náš Bianco Vermut měl 16 procent a hořké ovocné víno, tzv. hořčák, dokonce 18 procent, což dnes mají některé likéry, a u nich je chuťové rozpoznání takřka nemožné. Chuť, vůně, barva a jiné organoleptické znaky se od sebe liší velmi málo," – takové je přesvědčení Jaroslava Kolka, posledního matadora výroby ovocných vín na Vysočině.

Kdo je inženýr Jaroslav Kolek?
Ing. Jaroslav Kolek. Narodil se v roce 1933 ve městě Bohdan na Podkarpatské Rusi, jeho otec tam působil jako lesník. O dva roky později území okupovala rumunská armáda a rodinu vyhnala. Čirou shodou okolností 
s krajem v okolí Bohdanu v dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajiny nedávno uzavřel družbu Kraj Vysočina. Po válce Kolek absolvoval Vinařskou školu v Mikulově a Vyšší ovocnicko-vinařskou a zahradnickou školu v Lednici. Při zaměstnání vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou 
v Praze. Krátce pracoval jako fytopatolog (rostlinolékař) Pardubického kraje a sedmatřicet let (1956-1993) řídil výrobu ovocných vín, tekutého ovoce, nápojů a džemů v mlékárně Pribina v Hesově, po ukončení této produkce převzal i vedení mlékárenské výroby. Je autorem mnoha technologických postupů, které publikoval v odborném tisku, například v časopise Kvasný průmysl, Průmysl potravin a Potravinářská revue.

Ivo Havlík