Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vítečková o vyřazení basketbalistek ve skupině neuvažuje

Žďár nad Sázavou - Od dorosteneckých let zažila Eva Vítečková spoustu velkých turnajů na úrovni evropských i světových šampionátů. A je zřejmě největším symbolem silné hráčské generace. Teď už bude podruhé reprezentovat Česko na olympiádě.

5.8.2008
SDÍLEJ:

Eva VítečkováFoto: DENÍK/archiv

„Bylo by obrovským zklamáním nepostoupit ze skupiny, o tom ani neuvažuji. Bude rozhodující, jakou pozici si vybojujeme před čtvrtfinále,“ říká k ambicím českého týmu 26letá hráčka ze Žďáru nad Sázavou.

Jak jste spokojená s třítýdenní olympijskou přípravou?

Na pohled jsme nehrály špatně. Třeba se Španělskem jsme vedly skoro celý zápas, i když nakonec jsme prohrály v prodloužení. Ale byly to všechno přípravné zápasy, trenér pravidelně střídal, takže jsme nehrály jen v nejsilnější sestavě. Třeba za Rusko proti nám nastoupilo jen sedm hráček, asi chtěly vyhrát kvůli prestiži. Je vidět, že každý může hrát s každým. Izrael porazil Španělsko, které turnaj vyhrálo.

Generálkou na olympijský turnaj byly dva zápasy s průměrnými Bulharkami. Dostaly jste se do pohody?

Hlavní je, že se nikdo nezranil. Mně už se dvakrát stalo, že jsem se před velkým turnajem zranila. Vyzkoušely jsme si nové akce, které jsme v Moskvě kvůli soupeřkám hrát nemohly. První zápas byl v pohodě, ve druhém už jsme polevily. Ale hrály jsme i zónovou obranu, kterou moc nepoužíváme, docela nám vycházela.

Teď už můžete balit před pondělním odletem. Jak se vám zamlouvá letošní olympijská kolekce oblečení?

Kostým na zahájení mi tentokrát přijde sportovnější. Hlavní je, že je oblečení na míru a padne. My baskeťačky jsme musely měnit prodloužené velikosti. Je to srandovní, ale mám radost z toho, že jsem nafasovala společenské boty přesně na svou nohu (velikost 44 – pozn. aut.), a nemusím do obchodu s nadměrnými velikostmi. A taky jsme dostaly jednu roušku, jsem zvědavá, jestli ji využiji.

Smog, to je velké téma těchto her. Máte z něj obavy?

Zatím to moc neřeším. Situaci ale sleduji, jsou tam snad pětinásobné emise, prý je vidět na 300 metrů… No uvidíme, jak to bude vypadat, až tam přiletíme. Je dobré, že budeme hrát v hale.

Ráda byste stihla zahajovací ceremoniál. Druhý den večer hrajete úvodní zápas s Amerikou. Už jste se bavily s trenérem, jestli je vaše účast na zahájení reálná?

Těším se, ale jsem zvědavá, co na to řekne pan Bobrovský. Nevím jak ostatní holky, ale já jsem vždycky při olympiádách sledovala zahájení v televizi a čekala na českou výpravu. Byl to vždycky můj sen a doufám, že se mi splní. Zatím jsme se o tom nebavili, to až na místě.

Vaše spoluhráčka Markéta Mokrošová by českou vlajku svěřila Romanu Šebrlemu nebo Štěpánce Hilgertové. Koho byste vybrala vy?

Asi bych ji dala oštěpařce Špotákové nebo Šebrlemu.

Jenže atleti na zahájení nebudou. Vy byste si na prestižní roli vlajkonoše výpravy netroufla?

Ne, opravdu se na to necítím. Třeba by to v kolektivu neudělalo dobrotu.

Myslíte?

No u ženských člověk nikdy neví. (smích)

Nebo byste mohly jako tým vytvořit s vlajkou štafetu!

Že bychom se jako po deseti metrech střídaly? (směje se)

Basketbalistky zachraňují Česku čest mezi sportovními kolektivy. Předpokládám, že to berete hodně prestižně.

Ano, je to velký úspěch. Ale říkala jsem si, že i kvůli trávení volného času by nebylo špatný, kdyby tam byl jiný kolektiv, například chlapů…

Třeba volejbalisté?

(smích) To si dělám samozřejmě srandu. V Aténách jsme se seznamovaly třeba s plavci a cyklisty. Jenže jim se nepovede závod, a jedou za tři dny domů.

