PSami aktéři však dobře vědí, že tentokrát měli na víc, než je konečné osmé místo. „Převažuje umírněná spokojenost, ale rádi bychom prolomili brány kvalifikace a dostali se do semifinálové skupiny," potvrdil kapitán jihlavského výběru Kamil Vondráček.

K elitní šestce dlouhodobě krůček schází. Co k tomu chybělo tentokrát?
Dlouhodobě se nás drží smůla, v klíčových fázích zápasu nedokážeme uhrát důležité míče. V kvalifikaci proti Pardubicím jsem očekával, že soupeř cizineckou kvótu čtyř hráčů využije ke složení tří hráčů ze zahraničí a jedné hráčky. Jenže všechno vsadil na jednu kartu a nasadil dvě české tenistky. Za těchto okolností jsme nutně potřebovali uhrát přes holky všechny tři body, to se ale bohužel nestalo. Zálabská, hrající v životní formě, porazila Haasovou. To byl problém, ale Barbaře se to nedá vyčíst.

Tím byly i nezvládnuté tiebreaky, že?
Ze šesti tie breaků a supertie breaků stačilo vyhrát dva, možná i jeden. Jenže jsme neurvali žádný. Třeba Jožo Kovalík prohrál duel v dvou tie breacích. Jinak se hrají debly, když je to po singlech 3:3 nebo 4:2, než když prohráváte 2:4.

To ovlivnilo i nasazení do čtyřher…
S bodem z ženského deblu jsme počítali, jenže my museli vyhrát i oba mužské. Proto jsme museli rozmělnit síly. Nemohli jsme nasadit jeden silný, ale i tak to v jednu chvíli vypadalo, že bychom mohli postoupit. Leoš Friedl s Kovalíkem měli set a brejk k dobru, dobře hráli i Langer se Slanařem, jenže jsme oba zápasy prohráli v super tiebreaku. Štěstěna se odvrátila zase zády, zápas, jenž byl otevřený až do konce, jsme ztratili kvůli pár míčům.

Bylo složité se ze smolné porážky oklepat a hned další den nastoupit proti Říčanům k duelu o sedmé místo?
To je bez debat. Z tohoto hlediska by bylo lepší prohrát snadno a rychle, než se tahat o výhru až do večerních hodin. My jsme se pak museli ještě ten den přesunout do Říčan. Ty navíc podle mě překvapivě prohrály s Libercem, byly papírově silnější, ale po singlech to bylo 1:5. Dá se říct, že Liberec měl ještě větší štěstí než proti nám Pardubice.

A zase jste vyhrávali jasně a prohrávali vyrovnané duely…
(smích) Takový evergrín. Potřebovali jsme jít do deblů aspoň za stavu 3:3. Jenže Martin Slanař nevyužil proti Lustigovi pět setbolů a ve třetím prohrál 5:7, smolně prohrál ve třech setech i Leoš Friedl s Blechou. Ztráta 2:4 nešla dohnat, na to byl soupeř až moc silný.

Baráž proti Realsportu byla naopak procházkou růžovým sadem. Byl to opravdu tak snadný zápas?
Naše dominance byla zjevná, ale měli jsme přání ukončit zápas už po singlech. Pomohl nám také ideální los, protože baráž se hraje jiným systémem než extraliga. Na prvních dvou kurtech rychle vyhráli Kovalík i Langer. Hlavně Nils hrál celou extraligu výborně, všechny tři singly suverénně vyhrál. Rebecca Šrámková první set vyhrála 6:0 a zvládla pak vyrovnanou koncovku, Barbara Haasová neměla problém. Slanař pak za hodinu porazil Vrbenského (vítěz Pardubické juniorky – pozn. autora), a tak Leoš mohl po prohraném tie breaku zápas s lehkým srdcem skrečovat.

Skončili jste osmí, přesto to vypadá, že se zahraničními posilami jste spokojený?
Tahle angažmá se povedla. A to se ještě den před extraligou zranila naše dlouholetá hráčka Stephanie Foretzová z Francie. Do budoucna však potřebujeme posílit aspoň o jednoho mladého českého hráče. Leoš Friedl nemůže ve čtyřiceti letech hrát tři singly a debly.