Vnímal jste, co lidi křičí?
Bylo to jako na koncertě Luneticů, občas mi to tak přišlo. Přes řev jsem neslyšel vůbec nic, vyjel jsem z té sekce a pískalo mi v uších.

Vaši soupeři jeli minutu a půl za vámi, asi se cítili hůř než vy, že?
Asi se cítili špatně, ale oni samozřejmě nevěděli, jak na tom jsem. To bylo jedině dobře, kdybychom jeli ve skupině, možná by něco odhalili a něco zkusili. Ale to byla moje taktika a dokonale vyšla. Naštěstí za mnou začal jezdit Jose Antonio Hermida, který mě neohrožoval ve svěťáku, což mě docela uklidnilo. A pak už jsem se rozjel a začal si náskok hlídat.

Jak těžké bylo s takovým náskokem udržet koncentraci?
Hodně těžké. Ale já se snažil tolik neriskovat a jel sjezdy pod svoji hranici, takže jsem to ohlídal vcelku dobře a neměl tam absolutně žádný problém. Jen jednou mi to trochu sklouzlo. Ale tady mi vyšla technika na 100 procent.

Kdy jste doopravdy uvěřil ve vítězství?
Někde na vršku nebo pět set metrů před cílem, kdy už jsem jen sjížděl do cíle a věděl, že i kdybych měl defekt, tak už s tím kolem nějak do cíle doběhnu.

Cítíte se neporazitelný?
Určitě ne. Momentálně možná jsem nejlepší, ale takoví lidé už tu byli, třeba Absolon nebo dřív Hermida. Udržet se ve špičce je těžké pro každého. Brzo mě možná někdo porazí, možná už příští závod, ale já doufám, že ty hlavní cíle jako mistrovství světa nebo olympiáda – že se na ně připravím a zkusím tam být neporazitelný.

Vyhlašování před zaplněnou tribunou muselo být příjemným zážitkem, co?
To bylo něco neskutečného. I ostatní závodníci mi říkali, že to byl nejlepší letošní svěťák. Ale já říkal už před závodem, že to tady bude nejlepší. Potvrdilo se to.

Co pro vás znamená celkové vítězství ve Světovém poháru?
Zatím největší úspěch. Je to celoroční soutěž, člověk nesmí vypadnout celý rok z formy, není prostor udělat chybu, proto si toho moc vážím.

Ukápla nějaká ta slza dojetí? Vypadalo to, že jste na stupních naměkko…
Skoro ukápla. Málem. Ale já už byl naměkko před závodem, když jsem tu viděl tolik diváků a přátel.

Vítězství ve Světovém poháru vám už nikdo nevezme. Jak bude vypadat poslední závod ve Val di Sole?
Za tři týdny je mistrovství světa v Champéry, takže do Itálie pojedu z plného tréninku. Zkusím se chytit první skupiny a v závěru něco vymyslet. Jedu tam s podobnou taktikou jako na mistrovství Evropy v Dohňanech (tam obhájil zlato – pozn. autora).

Nebylo by moudřejší ten závod vynechat?
Možná, ale o tom nepřemýšlím. Česká cyklistika potřebuje získat body do národního koeficientu, kvůli olympiádě. Cítím, že musím pomoci.

MARKÉTA HŮRKOVÁ,PAVEL MIKEŠ