Zato vy máte díky programu turnaje jistotu, že v Pekingu zůstanete až do konce olympiády. Věříte, že byste mohly dosáhnout až na medaili?

No slyšela jsem z mnoha stran řeči o bronzu… Ale beru to tak, že obhájit páté místo z Atén by bylo super! Uvidíme, jak se nám bude dařit. Španělkám se dařilo teď, ale forma se jim může vymstít jako nám loni. Na turnaji před mistrovstvím Evropy jsme porazily Rusko i Francii, a po 14 dnech šla forma dolů. Budou to vyrovnané zápasy, bude záležet na štěstí a momentální formě.

Postup ze skupiny ale asi berete jako povinnost, ne?

To jo. Povinností je porazit Nový Zéland, přes to nejede vlak. Nevím, jak na tom bude Mali, v přípravě hrálo vyrovnaně se Španělskem. Bylo by obrovským zklamáním nepostoupit ze skupiny, o tom ani neuvažuji. Pak bude rozhodující, jakou pozici si vybojujeme před čtvrtfinále.

Zkuste si tipnout medailové pořadí.

První Amerika, druhá Austrálie, třetí asi Rusko. Osobně bych přála vítězství Austrálii, aby se opakovalo mistrovství světa v Brazílii. Ale o třetí místo může bojovat dost týmů, i s Ruskami se dá hrát. Slyšela jsem, že by Rusko měly posílit tři Američanky, ale bude hrát asi jenom jedna. Ale třetí místo visí ve vzduchu.

Co se vám jako první vybaví při vzpomínce na Atény?

Hlavně olympijská vesnička. A taky setkání s jinými sportovci. Míša Hartigová hrozně obdivovala basketbalistu Ginobiliho (argentinská hvězda San Antonia Spurs – pozn. aut.). Šli jsme se podívat k bazénu, proti nám šel chlap jen v trenkách, nahoře odhalenej. Prošel, a Hary nic. Ptám se jí: Víš, kdo to byl? To byl Ginobili! Ona ho ani nepoznala. (smích) Děláme si z toho srandu doteď. Potkaly jsme s holkama i Maurice Greena. Ptal se nás ze srandy, jak to, že jsme tak velký. (smích)

V Pekingu budete tři týdny. Máte obavy, co to s týmem udělá?

Těch tří týdnů se bojím. Je to hrozně dlouhá doba. Na mistrovství Evropy býváme dva týdny, a i to bývá dost.

Reprezentačních akcí máte za sebou od juniorských let víc než dost. Zažila jste někdy ten stav, kdy v týmu propukla „ponorková nemoc“?

Asi zrovna na minulé olympiádě. Bylo cítit, že už jsme delší dobu spolu. Dalo se to přežít, nebyly žádné hádky, nic takového. Ale člověk to vycítí. Když se nevyhrává, utíká to všechno dvakrát pomaleji. Takže záleží i na tom, jak budeme hrát…

Jak se zabavíte? Berete si s sebou třeba filmy?

Najdeme si různé rozptýlení, třeba budeme moct skypovat, na každém patře je prý internet. Filmy moc nesleduji. Ale určitě si něco vezmeme. Třeba seriál Friends, na to může člověk koukat pořád.

Kdo je v týmu filmový odborník?

To nevím, snad mlaďošky, ty mívají novinky. Vždycky někdo s něčím přijde, pak to různě koluje po pokojích.

Půjdete podpořit ve volném čase i sportovce na jiných sportovištích?

Ráda bych šla zase na beach volejbal nebo na tenis. Minule jsem viděla, jak Berdych porazil Federera. Holky říkaly, že se chtějí jít podívat na basket na Američany.

Koho jste obdivovala v dětství? Třeba na olympiádě v Barceloně?

To teda nevím, to už je dávno, bylo mi deset let. Ale jo, fandila jsem vždycky Železnému. Ale obecně fandím sympatickým sportovcům a těm, kteří něco obhajují, protože to je vždycky těžší.

Pocházíte ze sportovně založené rodiny. Basketbal hrál váš otec i bratr. Radí vám ještě táta?

Spíš bych řekla, že mě podporuje. Když se nedaří střelecky, říká, že střílím blbě proto a proto. Ale spíš hledá pozitiva a chce mě pochválit a povzbudit, i když se zápas nepovede. Taťka byl zlatej, určitě nepatří mezi ty ambiciózní tatínky, kteří doma křičí, když jejich dítě hraje blbě.

