Čtyřiadvacetiletá běžkyně ze Žďáru nad Sázavou ve čtvrtek překonala vlastní osobní maximum na trati 5 000 metrů, český rekord posunula v irském Sligu o famózních 4,47 sekundy. Už zítra se představí ve svém druhém domově, ve finském Turku má předposlední možnost na limit pro Rio.

V Irsku jste překonala český rekord na pětce téměř o čtyři a půl sekundy. Byl to ideální závod?

Ve Sligu mělo startovat devět závodnic. Když jsem tam přijela, bylo jich jen šest, tři z toho ale mohly běžet rychleji, takže jsem to nějak neřešila. Závod nachystaly pro svou rodačku, která chtěla zaběhnout limit, takže ji přišlo povzbudit hodně diváků, fandila celá vesnice a asi i ta vedlejší. (smích) Na pětce je hrozně fajn, když slyšíte diváky řvát, fandit. Z tohoto pohledu ideální byl.

Dvacetitisícové město Sligo není zrovna atletickou baštou. Podle čeho jste vybírala?

Napsala mi kamarádka, která běhá v Rakousku, zda nesháním závod na pět kilometrů, že v Irsku se má běžet na limit a jsou tam zajištěny vodičky. Takže jsem se přihlásila a už to bylo. (smích) S holkama si takhle píšeme, protože na pětce je těžké se do nějakého závodu dostat.

Cítíte, že jde oproti českému šampionátu, do kterého jste šla z plného tréninku, forma nahoru?

Jo! V Táboře jsem se cítila ještě unavená, neběželo mi to podle představ. Ale to k tomu patří, něco obětujete, abyste mohl být ve správný čas na vrcholu. Formu potřebuji až za dva týdny.

Už ve středu vás čeká mezinárodní mítink v Turku. Na jaké trati se ve Finsku představíte?

Na patnáctistovce.

Hlavním cílem je splnění limitu na olympijské hry?

Podobné cíle si nedávám, když jsem šla do závodu s tím, že musím něco zaběhnout, ať už šlo o limit nebo osobák, hrozně mě to omezovalo. Snažila jsem se běžet přesně na čas a bylo to špatně. Změnila jsem proto osobní taktiku a jdu do každého závodu s tím, že budu bojovat o co nejlepší výkon.

Za limitem 4:07,00 letos zaostáváte o 2,77 sekundy. Na pětce máte ztrátu 7,15. Je ve vašich silách se do Ria kvalifikovat?

Na obou tratích je to zhruba stejný rozdíl. Hodně záleží na tom, jaký se sejde závod. Není to nemožné. Hlavně pětku ve Sligu jsem teď běžela tak, že vodička po dvou kilometrech odstoupila a zbytek jsem si táhla sama. Takže si myslím, že kdyby se na Evropě běžel rychlý závod, splnění limitu by mohlo být reálné.

Momentálně máte zaběhlé dva mírnější limity. Znamená to pro vás něco?

Bohužel vůbec nic. Mírnější limity jsou dělané pro závodníky, kteří v roce 2015 splnili ‚áčkový‘ čas. Ten jsem nezaběhla. Jediná šance, jak se dostat na olympiádu bez limitu, je, že třeba patnáctistovku má běžet 45 holek a pokud by kritéria splnilo třeba jen 40 z nich, zbylých pět by donominovali na základě časů. Ale úplně tak jednoduché to zase není.

Dokdy máte poslední možnost olympijský limit zaběhnout?

Do konce mistrovství Evropy. Čtrnáct dní po něm jedu na mistrovství Finska, ale tam už by bylo pozdě.

Na šampionátu starého kontinentu, který začíná v nizozemském Amsterdamu 6. července, se představíte na pětce i patnáctistovce?

Běžet bych mohla oba závody, zatím je to trochu víc nakloněné k pětce, ale nic není uzavřené.

Daly by se obě tratě vůbec skloubit?

Jo, jde to. V pátek je rozběh patnáctistovky, v sobotu rovnou finále pětky a v neděli finále patnáctistovky. Pokud bych šla všechno, bude to hrozně náročné, asi si proto jednu trať vyberu. V neděli po tréninku jsem se o tom bavila s trenérem (Pavlem Červinkou, pozn. autora) a sám ještě nevěděl. Je to otevřené.

S jakým umístěním byste byla spokojená?

S co nejlepším. (smích) Já nevím, ještě jsem nekoukala na holky, které budou na Evropě startovat. Momentálně ani nevím, na jaké trati se představím. Budu ráda, když podám dobrý výkon, pak z toho vzejde i pěkné umístění. Nedokážu říct, jestli by mě uspokojila pátá nebo osmá pozice.

Co vás po závodě v Turku čeká?

Něco ještě natrénujeme, pak budu odpočívat a hlavně musíme vybrat, jakou trať na Evropě poběžím.