Stopku jim vystavil až loňský mistr z Lovosic. Důležitou postavou parádního příběhu se stal zkušený Roman Matušík. Třiatřicetiletá levá spojka s bohatými zkušenostmi z nejvyšší soutěže nasázela v lize úctyhodných 150 branek a výrazně přispěla k zisku pomyslného bronzu. „Možná se od nás podobný výsledek čekal už dřív, ale klaplo to až letos," říká Roman Matušík, jehož umění mohou diváci z Vysočiny sledovat díky manželce pocházející z Velkého Meziříčí.

Romane, druholigová sezona pro vás skončila historickým třetím místem. K tomu jste se probojovali do osmifinále poháru, kde vás před našlapanou halou vyřadili mistrovské Lovosice. Na tenhle ročník asi jednou budete rádi vzpomínat?

Určitě. Šlo o velmi úspěšnou sezonu. Vše odstartovala překvapivá pohárová výhra nad Novým Veselím, s čímž jsme před derby vůbec nepočítali, poté jsme přešli přes prvoligové Bohunice, které tehdy byly na špici. A Lovosice? To už byla jiná třída. V lize jsme měli cíl dostat se mezi nejlepší čtyřku. Povedlo se to hlavně díky tomu, že se stabilizoval kádr. Možná se podobný výsledek čekal už dřív, ale klaplo to až letos.

Přitom nebýt několika podzimních výpadků, kdy jste bojovali na dvou frontách, mohl z toho být i postup. Na Olomouc vám chyběly tři body.

Máte pravdu. Vše ale vyplynulo z toho, že Olomouc v závěru několikrát zakopla v zápasech, kdy se to nečekalo. Jinak to měla rozjeté na sezonu bez porážky. My se bohužel každý rok potýkáme s dlouhodobými zraněními, což nás sráží dolů. Letos nám ale hodně pomohl příchod mladých hráčů, kteří zapadli do hry.

Když se ohlédnu zpět, tak před loňskou sezonou kouč Vaverka z ničeho nic odstoupil, tým převzal Ladislav Šidlo. Letos se trenér Vaverka vrátil, částečně se přerozdělily úkoly a výsledkem je povedená sezona. Co se v Meziříčí vlastně stalo? Pročistil se vzduch?

To sám nevím. Ale trenér Vaverka už tenkrát říkal, že si potřebuje odpočinout. No a když se vrátil, byl plný energie, vše klapalo. Sezona vyšla nad očekávání.

Ve svých 33letech jste prožil další střelecky požehnanou sezonu. Během 21 utkání jste nasázel 150 gólů. V tabulce střelců jste skončil mezi všemi kanonýry čtvrtý.

Jsem z toho překvapený, že to tam padalo. (smích) Byly zápasy, které mi sedly, dal jsem v nich i 12 nebo 14 gólů.

Přiznejte se, nesoupeřil jste se svým spoluhráčem Vítězslavem Večeřou, který se zastavil na 134 brankách?

Trošku jsme se hecovali, ale že bychom to hrotili? To vůbec. Loni jsem se tahal s levákem Radimem Fischerem, ten se letos zranil, takže jsem se přetahoval s dalším levákem. Před dvěma lety jsem byl zase zraněný já.

V minulosti jste hrával extraligu za Hustopeče a brněnské Královo Pole. Jak jste se vůbec dostal do druholigového Velkého Meziříčí?

To je delší historie, která snad ani nestojí za zmínku. (smích)

Povídejte.

V Brně to tenkrát nějak krachlo, moje přítelkyně pocházela z Velkého Meziříčí, tak jsme šli sem a už jsme tu zůstali.