V cíli padl Koukal vyřízený na zem a hlavou mu blesklo: „Paráda! Je to doma.“ O chvilku později už ho objímali Martin Jakš, Lukáš Bauer a Jiří Magál. „Jsou to nepopsatelné zážitky,“ řekl Koukal.

Zpočátku nesledoval, jak se štafeta vyvíjí. Soustředil se na sebe, aby se dobře rozcvičil. Když se ale Bauer na druhém úseku dotáhl na špici, tak už věděl, že bude bojovat o stupně vítězů.

„Věděl jsem, že jsem pod obrovským tlakem. Podle toho, jak to bylo ložené, tak když nepřivezu medaili, tak to bude zklamání. Servis a všichni mi věřili, že medaili přivezu,“ prozradil, co se mu honilo hlavou.

Koukal dokázal prodat své zkušenosti. Sice z vedoucího tria poodjel Švéd Hellner, ale český běžec zůstal klidný. Nerozhodilo ho ani, když se zezadu přiřítil Nor Northug. „Věděl jsem, že cesta k medaili vede přes Francouze, a toho jsem si pohlídal,“ řekl Koukal.

Na stadion vjel Koukal čtvrtý, ale hned v první rovince se protáhl přes Francouze Jonniera. „Krásně jsem si najel pozičně a pak ještě využil zrychlení Northuga. Samozřejmě jsem Northuga neudržel, ale odpoutal jsem se od Francouze a vyšlo to,“ řekl Koukal.

Spadl mu kámen ze srdce, že nezklamal očekávání celého týmu. „Tenhle sen sníme od minulé olympiády, pak se to změnilo do roviny očekávání, které jsme neplnili, a teď se ten sen změnil v realitu,“ popsal Koukal své pocity. „Konečně máme týmový úspěch!“

Pro jednatřicetiletého Koukala je to třetí velká medaile. Je mistrem světa z padesátky 2003 a bronzový z MS ve sprintu dvojic 2005. Teď přidal bronz ze štafety. „Tohle je na úrovni zlata, možná ještě výš, protože je to medaile z olympiády,“ řekl Koukal. „Tohle je týmová radost, o tom jsem snil od začátku.“