Několik z nich jsme oslovili a položili jim dvě otázky:

1. Ovlivnil nějakým způsobem žďárský basketbal váš život?

2. Co byste popřáli klubu do dalších let?

Tomáš Martinec, předseda klubu

1. Když se můj otec v roce 1961 přestěhoval do Žďáru, začal za zdejší klub hrát basket. K tomuto sportu přivedl jak moji sestru, tak i mě. Moje basketbalová éra tedy započala v roce 1973 a trvá dodnes. K basketu jsem směřoval i svoje tři děti. Během těch mnoha sportovních let jsem si vyzkoušel roli hráče, rozhodčího, trenéra a funkcionáře klubu. Jak říká s nadsázkou moje manželka, tak je ona v rodině jediná, která nemá „oranžový mozek.“ Je ale pravdou, že i ona má k našemu basketu blízko. Už jenom tím, že přes něj máme mnoho společných přátel, kamarádů a samozřejmě chodíme fandit na jednotlivé zápasy.

2. Kromě sportovních výsledků bych chtěl popřát klubu, aby se naše vlčí smečka rozrůstala o další a další vlčata. V současné době je stále těžší získávat nové hráčky a hráče. Mohu ale říci, že máme velmi dobrý tým trenérů a ten kdo přijde, tak pozná, že basketbal je skvělý sport s mnoha úžasnými lidmi a kamarády.

Markéta Bednářová, bývalá reprezentantka ČR

1. Řekla bych, že zcela zásadně. Díky skvělému trenérovi, který mi dal základy basketbalu, a spoluhráčkám jsme měly mimořádně úspěšný tým. V juniorském nároďáku se nás objevilo dokonce 6, což je dle mého názoru mimořádné číslo. Díky skvělým výsledkům, které náš ždárský tým předváděl, jsem pak dostala nabídku hrát v Praze. Tu jsem přijala a odehrála tam úspěšných 13 sezon.

2. Klubu přeji, aby se dostal na úroveň z dob, kdy jsem v něm působila za mlada a kdy byl konkurenceschopný snad ve všech věkových kategoriích. Současně aby měl širokou hráčskou základnu a hlavně, aby to všechny zúčastněné bavilo a měli ze hry dobrý pocit!

Lenka Šoukalová, extraligová hráčka BK Žabiny Brno

1. Rozhodně ano a to ve velké míře. V tomto městě začala moje kariéra a i díky tomu můžu dnes hrát zápasy na evropské úrovni. Jsem vděčná všem trenérům a lidem, kteří stáli u mých basketbalových začátku a na roky strávené na žďárské palubovce budu vždy ráda vzpomínat.

2. Mnoho úspěchů a spoustu diváků, protože také pro ně ten sport děláme. Nikdy nezapomenu na svůj první titul na MČR, kdy na nás přišla plná hala a fandila jenom nám. Věřím, že minulost se může opakovat a držím všem palce.

Josef Šafránek, bývalý dlouholetý činovník klubu

1. Velmi. Když jsem se přestěhoval do Žďáru, začal jsem za něj hrát asi pět sportů, basket v roce 1955. Tehdy se dalo trénovat jen v Sokolovně a vlastně celý můj volný čas vyplňoval sport. Kromě hraní jsem postupně dělal i rozhodčího, trenéra a funkcionáře. Basket mi ovlivnil celý život.

2. Vždycky jen to nejlepší, to je jasný. Klíčové je, aby měl klub kvalitní trenéry, kteří za svou činnost budou adekvátně ohodnoceni. Za nás měl Žďár více družstev, než má teď, takže bych si přál, aby byla v dívčí i chlapecké složce trvalá návaznost. Ale má to své důvody. Zájem dnešních dětí je mnohem roztříštěnější, než byl za nás. Jejich snahou je často dělat sport jen jako zábavu. Organizovanost, která vyžaduje určitou kázeň a povinnost mnoha dětem i rodičům vadí. Přitom bez ní se žádný sportovec neobejde.

Jaroslav Sedlák, dlouholetý trenér

1. Zcela určitě. V klubu trénuji nepřetržitě od roku 1976. Když se nad tím zamyslím, tak jsem ve svém volném čase vlastně nedělal nic jiného.

2. Hlavně spoustu zapálených lidí, ať už trenérů nebo rodičů, kteří dokáží v dětech vzbudit zájem o sport. Doufám, že lidé okolo klubu neztratí nadšení a vedení jim i nadále bude vytvářet adekvátní podmínky k trénování.

Josef Klement, místostarosta města Žďár nad Sázavou

1. Jako žák jsem chvíli do žďárského basketu chodil. Ale v tu dobu jsem nebyl nijak vysoký a to mě trápilo. Přesto byl basket po fotbale můj nejoblíbenější sport.

2. Žďárský klub měl vždy štěstí na dobré trenéry, kteří vedli a dokázali ke sportu motivovat především děti a mládež. Proto bych klubu přál, aby tomu tak bylo i nadále a trenéři měli dostatek hráčů, pro které bude basket stejně jako pro ně samotné nejen sportovní ale i srdeční záležitostí.

Eva Hlaváčková Vítečková, bývalá reprezentantka ČR

1. Výrazně mě nastartoval za úspěšnou sportovní kariérou. Jsem vděčná žďárskému klubu, na který nedám dopustit (jakožto na celý Žďár), ale ještě víc jsem vděčná mému trenérovi Ivanu Šafránkovi.

2. Klubu přeji, aby byl nejen ve Žďáře, ale i v celé České republice, číslem 1. Aby měl čím dál více členů, hráček a hráčů, kteří milují basket a chtějí reprezentovat svůj klub. A samozřejmě aby měl vždycky dostatek dobrých trenérů, činovníků a vůbec všech basketbalových nadšenců, bez kterých by žádný klub nemohl pořádně fungovat.