Při nedávné návštěvě Havlíčkova Brodu se k této problematice vyjádřil i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, Zdeněk Juračka.

Povězte, jací jsme my Češi vlastně zákazníci?
Ve své podstatě se zásadním způsobem neliší od poměrně vyspělých středoevropských zákazníků. Rychle jsme se přizpůsobili  novým podmínkám trhu,  brzy kvitovali zvýšenou nabídku, která zásadním způsobem  převyšuje poptávku. Jelikož český zákazník navíc není kontroverzní, smířil se brzy i s rozsáhlou expanzí zahraničních obchodních řetězců a rychle se orientoval se svými nákupy na prodejní síť, která je moderní, dostupná, se širokým sortimentem a většinou nabízející i další služby, než je jen obchod. V čem má Čech, coby  zákazník trochu zpoždění, je určitá setrvačnost nákupních zvyklostí z dob socialismu. Jedním z příkladů je poměrně značná důvěra v reklamu, která je v měřitelných hodnotách téměř dvojnásobná, než ve vyspělejších státech Evropy.

To si určitě řetězce pochvalují…
Je pravdou, že této situace obchod a průmysl značně zneužívají. Dalším faktorem zděděným z dob socialismu je jistý konzervatizmus v přístupu k výběru svého obchodníka. Dalo by se to charakterizovat i tak, že český zákazník je doslova nepoučitelný. Příkladem může být jeho opakovaná návštěva stejné prodejny, přestože jej obchodník svým jednáním a chováním zklame, nebo narazí na problém, který při předešlých nákupech již neregistroval. Je to třeba opakované rychle vyprodané zboží, které je ve speciální nabídce, nebo nedostatek sortimentu z určité oblasti zájmu. Náš zákazník to většinou neřeší tak, jako na západ od naší hranice, to znamená  nehledá jinou nabídku obchodních služeb, ale trvale navštěvuje stále jednu prodejnu, nadává na obchodníka, ale jinak mu zůstává většinou věrný.

Změní se to?
Jsem přesvědčen o tom, že i určitá nákupní setrvačnost časem zmizí a český zákazník bude vykazovat průměrné evropské zvyklosti a poměrně vysokou vyspělost danou společenskou úrovní, kterou se český stát vždy v plné kráse profiloval.

Kde nakupujeme nejraději?
Vývoj v zájmech českých zákazníků téměř přesně kopíruje vývoj v Evropě. Velký boom, stejně jako jinde, zažily v prvních letech existence hypermarkety, jejichž výstavba u nás byla prioritou zahraničních obchodních řetězců a dodnes sice v menší míře ale i nadále pokračuje. Postupně se přesouvala místa zájmu na obchodní centra, která vznikala v posledním desetiletí a jsou stále oblíbeným místem zejména rodinných nákupů, kde je spolu s nákupem realizována i kultura, nebo alespoň její část, kterou lze do obchodních center umístit. V poslední době, zřejmě i vlivem stávající ekonomické recese, nabývají svého původního významu malé supermarkety a ve spotřebních družstvech dokonce i nejmenší prodejny. Zřejmě si vyspělá část zákazníků uvědomila, že minimální rozdíl v ceně, který existuje mezi hypermarkety a malými prodejnami, plně vyrovná úspora pohonných hmot při výjezdech za nákupy v řádech několika desítek kilometrů.

Co může do budoucna český maloobchod změnit? Není to třeba regionální potravina?
Nejsem přesvědčen o tom, že změnit český obchod dokážou určité aspekty jednotlivě tak, jak budou přicházet, ale vždy to bude soubor těchto vlivů. Některé, například nákup bio potravin, lze charakterizovat částečně jako módní, což potvrdil i vývoj poptávky. Po určitém boomu nastal pokles, ale zůstali zákazníci, kteří výrobky bio nakupují z přesvědčení a trvale, nikoliv jako módní zboží. Ovlivňujících aspektů je poměrně hodně. Patří mezi ně z hlediska ekonomického například vývoj stability rodinných účtů, respektive zadluženost rodin. Samozřejmě, že pozitivně či negativně působí i vývoj nabídky a poptávky, z titulu ekonomické stability té či oné země. Český zákazník navíc není příliš loajální, a to jak vůči prodejně, kterou většinou navštěvuje, tak vůči českým výrobkům, které by měl stejně jako v okolních zemích kupovat z důvodu patriotismu. Český zákazník hledá kvalitu za dobrou cenu a je mu poměrně jedno, odkud výrobek pochází. Je však pravdou, že se v posledních letech, zejména z důvodu určité nedůvěry vůči dovozovým potravinám, viz problémy s Polskem, ale i ovocem a zeleninou z Německa, přece jenom zvýšily ambice ryze českých výrobců lépe uspět na trhu u vlastního zákazníka. A co se týče regionálních potravin, určitě máte pravdu. Své místo na trhu začíná mít i regionální potravina, jejíž prodej a význam souvisí i s propagací toho, co je české a bohudík se v tomto smyslu probudil i český zákazník, který si začíná uvědomovat, že bude-li kupovat české výrobky, posílí tím český, zejména potravinářský průmysl, a tím pomůže i stabilizaci a úspěšnosti českých obchodníků.