Do Nového Veselí ho přitom zavála náhoda. Na přípravném turnaji zaujal svými výkony v dresu Strojáru Malacky natolik, že mu vedení Sokola nabídlo přestup do „cizí" země. „Na turnaji se mi docela dařilo, Veselí hledalo gólmana, ozvalo se mi a já s nabídkou souhlasil," vzpomíná Adrián Šimovček na povedené dny, jež ho posunuly do prestižnějších českých soutěží a od loňska i do mladežnické reprezentace Slovenska.

Náhoda sehrála výraznou roli i v jeho mužské kariéře. Po příchodu do Nového Veselí hvězdného gólmana Tomáše Suchého nečekaně odešel Jiří Zahradník do Německa. Místo bývalé jedničky tak občas dělal dvojku týmu právě sedmnáctiletý Šimovček. Trenér Pavel Hladík se na slovenský nevybroušený klenot, který si odbyl soutěžní premiéru až v listopadu v Náchodě, nebál vsadit ani ve složité situaci, kdy se mu na rok zranil lídr Tomáš Suchý. Šimovček chytil jedinečnou příležitost za pačesy a stabilními výkony rychle vyrostl v důležitou postavu týmu, na níž bude Nové Veselí v sobotu spoléhat při svém domácím loučení s podzimem. „Remízu bychom brali, ale zkusíme vyhrát," usmívá se Šimovček před zítřejším šlágrem třetího Veselí s druhou Kopřivnicí, který začíná v 18 hodin.

Adriáne, novoveselskou výzvu jste tehdy jako čtrnáctiletý upřednostnil před ŠKP Bratislava? Proč?

Lákalo mě zkusit házenou mimo Slovensko, získat novou zkušenost.

Našel jste v malém městysi vše, co jste očekával?

Od začátku se o mě starali, všechno mi platili, potkal jsem dobré lidi. Ze začátku jsem ještě v Malackách dodělával základní školu, ve Veselí jsem byl jen na domácí zápasy. Potom jsem nastoupil na žďárskou průmyslovku, kde teď studuji 3. ročník a bydlím na internátu.

Jak probíhá vaše příprava? Máte v klubu nějakého speciálního trenéra brankářů, který se všem v oddíle věnuje?

Kromě našich týmových trenérů se o nás starají gólmani, kteří prošli novoveselským dorostem, zmíním třeba Matěje Domkáře.

Trošku odbočím, o brankářích se často traduje, že jsou trochu zvláštní. Gólman v házené je svým způsobem sebevrah, protože se téměř ničím nekryje, jen doufá, že ho soupeř trefí. Čím vám branka učarovala?

Do brány se nikdy nikomu moc nechtělo. Mně se naopak odmalička chytat líbilo, v bráně mi to šlo, takže jsem v ní i skončil.

Schytáváte spoustu ran. Kam to bolí nejvíc? Do hlavy?

Tam je to v pohodě, ustojím to a jedu dál. (smích)

Využíváte nějaké chrániče?

Mám jenom suspenzor. Můžeme mít vestu nebo chrániče na kolena či lokty, ale já nic takového nepotřebuju. Bránilo by mi to v pohybu.

Máte nějaký vzor?

Thierryho Omeyera, momentálně chytá v Paris Saint-Germain. Byl to můj idol hned od začátku kariéry. Není moc vysoký, ale strašně rychlý. Já totiž při mé výšce (183 cm) musím spoléhat hlavně na rychlost. Stále ale doufám, že ještě porostu. (smích)

Studujete třetí ročník žďárské průmyslovky. Příští rok vás čeká maturita, nezačínáte se pomalu poohlížet po klubu, kde by se dalo hrát při vysoké škole?

Po střední škole zůstanu v Novém Veselí, kde mám dlouhodobou smlouvu. Chtěl bych pokračovat na Vyšší odborné škole ve Žďáře.

Po odchodu Jiřího Zahradníka a vážném zranění Tomáše Suchého jste se ze dne na den stal jedničkou týmu. Přitom první zápas za muže jste odehrál teprve loni v listopadu. Nebyl to v sedmnácti letech trochu šok?

Ani ne. Byl jsem rád, že mám šanci chytat za chlapy. Pár utkání se mi povedlo, zachytal jsem a pak už mě trenér postavil skoro do každého zápasu.

Jarní hod do vody jste zvládl na výbornou a celý podzim teď předvádíte stabilní výkony, což je u tak mladého hráče až zarážející. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Dobře se mi chytá za naší obranou, kde je hodně dobrých hráčů, třeba Martin Prokeš nebo Denis Kazatel. Když je kvalitní obrana, vše jde snáz a přichází i výsledky.