Pár turnajů v Číně už jste určitě zažila. Znáte už trochu čínskou mentalitu a kulturu?

V Číně jsem byla třikrát, jednou s juniorkami, dvakrát s ženami. Teď to ale bude úplně něco jiného. Někdy byl problém s jídlem. Vždycky nám dávali ty svoje speciality, ale já jsem člověk, který nerad zkouší. Radši mám ty svoje těstovinky a kuřecí. Někdy jsem na hotelu jedla radši jenom rýži s kečupem a vodní meloun, protože jsem echtěla ochutnávat to jejich. Teď se toho ale nebojím, protože na olympiádě bude obrovská kuchyně, kde se dá vybrat.

Po skončení klubové sezony jste se po pauze musely soustředit na červnovou olympijskou kvalifikaci. Stačila jste si vůbec aspoň trochu užít léto, když máte letos tolik nahuštěný program?

Nikam pryč jsem neodjela, protože cestování mám za celý rok dost. První týden volna jsem dodělávala státnice, pak měla o víkendu svatbu Hanka Machová (kapitánka reprezentace – pozn. aut.), další týden Markéta Mokrošová. Jinak jsem navštěvovala babičky, synovce, poslední týden jsem byla s přítelem na Mácháči (Máchově jezeře).

Berete olympiádu jako jeden z vrcholů vaší úspěšné generace?

Ukázaly jsme se na juniorském mistrovství světa 2001 (Češky vybojovaly zlato – pozn. aut.). V ženách jsme poprvé uspěly 2003, kdy jsme byly druhé na Evropě. Pak přišla olympiáda v Aténách (5. místo) a pak zlatá Evropa v Turecku 2005. To by vrchol. Smolné bylo čtvrtfinále na světovém šampionátu v Brazílii, nezvládly jsme vypjaté čtvrtfinále, Brazilky byly hrozně vyhecované. A Evropa se nám loni prostě nevydařila. Nemůže se dařit pořád. Jednou je člověk nahoře, jednou dole.

Eva Vítečková:

Narozena: 26. 1. 1982 v Novém Městě na Moravě

Klub: BK Gambrinus Sika Brno

Přezdívka
: Evža; číslo dresu: 15

Post
: křídlo; výška: 190 cm

Největší úspěchy:


Reprezentační:

1. místo ME 2005 (Turecko), 1. místo MSJ 2001 (Česko), 2. místo ME 2003 (Řecko)

Klubové:

1. místo Euroliga 2006, 2. místo Euroliga 2005 a 2008, 3. místo Euroliga 2000 a 2003
9×1. místo v lize žen (2000–2008)

Individuální
:
3. místo v anketě deníku La Gazetta dello Sport (Basketbalistka Evropy 2005)
5. místo v anketě FIBA (Basketbalistka Evropy 2005)

Autor: Jiří Bárta

5.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Sexuolog Petr Weiss u Okresního soudu v Pelhřimově.

Sexuolog Petr Weiss dostal u soudu dva a půl roku s podmínkou

Trenér Okříšek Gustav Cabúk.

Cabúk: Na oslabeného soupeře jsme nevyvinuli tlak

O krampusy je ve Žďáře obrovský zájem, průvod přeložili k zimnímu stadionu

Žďár nad Sázavou – Velký zájem se strhl o chystaný průvod čertů-krampusů, který se ve Žďáře uskuteční v sobotu 25. listopadu v 17.30 hodin. Vstupenky jdou na dračku. „Proto jsme také místo původně plánovaného hřiště za sokolovnou akci přesunuli na ovál u zimního stadionu,“ řekl organizátor Radomír Fiksa.

Bude se po řece plout na lodičkách? Jednání zatím nejsou konkrétní

Žďár nad Sázavou – Plavební koridor v části Sázavy by si v budoucnu představovali představitelé žďárské radnice.

Vyprávěnky o panence Lence pokřtila i Beata Rajská

Bobrová – Slavnostní křest má za sebou kniha Vyprávěnky o panence Lence, kterou napsal Josef Havlík, čtyřiasedmdesátiletý rodák z Bobrové na Novoměstsku.

Na výživném dluží 200 tisíc korun

Žďár nad Sázavou – Z přečinu zanedbání povinné výživy je podezřelý čtyřicetiletý muž ze Žďáru nad Sázavou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení