Základní skupina přinesla tři hladké výhry 2:0. Všechno šlo jako po másle?

Celkem ano.

Osmifinále, čtvrtfinále i semifinále opět skončila 2:0 ve váš prospěch. Částečně jste se zapotil jen s modřickým Mrákovou?

Všechno sice skončilo 2:0, ale nebyla to jednoduchá utkání.

Do finále se probojoval Michal Kolenský. Věřil jste si na něj?

Věřil. Zároveň jsem věděl, že to bude hodně těžký zápas, protože se s ním setkávám na každém reprezentačním soustředění. Máme spolu něco odehráno, známe se.

Jediné sety jste bohužel ztratil až s ním. Proč to nevyšlo?

Začátek mi celkem vyšel, vedl jsem 5:1. Potom jsem ale přestal hrát svoji hru. Michal dokáže oběhat spoustu míčů, umí zaútočit i zezadu. Zbytečně jsem si to zkomplikoval.

Ve druhé sadě jste odvrátil jeden mečbol a šel za stavu 9:9 na podání. Míč jste poslal k základní lajně, jeden rozhodčí ukázal aut, druhý ho označil za dobrý. Hra se proto opakovala. Nerozhodilo vás to?

(přemýšlí) Těžko říct. Snažil jsem se soustředit i na další servis, chtěl jsem ho poslat k lajně. Asi jsem zbytečně zariskoval a poslal ho těsně do autu.

Chtěl jste zlato, máte stříbro. Jak hodnotíte mistrovství?

Stříbro je samozřejmě fajn. Celý šampionát se mi ale dařilo, takže po tom průběhu je zklamáním.

Berete druhé místo jako novou motivaci do příštích let?

Přesně tak. Musím se do budoucna ještě lépe připravit a víc na sobě pracovat.

Neohrozí ztráta dominantního singlového postavení vaše místo v reprezentaci?

To je spíš otázka pro kouče.

Čeká vás ještě nějaká reprezentační akce?

Letos už nic nemáme, šlo o můj poslední zápas.

Nepřemluvíte ještě někoho na zápas? Třeba vašeho trenéra Milana Pivničku, aby loučení se sezonou nebylo tak smutné?

(smích) Bylo by to pěkné, ale nevím, jestli by se kvůli mně chtěl vracet na kurt.