Momentálně působíte na čtyřech polích. V první lize mužů je Nové Veselí štikou soutěže. O víkendu nechybělo mnoho a bodovali jste i v prvních Strakonicích, že?

Šlo o vyrovnaný zápas. Jako vždycky jsme nechytili začátek, ale pak jsme se do toho dostali, měl jsem tam pár hodně dobrých zákroků, vytáhli jsme to na remízu. V závěru nám trochu ubývaly síly.

Proč vám ty začátky v poslední době nejdou?

Táhne se to s námi asi pět zápasů. Vždycky doháníme ztrátu, vstupy do utkání jsou slabé.

Jak znám kouče Hladíka, asi vás za opakovaný výpadek moc nechválí…

No, ani moc ne. (dlouze se rozesměje)

Zítra vás čeká Kopřivnice. Trenér Hladík o ní prohlásil, že má ještě kvalitnější kádr než Strakonice, souhlasíte?

Jde o mladý tým tvořený hlavně ročníkem 1995. Jejich hráči jsou velmi pohybliví, hodně jich je v české mládežnické reprezentaci. Bude to hodně běhavý duel.

Doma jste osmkrát v řadě neprohráli, bude série pokračovat?

Doufám, že ano. Pokusíme se ji natáhnout.

Nedávno vás trenér za dobrý výkon proti Jičínu odměnil a poslal vás na sedmimetrový hod. Moc se vám nechtělo, proč?

Bál jsem se, že jej nedám. Naštěstí to tam padlo, takže to bylo dobré.

Proměnil jste suverénně. Co vás premiérová branka v mužích stála?

Ještě jsem nic neplatil. (smích) Když někam společně s klukama půjdeme, tak určitě něco dám. Uvidíme. (lišácky)

Nehlásíte se teď na sedmičky dobrovolně?

Máme jiné střelce, třeba Karla Hajčmana, ale kdybychom vyhrávali o hodně, rozhodně už bych se nebránil.

V Českém poháru jste vyřadili extraligový Přerov. Užil jste si ten zápas?

Šlo o dobrý zápas. Věděli jsme, že pouze prohrávají. Čekali jsme proto, že to zvládneme a postoupíme dál, což se povedlo.

Čekáte na los pro 4. kolo. Koho byste si přál?

Postoupil jeden druholigový tým, takže ten. Je tam i pár dalších družstev, které nemají moc dobrou formu, třeba extraligový Jičín nebo Zlín. Věřím, že bychom s nimi odehráli vyrovnanou partii.

Nastupujete i za starší dorost, který má zatím medailové ambice. Třetí místo v zemi je v současné době adekvátní vašim možnostem nebo myslíte výš?

Myslím si, že máme na titul. Já nastupuji maximálně na poločas, v týmu jsou i další kvalitní brankáři, kteří musí dostávat šanci.

Přivítáte předposlední Kopřivnici. Očekává se další vítězství. Už víte, zda budete chytat jak za dorost, tak za muže?

Nesmíme je podcenit, ale měli bychom jasně vyhrát. A jestli nastoupím? Nebránil bych se tomu, za každou minutu jsem rád.

Během tří hodin odehrajete řekněme tři poločasy, fyzicky to nebude problém, ale co psychická stránka? Daří se vám udržet koncentraci po obě střetnutí?

Mám chvíle, kdy nejsem v pohodě, dostanu třeba špatný gól. Vždycky se ale snažím zvednout, pokračovat dál, udělat pro tým maximum.

Z pohledu dorostu bude velmi důležitá příští sobota, kdy zakončíte podzim na hřišti čtvrté Dukly Praha.

Dukla teď není moc ve formě, bude to boj, ale věřím, že vyhrajeme.

Není vám občas líto, že několik hráčů nastupuje v mužích a trenéři je občas kvůli tomu, že hrajete hned po sobě, v dorostu šetří? Zlatá medaile by měla velkou cenu.

Máme hodně dobrou letní i zimní přípravu. Sil na dva zápasy za sebou máme dost.

Zkušenosti už máte i ze slovenské reprezentace kadetů. Kdy a kde vás zastihla první reprezentační pozvánka?

Dostal jsem ji loni před Vánocemi. Jeli jsme do Maďarska a shodou okolností jsme hráli s Českou republikou. Naštěstí jsme vyhráli, takže byla spokojenost.

Předpokládám, že vaši spoluhráči z Nového Veselí, kteří tam byli s českým týmem, měli porážku ještě dlouho na talíři…

Jo, to bylo samozřejmé. (smích)

Kdyby došlo na střet české a slovenské reprezentace dnes, kdo by vyhrál?

Oba celky jsou teď hodně vyrovnané, možná by to skončilo remízou. Snad bychom ale vyhráli my.