Tak trošku připomíná klubový inventář. Do haly Rosnička přišla společně s Hanou Horákovou (Machovou) už před sezonou 1999/2000, takže jsou v dlouhodobě nejúspěšnějším českém klubu služebně jasně nejstarší.

„Smlouvu jsem samozřejmě neměla na jedenáct let. Několikrát jsem ji prodlužovala. Když se tenhle tým neustále pohyboval v evropské špičce, neměla jsem důvod odcházet, to bych byla blázen,“ říká otevřeně. „Navíc to mám kousek domů,“ dodává jedním dechem rodačka ze Žďáru nad Sázavou.

Jenže teď možná pod Špilberkem začíná její poslední sezona. Rozhodně by potřebovala novou motivaci. A zahraniční angažmá by ji mohlo správně „nadopovat“.

„Uvažovala jsem o tom. Zatím vždy vyhrálo Brno. Ale doufám, že se ještě do nějakého evropského klubu podívám,“ říká jedna z nejvytíženějších českých basketbalistek, která v reprezentaci dominovala od mládežnických kategorií.

Právě ženská reprezentace od půlky srpna postrádá trenéry. Milan Veverka byl (i se svými asistenty Miroslavem Volejníkem a Marianem Svobodou) po nezdaru na evropském šampionátu odvolán.

close zoom_in Hráčky si teď musí počkat na volbu nového kouče. Česká basketbalová federace nemůže střílet od boku. Vždyť Česko bude příští rok hostit mistrovství světa! „Dovedu si představit, že by reprezentaci převzal Marian Svoboda. Je to dobrý trenér a mám na něj dobré vzpomínky,“ usmívá se.

Aby taky ne! Vždyť pod jeho vedením Vítečková a spol. vybojovaly titul juniorských světových šampionek (2001) a o rok později vyhrály i mistrovství Evropy do 20 let. „Tehdy jsme byly mlaďošky a tak trošku jsme ho 'žraly',“ vzpomíná na zlatonosnou éru jedna z hvězd Svobodova výběru. „Jako Veverkův asistent teď byl v úplně jiné roli,“ srovnává.

Během červencového volna „Evža“ zapomínala na desáté místo z červnového mistrovství Evropy v Lotyšsku. Teď už ale od začátku srpna plní klubové povinnosti.

Tým kouče Jana Bobrovského pochopitelně začal kondiční přípravou. „Je to jiné než v minulých letech, kdy jsme neměli tolik času na letní přípravu, protože velké akce se konaly až v září. Takže bylo víc běhání.“ „Odpoledne máme po třech týdnech běhání první trénink s míčem,“ hlásila v úterý.

Jenže tým, který bude chtít v české lize vyrvat z rukou USK Praha ztracený titul, je zatím jen torzem. Bobrovský má k dispozici jen šest hráček, které doplňují dorostenky. „Mají přijít dvě nové Američanky, které ještě hrají WNBA, později se připojí i Němka Fröhlichová, neví se, jak to bude s Maďarkou Fegyvernekyovou,“ vypočítává Vítečková. „Sama nevím, jak silný tým budeme mít,“ krčí rameny.

Atletické galeje se pomalu chýlí ke konci. Konečně. „Dvacetimetrový sprint z místa, skákání z místa, dvoustovky,“ vyjmenovává trápení.

Ještě jedno cvičení hráčky nenávidí víc. „Hodně se trápíme s tím, když máme zaběhnout osm délek hřiště pod 45 vteřin. Nejhorší je, když to dostaneme i dvakrát po sobě na konci tréninku,“ mračí se. „Dřív jsme to běhávaly dokonce třikrát, tak uvidíme, jestli to letos taky zažijeme,“ třese se Vítečková.