Spanilou jízdu odstartovala na tuzemské poměry báječným časem na pětce, kterým si zajistila start v mekce atletiky ve švýcarském Curychu, kde se v srpnu uskuteční evropský šampionát. „Chodím normálně do školy a trénuji. Neshledávám, že by se stalo něco mimořádného," skromně popisovala z rozhovoru evidentně zaskočená studentka 2. ročníku architektury svůj sportovní skok vzhůru.

Rekordy nepadají samy od sebe. Cítíte, že trénujete víc než dřív?

Je to přesně rok, co jsem si natrhla šlachu a dva měsíce jsem nemohla běhat. Tehdy se můj přístup obecně změnil a poslední půlrok tréninkového úsilí se asi projevil.

Vše nastartoval předminulý čtvrtek, kdy jste na mítinku ve španělské Huelvě překonala o úctyhodných 8,5 sekundy výkon Moniky Hamhalterové, která ho zaběhla čtyři roky předtím, než jste se narodila. Tušila jste formu nebo si v ten den prostě všechno sedlo?

V tréninku jsme se snažili vše podřídit tomu, abych zaběhla limit na pětku na mistrovství Evropy. Popravdě jsem ani nepočítala s tím, že šance vůbec přijde, protože pětka se moc neběhá a sama čas nesplním. O závodě jsem se dozvěděla až v pondělí. Vše se událo hodně narychlo, ve středu jsem letěla a ve čtvrtek byl limit na světě.

Na Pyrenejském poloostrově jste zaběhla limit pro srpnové ME v Curychu. Splnila jste si tím letošní cíl nebo ten visí ještě výš?

Nespokojím se pouze s jedním cílem. Posouvám si je, takže když jsem ho teď splnila, mám v hlavě hned další. Je jasné, že se budu chtít pokusit o další osobák.

Následovala úterní Zlatá tretra. V Ostravě jste nastoupila na netradiční trati 2000 metrů a znovu z toho byl národní rekord.

Lépe se cítím na delších tratích, s rekordem jsem rozhodně nepočítala. (smích) Šla jsem si dva kilometry jenom zkusit. Na stadionu byla úžasná atmosféra. Šlo to samo.

Závod přenášela Česká televize. Všimla jste si po druhém národním rekordu zvýšeného zájmu médií?

Moc ne.

Rázem jste se dostala na víkendové mistrovství Evropy družstev. V Německu jste nehájila sama sebe, ale český tým. Jaký to byl pocit?

Českou republiku reprezentuji ráda. Problém s tím nemám.

Máte dvojí občanství. Maminka je Češka, tatínek Fin. Asi bylo lepší, že v Superlize nestartovala finská výprava…

Je pravda, že by to pro mě bylo zvláštní. (smích)

Fanoušky atletiky jste na trojce znovu šokovala. Třetí rekord, navíc čtvrtým místem jste výrazně vylepšila české bodové konto. Došlo během soboty na oslavy?

Dali jsme si pár skleniček vína, šlo o rychlooslavu, protože teď už musím zase makat na Curych. V pátek jedeme na týdenní soustředění na Slovensko a pak mě čeká čtrnáct dnů v Itálii.

Určitě jste dostala spoustu gratulací. Jaká vám udělala největší radost?

Všechny byly skvělé, vypíchnout bych si žádnou nedovolila. Hrozně mě ale potěšilo, když mi napsala bývalá držitelka českého rekordu na dva kilometry Andrea Šuldesová, že mi moc gratuluje, přeje moc štěstí a že je ráda, že její čas konečně někdo překonal.

Druhý den se Česko začalo propadat. Sledovala jste strhující štafetovou zápletku původně se šťastným koncem přímo na stadionu?

Prožívali jsme to v hledišti. Prvně jsme se radovali, to, co následovalo, už tak veselé nebylo. Nadšení jsme z toho nebyli.

Diskvalifikace, uznání českého protestu, kontraprotest švédské výpravy a definitivní sestup do první ligy po několika hodinách od zeleného stolu. Co si o tom myslíte?

Byli jsme zklamaní. Po doběhu štafety jsme na stadionu čekali na verdikt přes dvě hodiny. Rozhodlo porušení jednoho pravidla. K záchraně chybělo hrozně málo. Samotná štafeta za to ale nemohla, podílel se na tom celý reprezentační tým.

Vraťme se ale zpátky k vám. Jste několikanásobnou českou i finskou mistryní. Na první srpnový víkend máte v plánu střihnout si česko-finský dvojboj. Časově to bude dost náročné, že?

Bohužel to tak vyšlo, alespoň to bude takové pestré. (smích) V pátek poběžím patnáctistovku ve Finsku a v neděli v Česku. Sobotu mám na přemístění do Ostravy.

Jak na vás nahlíží finské závodnice? Reprezentujete Česko a na finském mistrovství jim berete zlaté medaile. V oblibě asi nebudete…

To bych neřekla. Ještě jsem od nikoho neslyšela, abych tam nejezdila. Mám na to právo, tak nemohou nic říct.

V Curychu půjde o váš první šampionát. Pojedete na zkušenou nebo máte jako patnáctá žena letošních evropských tabulek výrazně vyšší cíle?

Určitě na zkušenou.

V létě pravidelně vyrážíte za dědečkem do země tisíců jezer. Prozraďte, kde se líbí studentce druhého ročníku architektury víc?

Obě země mají něco do sebe, ale z hlediska architektury o trochu vede Finsko.

S rodinou žijete ve Žďáře nad Sázavou, za nějž hraje váš mladší bratr hokej. Přijedete domů alespoň na otočku?

Kdy se dostanu domů, vůbec netuším. Zatím mi to časově nevychází.

Ve Žďáře nad Sázavou vás pro atletiku objevil učitel gymnázia Petr Forman. Jak vzpomínáte na roky, kdy vás trénoval?

Chodila jsem na kroužek atletiky od domu dětí a mládeže. Když jsem byla v sedmé třídě, tak ho dostal na starost. Dělal běžecký test, prošla jsem jím a od té doby se mi věnoval. Na tu dobu vzpomínám jenom v dobrém.

Od šesté třídy závodíte za SKP Hvězda Pardubice, přitom se teď připravujete v Praze ve středisku Dukly pod trenérem Pavlem Červinkou. Nezačíná být pro vás Hvězda malá?

To si v žádném případě nemyslím.

Neprojevila o vás například Dukla po současných výsledcích zájem?

To se ukáže až na podzim, kdy se o takových věcech rozhoduje. Já bych zájem samozřejmě měla.