V neděli dorazí na Vysočinu první Zlín, který prochází druhou nejvyšší soutěží jako nůž máslem, drtí jednoho soupeře za druhým. „I když jsme outsider, musíme hrát tak, abychom odčinili utkání v Litovli, které se nám vůbec nepovedlo," burcuje Strejček před bitvou roku, která začíná v 16.30.

Po dlouhé době nastoupíte do domácího utkání v pozici outsidera. Souhlasíte?

Dá se to tak říct. Papírovým favoritem bude nepochybně Zlín.

Zlín je už nyní jasným vítězem první ligy. Na jaře vyhrává nad každým soupeřem v průměru o devět branek. Proč je tak suverénní?

Hodně dělá jejich finanční zázemí. Před sezonou přetáhli hodně kvalitní hráče z extraligy. Během celého roku pracují na souhře, chtějí jednoznačně postoupit. K tomuto cíli jim výrazně dopomáhají kluci z extraligovými zkušenostmi.

Na druhou stranu vy se můžete opřít o vyprodanou halu, která vás znovu požene vpřed a domácí neporazitelnost. Berete to tak, že chcete složit reparát za nepovedené utkání v Litovli?

Zápas budeme chtít vyhrát. I když jsme outsider, musíme hrát tak, abychom odčinili utkání v Litovli, které se nám vůbec nepovedlo.

Trenér Hladík po jeho skončení mluvil o malém zaujetí pro hru. Co na jeho slova říkáte?

Na jednu stranu má asi pravdu, ale já jako hráč se k tomu stavím tak, že prohrát jsme tam určitě nejeli. Začátek byl ještě dobrý, ale pak na nás padla nějaká deka a výsledek se takhle vyvrbil. Asi jsme se příliš přizpůsobili jejich hře, která nám vůbec nesedí. Jim šlo o záchranu, hráli srdcem, to byl ten hlavní rozdíl.

Počkejte, vždyť vy hrajete o historické stupně vítězů…

A právě to nás možná svazovalo. Druhá Bystřice pod Hostýnem svůj duel prohrála, mohli jsme se na ní bodově dotáhnout. Ta deka na nás asi padla kvůli reálnému úspěchu.

Vy sám jste se k házené vrátil po vleklé mononukleóze na začátku jara. Už jste se ze všech problémů dostal?

Už je to rok a čtvrt, co mě ta nemoc zasáhla. Rok jsem měl absolutní klidový režim, přísnou dietu. Trénovat jsem začal individuálně až 1. ledna a postupně jsem se zapojoval do tréninků s týmem.

Branky sázíte opět jako na běžícím páse. Cítíte se už ve staré formě?

Stále si nemyslím, že bych odváděl svůj standard, byl ve staré formě. Cítím, že mám ještě rezervy. Zkrátka nejsem na té úrovni, v jaké bych chtěl být. A góly? Ty dávám až teď (smích). Házená je kolektivní sport, v podstatě na každé mojí brance se podílí spoluhráči.

Nové Veselí letos míří na stupně vítězů. Kam až to podle vás můžete jako nováček dotáhnout?

Pro nás je reálné třetí místo. Osobně bych si moc přál, aby to takhle dopadlo. Myslím si, že na bronz máme. Pro Nové Veselí by to byl historický úspěch.

Kdybych vás potkal před sezonou, a řekl vám, že vás místo tradičních záchranářských starostí bude čekat boj o bednu, věřil byste mi?

Dlouhodobý potenciál týmu na špici první ligy byl. Přesto bych vám po loňském postupu řekl, že jste asi spadl z višně (smích).