Sportovci ze zahraničí v Česku: Válčí s jazykem, okouzlují je památky i jídlo

Vydat se daleko od domova, zvyknout si na zcela nové prostředí, bojovat se záludnostmi exotického jazyka. To je pro řadu sportovců denní chleba – za fotbalem, basketbalem či házenou putují třeba i přes půl světa. Nejde přitom jen o slavné a skvěle placené profesionální hvězdy v nejvyšších soutěžích. Cizince najdeme i v amatérských a poloamatérských klubech a řada z nich má za sebou poutavé příběhy.

Američan v Brně: Ztrácel se, nadchlo ho jídlo

Basket Brno zatím prožívá výsledkově nejpovedenější sezonu v moderní historii. Je to i zásluha Američana Kamerona Chatmana, který se na jih Moravy přestěhoval loni v létě. Šestadvacetiletý světoběžník, který už si zahrál kromě rodné Ameriky i soutěže v Portugalsku, Turecku, Belgii a Kanadě, se zprvu v Brně cítil ztracený.

„Největší problém pro mě byl poznat město. Ztrácel jsem se, když jsem hledal tělocvičnu nebo jídelnu. Brno je docela velké město, takže mně to chvíli trvalo,“ vypráví rodák z Portlandu.

Největším překvapením pro něj bylo české jídlo. „Je tu opravdu široká možnost výběru. Jídlo je je skvělé, takže si ho fakt užívám,“ přesvědčuje Američan. Ten zároveň oceňuje, že v Brně se většinou bez problémů domluví svým rodným jazykem. „Největší rozdíl oproti Americe je určitě v řeči. Češtině vůbec nerozumím, naštěstí většina lidí mluví anglicky,“ zamlouvá se produktivnímu basketbalistovi.

Celkově si ale život v Brně pochvaluje. „Líbí se mi, že lidi jsou přátelští a Brno je pěkné město, kde má člověk spoustu možností co dělat,“ podotkl Chatman.

Venezuelan v Tachově: Fotbal dostal přednost před baseballem

Když mu bylo sedm let, vydal se Nieves Guilarte Dehibis Jesus s maminkou, která si tady našla přítele, a šesti sourozenci z rodné Venezuely na Tachovsko, kde díky nevlastnímu dědečkovi z Česka propadl kouzlu fotbalu. „Předtím to spíš vypadalo, že budu hrát baseball, to je ve Venezuele národní sport,“ přiznal Nieves, kterému ale v Tachově neřekne nikdo jinak než Dejvis.

Lásku k fotbalu v něm probudil děda. „Sám fotbal hrál, každý den na něj koukal v televizi a mě ten sport zaujal. Začal jsem kopat do míče a neskutečně mě to chytlo,“ pokračoval talentovaný mladík. Jako správný vyniká Jihoameričan technikou, ale i kvůli drobné postavě trochu zaostává fyzicky.

20. kolo krajského přeboru: SK Rapid Plzeň - FK Tachov (na snímku fotbalisté v modrých dresech) 0:4Zdroj: Deník/Filip Nekola

Fotbal však miluje. Začínal v mládeži Sokola Stráž, pak přešel do FK Tachov a teď už třetím rokem válí za muže. Ti jsou nováčkem v krajském přeboru, ale zatím soutěží prochází suverénně, jasně vedou a mají namířeno do divize. „Zpočátku to bylo těžké, byl to velký skok, ale časem jsem si zvykl,“ říká Nieves, který i teď patří k benjamínkům v týmu.

Samozřejmě, že dál sleduje i fotbal v rodné zemi. Dobře ví, kdo jsou ve Venezuele největší hvězdy. „Jsou tam zajímaví hráči, jako Rondón, mně se hrozně líbí Soteldo, a známý je také Rincón,“ vyjmenoval bez zaváhání největší esa venezuelského fotbalu. Sám obdivuje hlavně Neymara a Messiho a na hřišti by ho nejvíc potěšil postup s Tachovem do divize. „Za to bych byl strašně rád,“ přiznal mladík, který myslí i na civilní povolání.

V Tachově-Světcích se učí na truhláře. „Letos končím. Uvidíme, co dál,“ není Nieves úplně rozhodnutý.

Nigerijec v Brozanech: Je tu jako doma, trápila ho čeština

Na severu Čech patří mezi nejznámější Afričany. Kořeny má v Nigérii, dá se ale říct, že už je napůl našincem. Útočník fotbalových Brozan Chukwudi Chukwuma žije v srdci Evropy už téměř deset let, Česko považuje za svůj domov.Fanoušci si ho můžou pamatovat z Teplic, kam kdysi přišel na zkoušku. „Ani na chvilku jsem nezaváhal. Takhle jsem se dostal do Teplic, kde jsem strávil krásné chvíle v mém životě i v mojí kariéře,“ vzpomínal.

Se severočeským klubem se nakonec rozešel, dnes Teplicím ani nefandí. „Důvody si nechám pro sebe,“ říká.

Chukwumu trápilo dlouhodobé zranění, po němž se nedokázal dostat do bývalé formy. „V životě se zkrátka stává to, že zranění ovlivní další profesní vývoj fotbalisty. Potřeboval jsem čas, abych se zotavil z panické poruchy, která se u mě objevila, a pak jsem musel někde začít, a tak mé další kroky vedly do Brozan,“ vypravuje útočník, který zažil i ligové mače se Spartou či Plzní.

