Každá soutěž má své propozice. O co se jednalo v případě Young Fashion Designer 2011?
Cíl spočíval ve vytvoření módní kolekce pro personál v oblasti gastronomie. Podle zadavatele soutěže mělo jít o sadu oblečení, jejíž součástí byla košile, polokošile, tričko a barmanská zástěra jak pro ženy, tak pro muže, přičemž ztvárnění designu textilu pro barmany mělo podpořit obchodní značku „Vodka 42 Blended“.

Jak dlouho jste na návrzích pracoval?
Hotovy byly asi za čtrnáct dní s tím, že jsem se v nich snažil vystihnout podstatu této exklusivní lihoviny míchané ze tří druhů velejemných lihů, což je u vodek velmi neobvyklé. Tedy to z čeho a jak je vyráběna a jaké emoce v lidech vyvolává. Zachoval jsem na oblečení také barevnou trikoloru – modrou, červenou a bílou, ta je na etiketě láhve a odkazuje právě na tři různé druhy lihů ze kterých je vodka blendována. Vsadil jsem na hravou kombinaci barevných panelů a drobného detailu, jako i na použití příjemných a zcela přírodních materiálů především jemných bavlněných úpletů a popelínu. Cela koncepce designu pak vychází ze stylu a míjení os v logu “Vodka 42”.

A kolik jste připravil modelů pro prezentaci na Žofíně?
Celkem jsem z našich vítězných návrhů vybral 14 modelů, tedy po dvou kusech od typu. Vyrobili jsme dvě koncepce oděvu, sportovní a exlusiv. I to možná sehrálo svoji roli. Porota mohla vidět, že modely se navzájem v určitých provozech mohou suplovat. Základní praktickou a osvědčenou konstrukci košil a triček vytvořila kolegyně Dita Horká už pro naši streetovou kolekci, jejich zásadní facelift pro Vodku 42 a nové zpracování polokošil čekalo na mě. Švadleny se na modelech zapotily a i když původně měly ze složitého přestřihávání obavy, za 14 dní byl set kompletně připravený i s tiskovými aplikacemi.

Co říkáte tvrzení, že vámi vytvořené soutěžní kusy oblečení připomínaly spíše dresy?
V pořádku. Tento pocit vyvolává „42“, je to číslo, které je v celé kolekci nepřehlédnutelné. Z mé strany se jednalo o záměr. Jsem rád, že si toho někdo všiml, i když tuším že zřejmě jen módní kritička z Modelingového a módního portálu. Ostatně, sportovní dresy přece vždy vzbuzovaly velké emoce.

Kolik návrhářů se do soutěže Young Fashion Designer 2011 celkem přihlásilo? Jaká byla konkurence?
Své návrhy poslalo dvacet návrhářů a módních značek, tři z nich postoupili na začátku srpna do finále. Slavnostní galavečer se konal 1. září v Praze, v Žofín Garden, součástí večera byla i módní přehlídka všech tří kolekcí a také vydražení té vítězné. Finance putovaly na konto Bariéry. Co se týká dalších dvou návrhářů, do finále se dostala Anna Marešková, absolventka vysoké školy uměleckoprůmyslové, která je velmi nadaná a svoji budoucnost má ještě před sebou a dále děvčata z módní značka Zajaty. Tato značka na módním poli naopak úspěšně funguje řadu let a získala řadu ocenění ve fashion designu.

Proč myslíte, že právě vaše kolekce zabodovala?
Vzhledem k tomu, že se zakázkovou výrobou nejen promo textilu zabývám od roku 2002 a za tu dobu jsem nasbíral v branži nějaké zkušenosti, troufám si tvrdit, že už jsem tak trochu nakoukl do hlav zadavatelů a přišel na to co potřebují. Tedy zajímavé vkusné oblečení, které zaujme, zároveň je praktické, funkční a použitelné pro běžné nošení a potřeby svých odběratelů a zákazníků. Toto náš navržený koncept zřejmě podle poroty splnil. Například návrhářky ze Zajaty připravily skutečně nádherný koncept - v návrzích se nechaly inspirovat 30. lety, a rovněž po stránce dílenského zpracování bylo oblečení prostě dokonalé. Některým porotcům v něm ale nejspíše chyběla právě ona použitelnost pro bary, cluby a restaurace. To je nutnost, která si od návrháře v tomto segmentu žádá jistý vhled do problematiky provozu i firemního marketingu.

Co cena pro vítěze?
Kromě finanční hotovosti je to podpora v další umělecké tvorbě a kontrakt se zadavatelem na období tří let. Smlouva však zatím podepsána nebyla, je krátce po vyhlášení vítěze.

Jak se na svoji účast v klání díváte zpětně?
Na soutěž mě upozornila kamarádka designérka, která byla do soutěže pořadatelem přímo vyzvána, ale zrovna odlétala mimo republiku na stáž, s tvrzením, že je jako dělaná pro mě, respektive pro Skafandr. Tak jsme se přihlásili. I přesto, že obdobné aktivity příliš nepodnikám. Byla to moje první soutěž tohoto charakteru a možná také poslední.

Promiňte, tomu nerozumím. Přece jste vyhrál.
Ano, to je pravda, ale raději připravuji návrhy pro konkrétního zadavatele s konkrétní vizí. Konzultuji a upravuji svoje skici průběžně, před výrobou vzorku, podle přání klienta. Dělat něco takto finančně, ale především časově náročného jen tak s nejistým výsledkem je pro mě velmi neefektivní. Na druhou stranu ale musím připustit, že takovéto soutěže dávají mladým tvůrcům šanci uspět. Pokud hozenou rukavici dokáží zvednout, mohou zaujmout své místo ve světě módního designu. Určitě to pro mně byla dobrá zkušenost a připouštím i dobrá reklama pro značku.