„Pokud zůstane naše sestava pohromadě, bude naším cílem první ligu v budoucnu vybojovat,“ říká odhodlaně zapálený kouč.

Na začátku sezony jste na možný boj o první ligu asi nemyslel?
Určitě ne. Druholigová skupina B (východní skupina) byla letos velice těžká, řekl bych, že za poslední roky jedna z nejtěžších. Přerov spadnul z první ligy a netajil se postupovými ambicemi. Bedřichov byl loňským vítězem této skupiny a Modřice B skončily loni na druhém místě a spolu s Bedřichovem bojovaly v baráži o první ligu. Tuto silnou trojici doplňoval mladý a ambiciózní celek z Prostějova, který má dlouhodobě nejlepší mládež a juniory v ČR a touží přetavit tyto úspěchy i do mužské kategorie. Ale ani mužstva z Kroměříže a Vsetína B nejsou žádná ořezávátka. Proto náš cíl, pohybovat se do čtvrtého místa v tabulce, byl dle mého názoru dosti smělý.

Kdy se to zlomilo a i vy sám jste začal věřit, že by se to letos mohlo povést?
Od začátku jsme podávali velice dobré výkony a celý mančaft bojoval. V prvních sedmi kolech, což je polovina základní části, jsme ani jednou neprohráli a pouze dvakrát remizovali. Z toho jednou na kurtech favorizovaného Přerova. Pohybovali jsme se na prvním nebo druhém místě tabulky a v tu chvíli jsem začal věřit, že je reálné skončit do druhého místa a tím vybojovat postup do play off. Takže jsme povýšili naše cíle na tuto metu a povedlo se. Nakonec jsme skončili druzí a našim soupeřem byly Plazy, tým od Mladé Boleslavi, jenž vyhrál skupinu A. Tuto sérii se nám nakonec podařilo vyhrát dvakrát 5:3, i když v obou zápasech to byl nemilosrdný boj a Plazy neprodaly svou kůži vůbec lacino.

Ve finále baráže jste narazili na ostřílené borce Bělé, kteří mají s první ligou zkušenosti. Jednotlivé zápasy byly vždy vyrovnané, ale koncovka častěji vyznívala pro vašeho soupeře. Rozhodovali zkušenosti?
Máte pravdu, oba duely byly velice vyrovnané, ale Bělá dokázala v jednotlivých zápasech urvat více koncovek pro sebe. Je to samozřejmě o zkušenostech, hráči Bělé jsou starší a vyhranější, než naši mladíci. A taky už mají za sebou takových „záchranářských“ baráží několik a je to znát. Dalším aspektem je to, že mají vyrovnanější kádr, navíc v prvním utkání v Bělé se nám ještě zranil smečař Patrik Srba.

Letošní sezona pro vás skončila smolně. Přesto byla nejúspěšnější za poslední roky. Jak ji hodnotíte?
Smolně? Tak to určitě ne, tak bych to nenazval. Do první ligy jsme sice nepostoupili, ale dostali jsme se hodně vysoko, což je pro tento mladý tým určitě velké povzbuzení do příštího roku. Víte, málokdy se postup do vyšší soutěže podaří napoprvé, pokud tedy výrazně neposílíte zkušenými borci z vyšších soutěží. Tento tým, pokud zůstane pohromadě, má velké možnosti se do první ligy probojovat v následujících letech. Já tuto sezonu považuji za nejúspěšnější od roku 2004 a 2005, tehdy ještě naše „stará garda“ bojovala v první lize. Dnešní sestava je ale už z drtivé většiny jiná.

Jaká byla největší zbraň týmu?
Největší zbraní byly dvojice a singl. Všechny tři dvojky podávaly dobré výkony a dělaly v průběhu celé sezony celkem pravidelně body. Singl Karla Hrona snad ani nepotřebuje komentář, ze čtrnácti střetnutí prohrál jen jeden a to s přerovským Tomášem Miklíkem 10:9 ve třetím setu. Horší byly trojice, zde se nám už delší čas nedaří tak, jak bychom si přáli. Proto jsme po několika zápasech soustředili největší palebnou sílu do tria Vrabec, Hron, Krátký a spoléhali se na jejich vítězství. Ne vždy to však vyšlo a pak jsme to museli dohánět ve dvojicích. Na trojicích musíme přes zimu zapracovat.

V singlech se opíráte o mladého Hrona, udržíte jej i v nadcházejícím roce?
Karel hraje singl výtečně a už by ho mohl hrát v první lize nebo extralize, o tom není pochyb. Ale nohejbal není jen singl a já si myslím, že ve dvojicích a trojicích ještě potřebuje více „okopat“ a načerpat zkušenosti, aby i v těchto disciplínách se v lepších oddílech prosadil do základních sestav a neseděl na lavičce náhradníků. Z tohoto pohledu je podle mě pro Karla lepší hrát ještě nějaký čas ve Žďáře. Navíc není nemožné postoupit příští rok do první ligy, o tom jsme se teď přesvědčili.

Víte už teď, zda dojde k nějaké změně v kádru?
Ano, jistou změnou je ukončení nohejbalové kariéry kapitána Richarda Fajmona. Mě to moc mrzí, protože Ríša byl špičkovým hráčem, v deblu i ve trojici, měl výbornou psychiku, navíc to byl levák a pro tým byl velkou podporou na kurtu i mimo něj. Bohužel se z časových důvodů k tomuto kroku rozhodnul a mně nezbývá, než mu poděkovat za všechno, co pro žďárský nohejbal udělal. V tuto chvíli mám pouze osm hráčů základního kádru a budeme muset tým doplnit. Zkusíme přes zimu zapracovat do kádru další mladé dorostence a také doufám v návrat Jiřího Staňka, jenž za letošní rok odehrál pouze poslední zápas s Bělou a jeho blok hodně platil. Pracujeme i s variantou zkušené posily zvenčí, ale o tom je předčasné v tuto chvíli hovořit.

Pracujete s velmi mladým mužstvem. Pěti hráčům ještě není ani dvacet let. Jak si myslíte, že se bude žďárskému nohejbalu v blízké době dařit?
Pokud muži zůstanou pohromadě, je zde velká perspektiva a postup do první ligy by měl být naší jednoznačnou ambicí. Hráči na to mají. U mládeže to hlavně záleží na tom, kolik zapálených kluků do oddílu natáhneme. V dnešní době se většina sportů vyrovnává s problémem nedostatku mládeže a nohejbal není výjimkou. Navíc nejsme olympijský sport. Na druhou stranu je nohejbal sportem, kde je Česká republika spolu se Slovenskem světovým lídrem a dosáhnout nejvyšších met není nemožné. Koneckonců už to dokázal i Karel Hron, který se stal vicemistrem světa v singlu na mistrovství světa juniorů v roce 2008. Proto všechny zájemce o tento krásný sport rádi přivítáme.