Chukwudi Chukwuma v dresu TeplicZdroj: ČTK/Libor Zavoral

První chvíle v nové zemi pro něj nebyly jednoduché, českých frází znal jen pár, pomáhat si musel angličtinou. „Češtinu ještě dnes určitě nemám dokonalou, ale vždycky se nějak dorozumím,“ přiznává složitost našeho jazyka. Jinak se ale zabydlel. „Už se tu cítím jako doma. Mám tu i rodinu, Čechy mi přirostly k srdci, žije se tu moc hezky.“

Krom české kuchyně, která mu chutná, miluje také Vánoce a jako snad každého cizince ho oslovila Praha.

V posledních dvou kolech v Brozanech se mu zadařilo i střelecky. Když dal na konci března první branku proti Kolínu, byla to pro něj soutěžní trefa po více než roce. Když je Chukwuma v pohodě, umí velké věc. Kolik toho ještě ukáže ve třetí nejvyšší soutěži?

Kanaďan v Praze: Svíčková, smažák a překrásné holky

Volejbaloví Lvi Praha, aktuální finalisté mužské extraligy, mají hodně mezinárodní složení. Argentinský trenér Juan Manuel Barrial disponuje vedle českého základu hned šesticí cizinců. Jednou z největších opor je Kanaďan Fynn McCarthy. Ten přistál v Praze na začátku září 2021, a ještě než se rozkoukal, tak hned druhý den odjel k přípravnému zápasu do Liberce. Už během cesty se učil jeden z nejsložitějších světových jazyků - češtinu.

„Jazyk pro mě byl výzvou,“ vzpomíná. Se studiem vůbec neotálel. „Učebnici češtiny jsem si stáhl hned po podepsání smlouvy. Je to opravdu těžký jazyk. Jako první jsem se naučil děkuji a prosím. Obecně dříve rozumíte, než mluvíte, stále jsem ale používal slova, která snad ani neměla význam. Už je to ale lepší,“ usmívá se.

Blokař Lvů Fynn McCarthy si jde pro cenu určenou MVP zápasu s PříbramíZdroj: Lvi/David Kratochvíl

Postupně si zvykl na život v Praze a dnes už je v metropoli zabydlený. Pro mladého sportovce se nabízí hned tři klíčové pražské záležitosti - pamětihodnosti, pivo a pohledné holky.

„Prahu jsem si okamžitě zamiloval. Na Karlově mostě jsem úplně oněměl, nádhera. Zamiloval jsem si si orloj, Václavské náměstí, je to krása. Když chci relaxovat, chodím do sauny, ty v Kanadě téměř nejsou, což je škoda,“ vypráví. A pokračuje i na téma české pivo a kuchyně. „Plzeňskému typu piva se nic nevyrovná,“ usmívá se. „Z českých jídel je moje nejoblíbenější svíčková a smažený sýr. Je ale jasné, že si to nemohu dávat úplně často,“ povídá třiadvacetiletý Lev.

V průběhu svého pobytu se zamiloval nejen do pražských památek… „Našel jsem si tu přítelkyni. Je krásná, chytrá, skvělá. V Kanadě je plno hezkých holek, ale ne tolik jako u vás. Češky jsou hlavně mnohem příjemnější ke svému okolí. Máme společný smysl pro humor a také fantasticky vaří,“ pochvaluje si.

Černohorka v Kynžvartu: Okouzlila ji příroda, občas se jí stýská

Před rokem zamířila na západ Čech, kde posílila účastníka házenkářské interligy Kynžvart. Dvaadvacetiletá Černohorka Marija Božović si tak musela zvykat nejen na nové hráčky, ale také tým i prostředí. „Život v Kynžvartu je pro sportovce ideální,“ prozradila na úvod kynžvartská spojka, pro kterou to bylo druhé zahraniční angažmá v kariéře. „Příroda je tu výjimečná,“ poznamenala na adresu lázeňského města.

„Přizpůsobila jsem se, a užívám si to,“ čekla k přesunu na západ Čech, který ji učaroval. Někdy se ji však po své domovině přeci jen zasteskne. „Mám tam rodinu, přátele, což jsou pro mě nejdůležitější věci v životě,“ vysvětlovala sympatická dlouhovláska. Proto pro ni nebyly začátky v Kynžvartu jednoduché, jak sama přiznává.

„Cizinec, který je odloučený od rodiny vždy těžké, ale následně převládnou pozitivní emoce, když si člověk vzpomene, jak moc miluje to, co dělá,“ narážela Božović na házenou, která naplňuje její život.

Marija Božović, Házená KynžvartZdroj: Házená Kynžvart/Roman Knedlík

A svůj příchod vzala kynžvartská hráčka pěkně z gruntu, když se po hlavě vrhla do češtiny. „Se spoluhráčkami komunikuji výhradně v českém jazyce a jsem hrdá na to, jak rychle jsem si to osvojila,“ nekrývala radost, že se ji krkolomná čeština dostala velmi rychle pod kůži. V současné době se nejen v Česku, ale také v Černé Hoře potýkají s inflací.

„Určitě se dotkla nějakým způsobem každého z nás. Sice nerozhazuji peníze, ale ani nejsem spořivá. Vím, co něco stojí, a co ne, podle toho se řídím,“ vysvětlovala. „Vždy jsem byla skromná, nikdy jsme nevyžadovala příliš mnoho,“ připojila. Mimo bitvy na palubovkách však černohorská rodačka bojuje s českou kuchyní. „Mám ji ráda, ale v kuchyni nejsem moc šikovná, vždy to raději přenechám někomu jinému,“ smála se.