Do posledního kola jste přitom najížděla ještě s mírnou ztrátou…
Ani jsem nevěděla, kolik na ni ztrácím, Petr mi poslední tři kola nehlásil. Já myslela, že jedu kola tak za 35 sekund. Dnes to byl hrozně náročný závod. Ale nesmírně si vážím toho, že to bylo o osm setin pro mě. Takový boj jsem dlouho nezažila.
Váš kouč vám kola vážně nehlásil?
Stejně bych je přes ten bordel v hale neslyšela. Pak mi říkal, že hlásit mi kola nemělo smysl, že mě musel hnát. Řval: Pojeď, pojeď, můžeš vyhrát. Na kola tam nebyl čas. Věděl, že to bude buď, a nebo.
A pak jste v cíli viděla, že jste první, že?
Kdepak. Viděla jsem čas a v první chvíli mi nedocházelo, kolikátá jsem. Až když jsem viděla Petra, jak se raduje, bylo mi jasné, že se to povedlo.
Ale musela jste ještě čekat na Rusky v poslední rozjížďce.
Jo, tak čtyři kola. Když jim naskočily plus tři vteřiny, věděla jsem, že na tom těžším ledu už to stáhnout nejde.
Bylo to vaše nejtěsnější vítězství na mistroství světa. Bylo to i největší drama?
Asi jo, bylo to hrozně náročné. Nevím, co k tomu mám říct. Zajet čas na první místo bylo strašně těžké, rukavice bylo hozená daleko. Zatím se mi tady jezdí úplně jinak než v tréninku.
Možná vás jen trochu ochromila nervozita, ne?
Byla jsem opravdu nervózní. Je to přece jen rozdíl - když mě někdo předjede ve Světovém poháru, řeknu si: no dobrý, ale stejně můžu celkově vyhrát a mám to v kapse. Tady vím, že závodím se všema v jediném závodě.
Teď si ale můžete užívat zlatou euforii.
Nevím. Na jednu stranu jsem moc šťastná, je to neuvěřitelné. Na druhou stranu vím, co mám v nohách a co mě čeká zítra, takže mám teď takové smíšené, nepopsatelné pocity.
Čeká vás závod na 5000 metrů.
Protrpím si to úplně stejně jako dneska. Pokud bude led stejně těžký, musím pětku rozjet hodně opatrně. Uvidíme. Ať už to dopadne jakkoliv, už budu domů odjíždět spokojená.
